Každoroční veřejné týrání psů v Číně šokuje. Jsme ale my Evropané lepší?

Jako biolog a majitel zoologické zahrady si nemohu příliš vybírat, která zvířata budu mít radši a která méně rád. Vím také, že některá z nich musí žít v zajetí a některá také skončí na talíři. 

To je život, a přestože si to člověk nerad připouští, je stále součástí přírody a stojí na vrcholu potravního řetězce. Když už ale zabíjíme, chovejme se v dobrém slova smyslu také jako zvířata – dělejme to jen z nutnosti a takovým způsobem, aby oběť netrpěla.

Těmito zásadami se rozhodně neřídí odporná přehlídka krutosti a barbarství, která se každoročně koná v čínském Jü-linu. Tamní festival psího masa je snad nejodpudivějším výplodem chorých mozků, s jakým jsem se kdy setkal.

Můj vztah ke psům je totiž přes výše řečené přeci jen specifický. Velmi dobře totiž jako chovatel znám jejich povahu a myšlení. Psi byli šlechtěni po tisíce a tisíce let, a k jejich povaze tak patří důvěra k člověku a oddanost. Pes za svého člověka bez váhání položí život.

Proto mi přijde nemorální je zabíjet pro jídlo. Zcela nepřijatelný je ale způsob, jakým se psy v Jü-linu podle médií zacházejí. Jsou zavíráni do těsných klecí tak, že musí stát jeden na druhém. Trápí je hlady a žízní. I zabíjeni bývají zvlášť krutým způsobem – podle kritiků je ubíjejí, vaří či stahují z kůže zaživa. To prý kvůli pověře, že když pes umírá ve stresu, je jeho maso díky vyplavovanému adrenalinu křehčí a chutnější. Tomuto běsnění podle BBC za deset dní podlehne na deset tisíc psů.

To je nebetyčná hanebnost a všichni se na tom asi shodneme. I my Evropané ale máme máslo na hlavě. Že nám kuřata, králíci či prasata nejsou tak blízcí jako psi? Tato zvířata, která běžně jíme, ale před smrtí často trpí neméně než psi v čínském Jü-linu.

Většina hospodářských zvířat ve velkochovech je stále chována v naprosto nedůstojných podmínkách. Jsou držena v miniaturních klecích, kde se po celou dobu svého vegetování – životem totiž ten stav ani nelze nazvat – nemohou ani otočit. Jejich utrpení je strašné. Ještě horší je ale to, že člověk dokáže degradovat jiné živé tvory na pouhé výrobní jednotky, které stranou od pohledů společnosti prožívají dlouhé utrpění, jež ukončí až smrt. A proč? Jen kvůli maximalizaci zisku výrobců. I to je důvod, proč jsem se připojil k iniciativě Konec doby klecové, která proti chovu domácích zvířat v klecích bojuje.

Týrání a zabíjení psů v Číně odsuzuji, bohužel s tím ale z Česka moc nenaděláme. Měli bychom se však postarat o to, aby netrpěla zvířata v naší blízkosti. To abychom se nemuseli stydět pokaždé, když si někde objednáme grilované kuře.