Nakopnutý holub na cestě k první vraždě

Další nedávno objevené případy množíren psů a týrání zvířat rozvířily debatu o případném zpřísnění zákona o ochraně zvířat. 

Proti sobě stojí názory, zda zákon zpřísnit, anebo ho neměnit a zaměřit se na lepší využívání stávající právní úpravy.

Jsem rozhodně pro úpravu zákona a zpřísnění trestů, jak jej navrhuje například předseda TOP09 Jiří Pospíšil. Je potřeba dát jasně najevo, o jak závažný trestný čin jde, a také dostat násilníky pod důkladnější dohled odborníků. V současné době může soud uložit za týrání zvířete nanejvýš trest 2 let nepodmíněně, v případě úmrtí zvířete roky 3, stropem je pak sazba 5 let za týrání většího množství zvířat. V realitě ale odcházejí usvědčení pachatelé od soudů (pokud se tam věc vůbec dostane) nejčastěji s podmínkou.

Zvýšení horní hranice nepodmíněného trestu vyšle jasný vzkaz o vážnosti takového zločinu a zdůrazní, že zvíře je živý tvor, jehož týrání je na stejné úrovni jako ubližování jinému člověku. Ostatně sami odborníci z řad psychiatrů upozorňují, že páchání násilí na zvířatech bývá často předzvěstí toho, že se týrající osoba dopustí i násilí na člověku. Podle statistik se například týrání zvířat v minulosti dopustila více než polovina sexuálních násilníků.

Pasivita a tolerance násilí ze strany jednotlivců i úřadů je příčinou mnoha zbytečných lidských úmrtí. Zatím jen z povzdálí sledujeme brutální masové vraždy na amerických školách, ulicích nebo v obchodních centrech. U nás zatím k podobným incidentům nedošlo, ale když se vůči násilí nebudeme od začátku vymezovat a bránit se mu aktivně, nelze vyloučit, že se podobná tragédie stane i u nás. Přitom je prokázáno, že včasným podchycením násilných projevů se dá mnoha budoucím násilnickým činům zabránit.

Proto je také nutné, aby součástí nového zákona bylo vedle zpřísnění trestů i zavedení evidence těch, kteří se trýznění zvířat dopouštějí, a důsledný dohled a práce s nimi. Jen tak bude možné nenechat alespoň u části jedinců tyto nežádoucí projevy chování rozvinout a zachráníme tím život a zdraví nemála zvířat nebo lidí.

Mnoho lidí má tendenci to podceňovat, ale lidí s násilnými projevy chování je ve společnosti více, než bychom si možná mysleli. Utýrání k smrti je tím nekřiklavějším výsledkem, ale snad každý z nás byl svědkem nějakého trýznitelského projevu chování, jen mu možná nepřikládal takovou váhu. Jsou to takové situace, jako když se člověk na ulici snaží nakopnout holuba nebo nemá problém s tím, že přejede ježka na silnici, i když ho včas vidí a může zastavit nebo zpomalit a vyhnout se.

Nedávno mi má asistentka Lucie Škorpíková vyprávěla o situaci, kterou zažila v autoškole. Na zcela volné ulici byl ve vozovce holub, který vypadal zmateně, možná raněně a vypadalo to, že nezvládne před autem uletět. Proto před ním přibrzdila a zpomalila, aby měl více času dostat se pryč. Instruktor se na ni obořil, proč kvůli holubovi brzdí a že by se nic nestalo, kdyby ho autem trefili. I takováto relativně drobně projevená neúcta k životu zvířete může být signálem, že něco u toho člověka není úplně v pořádku. Ochranu si zaslouží každý život bez ohledu na to, o jaký druh tvora jde. Odmítal by ten pan instruktor přibrzdit, kdyby ve vozovce nestál holub, ale řekněme jeho babička? Odpověď asi známe všichni.

I chování, které předvedl onen instruktor nebo člověk kopající do holuba na ulici, signalizuje násilné sklony. Zde může pomoci každý z nás – když bude takového chování svědkem, upozorněte dotyčného, že toto nemá dělat, to často stačí k tomu, aby si to uvědomil sám, že udělal něco špatného a již to neopakoval. Klidně použijte paralelu s tím, že je to, jako by útočil na člověka. A pokud víte, že se takového u něj děje opakovaně, nebojte se na jeho chování upozornit policii, veterinární správu nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností.

Každý zachráněný život nebo ochráněné zdraví jakékoli bytosti má smysl. Pojďme se proto bránit lidem, kteří mají potřebu ubližovat. Evidence lidí, kteří se již vážnějšího násilí vůči zvířatům dopustili, je důležitou součástí takové naší ochrany. Může nám pomoci bránit jim v dalším podobném chování a předcházet mu i léčbou.

Je nyní na ministerských úřednících a politicích, aby navrhli a přijali co nejrychleji novou zákonnou úpravu včetně vyřešení toho, jak seznam pachatelů takových činů zavést v účinnost a dostat je pod kontrolu tak, aby vše bylo v souladu s dalšími zákony a Ústavou České republiky. Vypadá to, že vůle a snaha k tomu nyní je, doufejme jen, že u ní nezůstaneme někde na půli cesty a vše se důsledně co nejdříve dotáhne.