Brusel začal bojovat proti imigrantům. Válčí ale na špatné frontě

Stréca Metuda na Jezerech z legendárního románu Bohumila Hrabala vyléčil z trudnomyslnosti. Co na tom, že za cenu totální destrukce interiéru celého domu. 

Uklízet nečekané následky soužití s mývalem každý den ho zaměstnalo natolik, že po čase do Moravské orlice napsal inzerát, jehož znění zná snad každý Čech, který absolvoval základní školní docházku: „Nudíte se? Kupte si medvídka mývala!“

Osobně bych mývala jako člena domácnosti příliš nedoporučoval. Nástrahy vzájemného soužití ostatně nenapodobitelně popsal už Bohumil Hrabal. Nicméně v zoologických zahradách patří díky svému předvádění k nejoblíbenějším druhům a nejinak je tomu i v naší ZOO Tábor. Kromě mývalů návštěvníci rádi pozorují i nosály červené, kteří také moc dobře vědí, jak upoutat pozornost.

Nyní však hrozí, že návštěvníci českých zoologických zahrad o možnost obdivovat tato zvířata přijdou. Bruselský úřední šiml žijící v prosklených palácích odtržený od reality se totiž rozhodl vyrazit do boje za zachování původní evropské přírody. Podle Bruselu je tou jedinou správnou cestou zcela eliminovat některé zvířecí imigranty.

Vyplývá to ze seznamu tzv. invazivních nepůvodních druhů, který v půli července schválila Evropská komise. Jediným štěstím je, že bruselské byrokraty nenapadlo tato zvířata okamžitě likvidovat. V případě nekomerčních chovů, jakým je ten náš v Táboře, smí mývalové a nosálové dožít. Musí být ale drženi v oddělených prostorách nebo jim musí být jiným způsobem zabráněno v rozmnožování. To je ale velkorysost.

Na seznamu je celkem 37 druhů zvířat a rostlin. Týká se mimo jiné i mundžaka malého, jelenovitého savce, kterého v česku rovněž chová celá řada zoologických zahrad.

Nařízení sice ve středu vstoupilo v platnost, podle mých informací už ale ministerstvo životního prostředí připravuje zákon, který by umožnil zoologickým zahradám výjimku. Ta však nebude nároková. Norma by měla být schválena snad příští rok, nejen táborskou zoo tedy čekají dlouhé měsíce nejistoty.

Je pochopitelné, že některé nepůvodní druhy rostlin a zvířat by se do volné přírody vůbec neměly dostat. Varováním budiž stále neporažená invaze bolševníku velkolepého do české krajiny či destruktivní přemnožení králíka divokého v Austrálii.

Jenže bruselský byrokrat se nespokojí se zákazem dovozu a vypouštění do volné přírody. Hraje si na boha a některé druhy prostě chce vyškrtnout z povrchu zemského alespoň v té nemalé části světa, kam dosahují jeho pravomoci.

Rád bych na tomto místě připomněl, že posláním zoologických zahrad je ochrana živočišných druhů, ne jejich vybíjení. Chov nosálů i mývalů má v českých zoo dlouhou tradici, medvídek mýval dokonce zanechal výrazné stopy i v české populární kultuře, například v již zmiňovaných legendárních Postřižinách. V současném světě podle představ bruselských byrokratů by Bohumil Hrabal musel přesedlat na sci-fi. Nebo se přestěhovat na jiný kontinent.

Mývaly stejně jako nosály či mundžaky máme podle EU nechat vymřít a neohlížet se ani na návštěvníky zoologických zahrad, zvlášť na děti, které k jejich výběhu hned nadšeně zamíří.

Budou už za pár let děti o těchto krásných zvířatech vědět jen z doslechu? Prohlédnou si jejich fotografie nanejvýš na internetu?

Nejapné nápady unijních úředníků kritizuji často, jsou podle mne i jedním z hlavních důvodů, proč se Britové rozhodli společný evropský projekt opustit. Pokud ale má byrokratická buzerace z Bruselu takto destruktivní dopady, je potřeba se opravdu hlasitě ozvat. Jen doufat, že tento nesmysl český zákonodárce alespoň částečně napraví, tentokrát nestačí. Češi totiž při přejímání evropské legislativy bývají „papežštější než papež“ a rádi nařízení ještě zpřísní. Snad to nebude i tento případ.