Viva Victoria

Victoria znamená vítězství. Omlouvám se pánové, ale tento blog bude směřovat spíš k ženám. Před měsícem jsem si objednala luxusní podprsenku.

Každý rok se potkávám s letitou kamarádkou, žije ve Státech. Každý rok mi vysvětluje, že bych tu děsně dlouhou sukni měla minimálně o tři volány zkrátit. Každý rok mi káže, že i když jsem dvojnásobná babička, rozhodně bych na prádle neměla šetřit. Z ramene jí sjela halenka a na mě vykouklo stříbrné ramínko značkové podprsenky. "Tak jo, tak já do toho tedy půjdu. Sukni rozhodně stříhat nebudu, ale prádlo si objednám. Taky proč ne? Snad už můžu mít ve svém věku taky podprsenku s tajemstvím od Victorie /Victorie Secret/"

A taky za 14 dní odjíždíme s mužem do Varů, tak tam by mi taky mohlo sjíždět ramínko halenky nebo může večer vypuknout "secret divočina"!

Říkám si.

Objednáno, jenže následovalo neskutečné čekání. Nejdřív vázla objednávka, pak celnice a nakonec zásilkovna. Vary jsem musela dát bez. Dnes dorazila! Letěla jsem pro ni rovnou z práce a protože se dnes s kámoškama větráme  na koncertě, letěla jsem pak rovnou za nimi do kavárny. Balík, já, batoh a teplý svetr, usedáme v kavárně. Děsně se těším, až vybalím ten poklad. Nevybaluji, rvu krabici a izolepu, i holky netrpělivě čekají.... na zázrak. Díky hlučným ovacím čekají, co bude v balíčku i ostatní návštěvníci kavárny. Nezklamala, je krásná, je nejkrásnější, moje Secret podprsenka a ví to celá kavárna. Rvu ji do báglu, dopiji kafe a jdeme na koncert "Dotkni se Lucie".

Jdu se dotýkat!

Dotýkám se turniketu a připadám si, že se za chvíli vznesu. Odbavení je  jako na letišti. Sekuriťák mě objíždí bzučákem a procházím bezpečnostní zónou, Čtečka personálu snímá moji Tečku v mobilu. Kontrole se nevyhne ani můj batoh. Deštníky, petlahve, všechno musí pryč. I mně tedy hrábnou do báglu. A ejhle, vypadne mi pláštěnka a hned za ní moje luxusní podprda.

"Neeee!" mluví za mě moje oči. Fakt to nemám jako trofej pro Kollera, fakt ji po Kodymovi házet nebudu. Snad mi to proboha věří! Rvu pláštěnku a třpytivou podprsenku zpět. Za ty prachy bych ji fakt neházela. Leda vyměnila , za Kollerovo paličky? Nebo Kodymovo boty? Možná. Každopádně další čtečka mi sejme kód ze vstupenky a my si najdeme skvělý flek, aby byl prostor vidět, zpívat a tančit. V půlce koncertu jsou už všichni vláční, stojíme na lavicích, zpíváme, no řveme, mydlíme kolem sebe rukama, mobily s rozsvícenou baterkou. V tu chvíli mi přiletí lepanec! Pánovi, vedle mě, omylem uletěla ruka, a jednu mi ubalil. Jasně, že nechtěl. Jenže mě se svalil bágl a vysypal. Potmě, ve varu koncertu, jsem sbírala klíče, peněženku, kapesníky, pláštěnku .. bože, co všechno s sebou mám a hlavně, není nic vidět. Pán se omlouvá, pomáhá mi v tom zvěřinci sbírat. A hádejte, co mi do báglu zpět cpal zrovna on. Moje podprda je fakt krásná a má už po prvním dnu se mnou - i svůj příběh.