Vychytávka - povánoční!

Sice s křížkem "po funuse", ale dřív jsem to sepsat prostě nestihla. Jenže vychytávka je tak dobrá, co kdyby se ještě někdo chystal stromeček odstrojit.... /šibalský smajlík

Pravidelně každý rok se těším na zdobení stromečku. Pravidelně každý rok ho také zdobím,  dřív a dřív. Říkám, si, že si tu vánoční atmosféru musími užít co nejdéle. Pravidelně každý rok kupujeme živý stromek. Pár let jsme měli záchvěvy - kupovat stromečky v květináčích. Bylo nám líto, ho po vánocích vyhodit a tak jsme se každý rok snažili stromek udržet při životě a na jaře ho odvézt na chalupu. Z deseti tuhle cestu vydržel jeden. Pravda ten už se tam pyšní dvoumetrový, zbytek z nich ale uschnul. Dávali jsme si za vinu špatné zacházení, ale pak jsme zjistili, že stromky jsou již do květináčů dávány s dost poškozenými, prořezanými kořeny...a tak trpí stejně, jako ty komplet uříznuté...

A tak, letos opět stromek, stromek veliký. Paradox je, že letos to byl první Štědrý den, bez syna, který se už od nás trhnul, odstěhovat a začal žít se svojí přítelkyní. A tak, nevím, co jsem si tím velkým stromkem kompenzovala , ale letos jsme koupili stromek něco přes dva metry. Poprvé v životě jsem si musela na to, abych nasadila hvězdu, brát židli. Byl nádherný. Vešly se pod něj všechny dárky a nakonec i celá naše rodina při focení.

Nesmím ale opomenout, že k té krásné atmosféře kupování, zdobení a rozsvěcování vánočního stromečku bezesporu patří i povánoční likvidace. Ta už má u nás také tradici. Můj muž pravidelně první týden v lednu odjíždí i se synem na pánskou jízdu - na lyže. A tak vždy vyvstanou varianty, buď se ten týden dívat již na prošedivělý, smutný stromek. Větvě již povadlé a padající ozdoby. Nebo ho již odstrojit, obrat , nesbírat tedy padající ozdoby a opět počkat, než muži dorazí. Odmítám dvoumetrový strom táhnout přes celý byt, chodbu, výtah....., odmítám hledat ve sklepě  pilku a pokoušet se ho rozřezat. Tři králové jsou většinou právě v tomto týdnu a vyhazovat stromek z okna, což činí také velká spousta majitelů velkých stromečků - nemám odvahu.

A tak sedím v obývacím pokoji, uvařím si kávu, pustím  si Seala a dívám se na můj ohromný, už odstrojený stromek - mrtvý stromek, který svými dvěma mety zabírá čtvrt místnosti.

"No, ne!" nebudu čekat s touhle troskou celý týden, než přijedou.

"Vím, vím....ty kecy...proč jsem nepočkala!!"

Ale.....jak tak upíjím tu kávu a prohlížím si stromek, mám nápad!

Tak, jak balím každoročně naše kufry do potravinářské folie, aby alespoň trošku tlumila nárazy při transportu zavazadel do letadla a zpět. Tak, jak do potravinářské folie balím vše, co potřebuji, aby se nevylilo, drželo pohromadě a celkem fest....

Tak proč bych do potravinářské folie nemohla zabalit i stromek???? Ano, vyštrachala jsem asi čtyři folie, které mám schované a s velkým elánem a chutí, že jsem vymyslela něco báječného.Začala balit.

Nesmím zapomenout upozornit, že stromek fakt zabíral čtvrt místnosti pokoje a vysoký byl dva metry. A tak nastaly velmi, ale velmi komické situace, kdy mi větve z fóliie vystřelovaly, dostávala jsem pichlavé facky, pěsťovky do břicha, motala jsem se a lezla kolem stromečku s folii a snažila se stromek - fest upnout, větvě přidržet a fólii utáhnout až ke kmenu. Totálně poškrábaná, posypaná velkou vrstvou jehličí... hlavu rozhrabanou, jako by mě učesal šimpanz.... ALE dílo se zadařilo.

Přála bych Vám - vidět komplet zabalený celý, ano celý stromek do potravinářské folie . Vypadal jako když je připraven k odbavení na letišti. Jsem na sebe pyšná. Tak krásně jsem to vymyslela. Stejně pyšně jsem odnesla toto dílo na chodbu, zavolala výtah a snažila se ty dva metry narvat do výtahu. Stále spokojená se svoji prací. Jenže...z pátého patra do nuly....začalo ve výtahu divně praskat...Ticho a napětí, vypětí střídala moje netrpělivost "Tak ať už jsem sakra venku před domem!"

První vystřelila větev v úrovni mé hlavy....to bylo druhé patro. Pak to šlo vše naráz....můj ohromný, košatý, dvoumetrový stromek se z folie začal probouzet. Když se výtah zastavil v nule. Už jsem byla tak zavalena stromkem ve výtahu, že jsem se nedostala ani ke dveřím, abych si je otevřela. Ano, zůstala jsem uvězněna - svým vlastním vánočním stromečkem. Čekala jsem a čekala, poslouchala jak postupně rupou další části potravinářské folie a stromek stále roste do větších rozměrů malého výtahu.

Vysvobodil mě soused, nejdříve dostal neskutečný záchvat smíchu, že se nemohl ani hýbat, pak mi pomohl.

Večer mi volá kamarádka, která šla z práce okolo našeho kontejneru....."Ten stromek, připravený k odletu je Tvůj, viď? Ještě ti na něm chyběla cedulka s destinací! Haha!"

No , asi tak.....neodsuzuji svůj nápad, jen se musí ještě "vychytat"! Co ty na to Láďo Hruško???