Chápající ženy, překvapení muži. Chápající ženy, ví, co se kvůli parádě musí vydržet. Překvapení muži pochopí, co vše dokážeme pro parádu vydržet.
S punčochami typu samodržky jsem neměla kdysi žádné zkušenosti, a tak nezapomenutelný příběh byl na světě. Když jsem nastupovala do své nynější pracovní pozice , otěhotněla kolegyně z Liberce a mně, nováčkovi přibyl k mému Ústeckému regionu, se kterým jsem se právě seznamovala, ještě celý liberecký. Prý, než se přijme nový člověk. Zastupovala jsem celý rok. V té době jsem díky radám svých kamarádek, zkušených nosiček samodržek, začala experimentovat s tímto druhem punčoch i já. Byla jsem snad jediná, v okruhu všech svých kamarádek a známých , která je ještě nezkusila. Možná to byla už moje osobní ostuda, možná už můj handicap, že něco tak sexy neznám. Že jsem něco, tak sexy na sobě nikdy neměla. A tak jsem si tedy i já zakoupila své první punčošky, žádné obyčejné…., ale kvalitní a za nemalý peníz. Očekávala jsem tedy stoprocentní „přilnavost“ a tomu jsem také bezmezně věřila. Druhý den ráno jsem natěšeně v nových sexy punčoškách,v kostýmku a lodičkách vklouzla do auta a pelášila na obchodní schůzku, právě až do Liberce. Už při řízení mi připadalo, že se mi přilnavé, luxusní a pěkně drahé gumičky samodržek uvolňují. Nervózně a při řízení jsem je střídavě vytahovala nahoru. Sjela jsem k nejbližší pumpě dotankovat a zjistit stav držení punčoch. Už při tankování jsem cítila, že i bez jakéhokoliv pohybu punčochy táhne zemská přitažlivost, pocit, jak sjíždí střídavě dolů byl děsný. To už jsem začala přemýšlet o tom, jak se vůbec dostanu do obchodu zaplatit. Bože, chtělo se mi plakat a koleny jsem si přidržovala gumičky punčoch, jinak by už byly asi až u kotníků.Výsledek byl ten, že jsem přes sukni držela krajkové okraje punčoch a malými krůčky došla do obchodu a po zaplacení i zpět. Chvíli snad i skákala sounožmo a čekala, že mě lidé okolo budou odkazovat na onu místnost, koho by také napadlo, že nedržím moč, ale punčochy. Celou cestu do Liberce jsem přemýšlela, kde výrobce nebo já udělala chybu.Každopádně se blížil Liberec, termín schůzky a já věděla, že z auta neudělám víc, jak dva kroky bez toho, aby mi ke kotníkům nesjely obě luxusní punčochy. Na parkovišti jsem zkoušela ještě poslední pokusy o záchranu, naslinit místa, kde měly ksakru držet, dvakrát výstup z vozu, dvakrát rychlý návrat zpět, čas běžel….Vzteky jsem servala punčochy z nohou a narvala je do první popelnice, byl konec října!!! Lidi okolo nosili čepice i rukavice. To, že jsem naboso bylo nepřehlédnutelné, depilaci v zimě nedělám tak často, jako v létě a tak husí kůže ze zimy to ještě zviditelnila. Příšerná situace!. Čekání na semaforu na zelenou bylo nekonečné. Modlila jsem se, abych co nejdříve potkala obchod s jakýmkoliv, opravdu s jakýmkoliv punčochovým zbožím. Bohužel všechny vietnamské obchody po cestě, kde jsem prosila o zboží typu tělových punčocháčů, neměli vůbec nic. Ale ukázali směrem OBUV. Tam už jsem zjišťovala velký časový skluz a tak nejen, že jsem požádala o jakékoliv silonky v mé velikosti, ale šeptala jsem přes pult prodavačce, zda bych si je u nich mohla i obléknout. Zprvu se mě trošku zalekla, zaváhala, zda jsem v pořádku a s tím, že v obuvi opravdu nemají kabinky k odzkoušení zboží, mě nakonec ale odvedla do jejich zázemí. Ve chvíli, kdy jsem uviděla dveře i na toaletu, zjistila jsem, že mi již povolily nervy a musím i pořádně čůrat, nebylo divu tou zimou, a tak opět psí oči a pohled na prodavačku. Schůzku jsem nakonec stihla přesně na minutu.
Nezanevřela jsem ale na ně, další nákup se již vydařil. Ty už drží, tak , jak samodržky držet mají!!!!!
