Stojím za Mirkem!

Takřka týden před volbou hlavy státu atmosféra houstne a kdekdo se vyjadřuje pro někoho či proti někomu. Tak tedy abych nezůstal stranou, dopustím se i já odůvodnění svých preferencí.

Topol má výhodu i nevýhodu v tom, že si ho všichni pamatujeme. Víme, jaký to byl střelec, jak se prudce ohradil proti dotěrnému novináři, jak občas vypustil z úst nějaký výšplecht ála ‚noc dlouhých nožů‘ a podobně. Byl emotivní, bezprostřední, výrazný, nepřehlédnutelný, dopustil se mnohých ztřeštěnin a dodnes mnohé dámy zasněně vzpomínají na fotky z Toskánska, neb takovou výbavičku jejich pantáta nemá. Je toho dost, nač si lze vzpomenout. Například ale také na to, že Topol zvládal každou situaci s přehledem a mladistvým elánem. Že se na tiskovky s novináři nešoural jako maturitní komise, ale přiběhl s úsměvem a pohotově reagoval. Byl bezprostřední, ale vždy si držel přehled nad situací. Doma i v Evropě. Také měl svého zlého muže Dalíka a odeesáci mu vyčítají, že za jeho éry nikdo nehlídal stranickou kasu. A také zrodil Kalouska s jeho TOPkou. A bylo by toho víc!

Ano, to všechno bylo. Dnešní Topolánek má na krku šest křížků. Zachoval si mnohé z té své mladickosti, čiší z něj elán a síla. Za těch pár let také vyzrál a působí důstojně. Konstantně neměnný, díky bohu, zůstal ve svých názorech a pravicovém pohledu na svět. Pro mne je asi toto kamenem úhelným, protože to znamená, že bude hájit svobodu jednotlivce. Moji svobodu! Nikoli nějakého kolektivu BSP či třeba třídy dělníků a rolníků, ale každého z nás bez rozdílu.

Můj pohled se diametrálně liší od pohledu těch, kteří neustále hledají nové tváře, nové mesiáše a nové čistě duše, aby pak stále znovu prožívali zklamání, ale přesto to zkoušeli dál. Jako můry přitahované světlem. Jsem na světě dost dlouho abych chápal, že není nic cennějšího než zkušenosti a nic dražšího než chyby. Skoro vždycky se starší snaží předat svá moudra, aby se potomstvo vyvarovalo jejich chyb a prakticky vždy si mladí musí natlouct nos sami, aby si pak vyslechli ono: „Já ti to říkal“! Mirek Topolánek se v politické džungli pohybuje dlouhá léta a těch šrámů z chyb má vskutku nemálo. Právě to ho dělá silným. Ví, co a od koho může čekat, dokáže být tvrdým vyjednavačem a to poslední, co by u něj člověk hledal je naivita či nezkušenost.

Podporovatelé nepolitických kandidátů staví neznalost politického prostředí jako výhodu. Nejsou s nikým spojeni ani svázáni. To je sice legitimní, ale ne moc rozumný pohled. Prezident je dle Ústavy ČR šéfem výkonné moci, jednoho z tří pilířů, na kterých stojí stát. Nemá být berličkou důvěry nehodného premiéra ani tatíčkovským ochráncem nezvedeného synka. A nemá být v této roli ani z vlastního rozmaru, ale ani ze slabosti, plynoucí z neznalosti prostředí a lidí v něm.

Prezident není pouhým formálním představitelem země v ceremoniální roli. V době krizí a politických turbulencí je klíčovým hráčem a může mít zásadní vliv na směřování státu. Měli bychom si přát, aby v takových chvílích stála na této pozici zkušená a prostředí znalá osobnost. Zároveň člověk, který není velkou neznámou. U Topola vím, že přes všechny chyby a hříchy mládí je demokrat do morku kostí, že se hned tak něčeho nelekne a z nikoho si nekecne na zadek.

Naše česká bárka by neměla mít na můstku hodného a vlídného kapitána, když moře kolem bouří. Potřebujeme rozhodného, vitálního a zkušeného lodivoda s pevným postojem. Mirek Topolánek je jediný, kdo se tomu nejvíce blíží. Proto je pro mne jedinou alternativou a má můj hlas.