Také jeden novoroční

Vážení spoluobčané, milí přáteléKdyž už je ten čas, kdy se rok láme a s projevy všelikými se roztrhl pytel, zahraju si na prezidenta a přidám pár slov, která mi chyběla v poselství současné hlavy státu.

Končí rok, ve kterém jsme si připomněli sto let od vzniku republiky. Náš stát tehdy vznikl na troskách Rakousko – Uherska a otcové zakladatelé mu vtiskli demokratickou tvář. Rok, který přichází zase symbolizuje třicet let od okamžiku znovunabytí svobody a návrat demokracie.

První republika byla do značné míry ovlivněna myšlenkami prezidenta, filozofa a přesvědčeného demokrata Masaryka. Právě jeho poselství je dnes pro nás stejně aktuální, jako bylo před sto lety. Zejména jeden výrok mi utkvěl v paměti: „Demokracie má své chyby, protože občané mají své chyby. Jaký pán, takový krám!“ My jsme si za minulého režimu zvykli, že za nás stát má všechno vyřešit, že se má postarat o naše zdraví, střechu nad hlavou, práci. Že nás vodí za ruku a říká, co máme dělat, co si máme myslet a jak se chovat. Ani po třiceti letech jsme se nevymanili z onoho vnímání MY a ONI. Proto se zlobíme nejdřív na stát, když nám něco chybí.

Cítím, že naše demokracie je ohrožena.

Teď nemyslím jen osobu premiéra či fakt, že se vláda opírá o komunisty. Myslím tím to, že mezi občany vládne lhostejnost a znechucenost z politiky i faktu, že mohou jen velice málo ovlivnit. Je to velká chyba. Opět si vypůjčím slova TGM, který říkal, že má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat nedostatky, ale nepřekonávat demokracii. Demokracie sama lidí nevychová. Slušní, opravdoví lidé jsou vychováváni rodinou, školami, církvemi, státní správou, literaturou, médii… Demokracii dělají demokrati a lepší demokracii lepší demokrati.

Chtěl bych apelovat na učitele, spisovatele, veřejně činné osobnosti i na všechny občany: učme se! Vzdělávejme se v oblastech politiky, historie a slušnosti. Máme štěstí, že prožíváme materiálně nejlepší období v dějinách. Žijeme v míru a svobodě. To je ideální doba, abychom se věnovali zlepšování sebe sama a zlepšování i prostředí, ve kterém žijeme. Prostředí politické, životní, občanské. Buďme hrdí na to, co jsme za ty tři desítky let dokázali. Jsme svobodnou, suverénní, respektovanou a demokratickou zemí, která je ukotvena v řadě nadnárodních organizací. Její osud máme v rukou a je na nás všech, abychom ze svých řad generovali slušné a kvalitní politiky.

Stojíme na křižovatce.

Záleží na každém z nás, jakou budeme mít demokracii v dalších letech a jak se budeme starat o správu svých věcí! Protože, jak říkal Masaryk: „Čím větší je iniciativa občanstva, tím dokonalejší je demokracie“. Byli jsme nedávno svědky spontánních demonstrací proti vládě, zejména pak jejímu předsedovi a prezidentovi Zemanovi. Je dobře, že občanům není lhostejné, co se děje v jejich zemi. Je zřejmé, že naší demokracii chybí politická kultura a slušnost. Chtěl bych vyzvat všechny občany, aby se zapojili do politiky, vstupovali do stran a zúčastňovali se veřejného života. Věci se mohou měnit k dobrému, ale v zastupitelských sborech, nikoliv na náměstích. Mějme na vědomí, že strany jsou nádoby a je jen na nás, čím je naplníme!

Stejně starý, jako je náš stát, je i problém korupce. Opět si vypůjčím Masarykova slova: „Žaluje se na korupci – dobrá, jen do ní! Ale nedejme se svést ke generalizacím – a nevěřme korupčníkům, žalujícím na korupci. Je dost korupce tiché, toho šikovného obcházení zákonů, korupce skoro legální – té nestačí čelit negativně, ale pozitivně: víc úcty k zákonům a státu! Ano, myslím občanskou morálku – loajalitu…“.

Historie se opakuje a problémy zůstávají podobné, tehdy i nyní. Dnes jsme svědky zneužívání dotací, podnikání na hraně zákona, či až za ní. Máme složitou právní soustavu a množství zákonů je tak nepřehledné, že běžný občan ani schopen všechny zákony dodržovat. Máme přebujelou administrativu a byrokracie nám nepomáhá, ale obtěžuje. Je třeba, aby zaznívala kritika.  Nikoliv demagogická, ale konstruktivní, vedoucí k poučení a k nápravě. Potřebujeme více kritiků, ale kritiků vzdělaných, poctivých a takových, kteří mají občanskou odvahu a kuráž. Pravá kritika není negace ani svalování odpovědnosti na druhé, ale spolupráce a spoluodpovědnost, jak říkával Masaryk.

Neúprosné cykly

Již jsem zmínil, že jsme si historicky nikdy nežili tak dobře po stránce materiální. Od devadesátých let se životní úroveň stále zvyšuje. Měli bychom si připomínat, v jakých podmínkách se žilo v období tzv. rozvinutého socialismu. Nezapomínat, že to bylo období stagnace, nefungujícího trhu, hospodářství na pokraji kolapsu a všeobecného úpadku. Nejhorší devastaci ale způsobil v myšlení lidí. Zvykli jsme si na každodenní faleš, jinak jsme mluvili na veřejnosti a jinak v soukromí. Žili jsme ve strachu a věděli jsme, že nás může systém kdykoliv zlikvidovat a že ten, kdo se znelíbí, nemá dovolání. Začali jsme být lhostejní a apatičtí bez šance na změnu. Za tři desetiletí se mnohé zlepšilo. Čistší životní prostředí, k nepoznání se proměnila města, postavily se silnice, dálnice, zlepšila infrastruktura a společnost bohatne. Přesto přetrvává otrava starým režimem. Stále je mnoho lidí lhostejných a neochotných věci měnit k lepšímu. Chybí nám hrdost, vlastenectví a pocit odpovědnosti za náš stát. Nechceme se ušpinit politikou, tak někoho zvolíme a pak jej činíme zodpovědným za svou nespokojenost.

Nezodpovědnost je dnešním hlavním rysem.

Máme nízkou volební účast a velké množství nerozhodnutých voličů. Obojí je průvodním znakem neochoty přemýšlet, kriticky hodnotit a orientovat se. To, co dnes potřebujeme, je větší vzdělanost v občanských záležitostech, politologii a moderní historii. V tomto má školství vůči společnosti veliký dluh! Chtěl bych zdůraznit, jak nezodpovědné je to pro naši budoucnost.

Neodpovědnost se projevuje i v nakládání s prostředky. Významné procento občanů se nerozvážně zadlužilo, mnoho jich čelí exekucím a spadlo do dluhové pasti. Zároveň se nám střídají vlády, které nerozvážně zvyšují každoroční dluh a hospodaří s deficitem. Považuji za trestuhodné, že je u nás nízká finanční gramotnost. Přistupujeme nezodpovědně k vlastním prostředků a naprosto lhostejně k financím státu.

Bohužel nezodpovědní jsme velmi často vůči sobě. To ukazuje například vysoká rozvodovost. Polovina manželství se rozpadá jako důkaz neodpovědného výběru partnera, ale taky malá míra tolerance. Přitom právě toleranci a odpovědnost potřebuje naše společnost nejvíce.

Chybí poctivá novinařina a opět ta odpovědnost, hrdost. Žurnalistika, která povznáší ducha. Není již Havlíčků, Čapků, Peroutků… Mnozí naši novináři jsou leniví, přebírají zprávy a skoro nevytáhnou paty od stolu. Aktivní jsou dnes již jen investigativci a bulvární lovci senzací.

S optimismem do nového roku

Snad je to tím výročím nebo historickou paralelou, že se dnes neustále vracím k zakladateli našeho moderního demokratického státu. Věřím, že nám bude dopřáno oněch padesáti let nerušeného vývoje, které Masaryk považoval za nutné k plné emancipaci. Stejně jako tehdy i dnes děláme řadu chyb z nezkušenosti a neznalosti, nikoli ze zlé vůle. Za Rakouska nevyrostli zkušení politici stejně, jako za socialismu nemohli vyrůst ti, kteří formují naší zemi od Listopadu. Stále se učíme za pochodu a často se neumíme vyrovnat s novou situací. Neumíme reagovat v situacích, když se třeba prezident rozhodne chovat nestandardně, na hraně ústavnosti a proti zvyklostem. Politická kultura se pozná podle předvídatelnosti a dodržování obecného konsenzu. Británie nemá psanou ústavu, a přesto není politik, který by si dovolil překročit nepsaná pravidla. V tomto duchu máme hodně co zlepšovat.

Vážení spoluobčané, vstupme do jubilejního třicátého roku naší nové demokratické historie. Přeji vám hodně štěstí a radosti. Přeji nám všem, abychom v tomto roce prokázali, že si svobodu a demokracii zasloužíme, že jsme ochotní za ně bojovat, že jsem hrdým národem suverénních, vzdělaných a slušných občanů. Bůh ochraňuj naší republiku a vás všechny!