O kalhotkové “ochraně“ českých (evropských) bobrů

Když ministr ve snaze obhájit kroky svých podřízených sám dokazuje, že vůbec netuší, o čem mluví.

V závěru roku se v médiích objevila zpráva o zakázce, kterou na poslední chvíli vypsalo ministerstvo životního prostředí (viz např. zde). V balíku objednávaných propagačních předmětů (které každé ministerstvo zajisté bytostně potřebuje) se totiž objevily rádoby vtipné kalhotky s bobrem a ještě vtipnější slipy s kormoránem. Bobr se tak letos stal maskotem jinak každoročního decimování posledních rezerv státního rozpočtu.

Dochází k tomu každý rok. A není se co divit. Stát se chová obdobně, jako některé velké korporace, které jsou již příliš velké na to, aby hlídaly efektivitu svých nákladů. A v nichž bohužel také platí ostřílené pravidlo, že „moc a důležitost každého úředníka je přímo závislá na objemu financí, o nichž rozhoduje.“

Pravidlo tedy neúprosně velí, každý rozpočet do poslední koruny vyčerpat (a v ideálním případě raději trochu překročit) stůj co stůj. Jinak by totiž mohlo dojít k tomu, že by byl dotyčným jejich rozpočet v příštím roce krácen, když ho v tom předešlém nevyčerpali. A to se nesmí stát!

O tom, jak se v České republice hospodaří s veřejnými prostředky a jak je uvažování jejich správců v rozporu s elementárními zákony každé efektivní soukromé firmy, ale psát nechci. Nechci ani rozebírat, kolik budou jednotlivé položky stát a o kolik desítek procent levněji by totéž dokázala vytendrovat moje asistentka. Koneckonců, pár set tisíc nebo milionů na propagační předměty stejně není tou černou dírou, kterou mizí veřejné peníze ve velkém.

Nechtěný vtip na druhou
Na celé „kauze“ mě totiž zaujalo něco úplně jiného. Doslova paradoxní a hořce tragikomický vtip na druhou, kterého se dopustil ministr životního prostředí v demisi (jehož resort si mimo jiné na poslední chvíli objednal také 130 nových aut). V obhajobě této podivné zakázky totiž do Lidových novin zaslal následující odpověď:   

"Pokud bychom zůstali jen u tradičních tužek, propisek a deštníků (které tvoří drtivou většinu z celé série propagačních předmětů), tak byste se určitě neptali. A když se ptáte, tak se už o naší přírodě veřejně mluví a lidé se o ni budou intenzivněji a nadto i atraktivním způsobem zajímat. A dozvědí se mimo jiné i to, že o naše bobry a velké ptáky musíme vytrvale pečovat."

Rádoby vtipné spojení bobr-kalhotky a pták-slipy mě kupodivu vůbec nerozesmálo. Zato mě rozesmála poslední věta pana ministra. A tak trochu ho usvědčila z toho, že vůbec netuší, o čem mluví.

Tato perla totiž silně koliduje se skutečností, že v příštím roce u nás reálně hrozí masové vyvražďování bobra evropského s posvěcením státu. Toto krásné zvíře totiž při svém přirozeném životě bohužel mimoděk páchá také škody na hrázích rybníků a vodních toků. A poslední dobou velmi sílí lobby, která žádá povolení odstřelů (viz např. ZDE).

Bobra evropského, který již jednou u nás byl vyhuben a pak znovu nákladně vysazován do volné přírody, tedy může znovu potkat stejný osud se smutným koncem. Prvním pokusům o získání povolení k odstřelu se totiž letos už vyhovělo.

Podle zastánců odstřelů napáchá bobr v České republice škody za zhruba 10 milionů korun ročně (což může být suma dosti nadsazená a je otázkou, na kolik by byly škody vyčísleny při skutečně objektivním posouzení). Bohužel ale žijeme v době, kdy jsou živí tvorové degradováni na výrobní faktory v případě, že jsou užiteční, a na obtížné věci v případě, kdy se nedají proměnit na potraviny ani rozřezat a znovu sešít do pěkné kabelky. A je asi smůlou bobra, že spadá do té druhé skupiny.

Protože jinak by každému soudnému člověku musela v hlavě naskočit otázka, proč nedokáže ministerstvo ve svém rozpočtu najít 10 milionů ročně na sanaci „bobřích“ škod, když si na poslední chvíli odklepne nákup 130 aut, tisíců kusů zbytečného spodního prádla, drahých billboardů u komunikací a tak dále a tak dále…

Tak, jako se stal bobr symbolem letošního dojení rozpočtů, stanou se v příštím roce kalhotky s bobrem a nová ministerská auta dost možná symbolem jeho vyvražďování. Protože na opravu škod, které toto krásné zvíře mimoděk spáchá, jednoduše nejsou peníze…