Protesty hýbou Českem od dubna a nabývají na síle. Je to tak správně? Má hovořit ulice nebo jen hlas ve volbách?
Každý demokrat ví, mne nevyjímaje, že vše zásadní se rozhodne u voleb. Proto máme zastupitelskou demokracii a výkon správy svěřujeme těm, kterým věříme. Ovšem to je jen část pravdy. Kdybychom měli volební systém, který umožní vítězi voleb sestavit jednobarevnou vládu a nemuset vytvářet koalice, pak bych tomu rozuměl: vítěz bere vše. Jenomže my jsme zvolili systém poměrného zastoupení a jsme odkázáni na to, co s naším hlasem v kuloárech udělají partajní náčelníci a jakou vládu nám sestaví. Nicméně to tak zřejmě chceme, protože tlak na změnu není.
Kritici demonstrací operují s čísly: ANO volilo tolik a tolik, na náměstích je tolik a tolik, takže náměstí početně prohrává. Jistě. Proti tomu je ovšem argument, že se jednak na náměstí nevejdou všichni a jednak je nespočet těch, kteří sympatizují doma u svých monitorů a televizorů. Přesto mají pravdu obě skupiny.
Pro první platí to, co jsem zmínil, tedy že se rozhoduje u voleb, nikoliv na náměstích. Ovšem platí i to, že hlasy pro Babišovo ANO byly získány zamlžováním, nepravdou a vzbuzením klamných nadějí. Nebylo mnoho těch, kteří tušili pravé záměry Andreje Babiše a hodně jeho voličů věřilo, že skutečně narovná tržní prostředí, bude bojovníkem proti nepravostem a povede stát úspěšně, jako své firmy. Jenomže pozitivní změny se nedostavily, vedení firem Babišem je příběh nepřátelských převzetí, bezohledného likvidování konkurentů a obrovský dotační vysavač. Stát se pod Babišovým vedením stává Otesánkem, který více spotřebovává, než stihne získat na daních a jen místo vysávání dotací se hloupě zadlužuje. Na živnostníky už jejich naivita dopadla ve formě EET, kontrolních hlášení a zadržovacích příkazů. Mnozí hořce litují. Další skupiny na své prozření teprve čekají, ale bude stejně bolestné! Pozitivní je, že velká skupina lidí pochopila, že vymítání čertíka ďáblem není nejšťastnější způsob očisty společnosti.
Pro druhou skupinu – prozřivších – je Babiš ztělesněné zlo. Jsou to lidé, kteří vidí v současném marasmu ohrožení demokracie a neplatnost morálních principů. Od nástupu tandemu Zeman – Babiš jsme byli několikrát svědky ohýbání ústavních principů, pohrdání parlamentní demokracií, nerespektování slušnosti a zvyklostí. Ústava předpokládá ve své stručnosti, že nastavuje mantinely, které politická kultura nedovolí překročit ani zneužít. Například, že vláda v demisi nemá vládnout neomezeně, nemá dělat zásadní (zejména personální) kroky a tento stav nemá trvat dlouho. To, že nejsou stanoveny termíny, jako v běžných zákonech, má svou logiku a umožňuje nesvazovat vyjednavače časovým horizontem. Nicméně se počítá, že to bude v co nejkratší době. Pak ale přijde prezident – monarcha a udělá z ústavy cár papíru. Prohlásí hanebně, že jím jmenovaná vláda může v demisi vládnout neomezeně. Premiér zase kádrovou politiku dožene do stavu, kdy jsou veškeré posty, i nepolitické, obsazeny „jeho lidmi“. Tažením proti nestrannosti justice, která je základem právního státu, zdecimuje již tak nepříliš funkční výkon spravedlnosti a popře rovnost před zákonem. Dovede si představit někdo z nás, obyčejných smrtelníků, jak by s námi soudní mašinerie zametla, kdybychom měli na svědomí zlomek toho, co stále ordinující doktor Rath, či Babiš a další vyvolení?
Demonstrace mají smysl. Jsou záchrannou brzdou rozjetého vlaku do pekel. Historie nás učí, že zneužití demokratického výsledku voleb znamená ztrátu svobody a peklo. Hitlerova NSDAP zvítězila ve volbách s 37, resp. 34% podporou lidí, kteří netušili, že už volby svobodné nebudou a svět skončí v krvavé lázni. KSČ v roce 1946 slibovala zachování živností a světlé zítřky. Vyhrála volby, naivní živnostníky poslala do lágrů a zdecimovala národ morálně, ekonomicky i kulturně. Hugo Chávez sliboval Venezuelcům bohatství a prosperitu. Venezuelci volili a zaplatili… tedy platí a ještě dlouho budou.
Máme tedy poučení v minulosti, že svobodné volby nejsou samospasitelné a že ochrana demokracie je každodenním úsilím. Přestává-li fungovat justice, která jediná může zajistit právo, jsou-li umlčeni hlídací psi demokracie a jejich listy koupí nejvýše postavený politik (myšleno z pohledu moci), pak je demokracie ohrožena. Nelze jen přihlížet a říkat, že byl demokraticky zvolen. To byl Hitler taky.
Samozřejmě u nás nehrozí venezuelská cesta nebo návrat totality. Doufám. Ale hrozí reálně forma oligarchické formy ‚skorodemokracie‘ ukrajinského či běloruského střihu. Korporatismus, který nepotřebuje drobné živnostníky a občanskou společnost, nýbrž velké korporace, odbory a stát. to jsou dostatečně hrozivé vyhlídky!
Na závěr ještě poslední smutné konstatování. U nás v Česku máme nějak geneticky zakódováno, že jsme stále všichni proti všem. Máme neuvěřitelný počet registrovaných stran a hnutí. Jeden si říká, jak se ty stovky subjektů do tak malé země vejdou :-) Není to apriori kvůli programovým důvodům, ale především kvůli personálním animozitám, protože ten nemůže být ve stejné straně s tímto a tamten zase s oním… Také volič nenechá na nikom nit suchou a u každého mu něco vadí, přes co se nepřenese. Utápíme se v žabomyších bojůvkách a nejsme schopni se povznést nad malichernosti. Přestali jsme polemizovat s odlišnými názory, argumentovat a neumíme věcně diskutovat s úctou k oponentům. Veřejný prostor překypuje nálepkováním, urážkami a dehonestací. I pod tímto článkem bude napsáno cosi, že je to blábol a že autor je pitomec, xenofob, fašista a pisálek v něčím žoldu. Hovoří závist, škodolibost a neúcta k autoritám i nositelům odlišných názorů. Andrej Babiš je důsledkem a tak máme, co si zasluhujeme.
