Romatický wellness - po 30letech?

Ano, přesně tak! Když dáte manželovi k výročí dárek - romantický wellness víkend - pro DVA, a pak doufáte, že si Vás  vezme s sebou!

Ale abych to uvedla na správnou míru. Loni v prosinci  jsme oslavili společných 30 let. 30let manželství - dobrodružství, adrenalinu, ale i pochopení a jasně, že lásky.

Acho jo! Jsme staří? Jasně, že ne! Dnes jsem za to všechno žití/bytí moc vděčna a čím jsem starší/moudřejší (škodolibý smajlík), tím víc se topím ve zpomínkách a stále učím manžela, aby to se mnou  vydržel .Co víc, než požitkářsky užívat život. (smajlík s palcem nahoru)

Dárek byl k výročí  předán. Kdo pojede? No, to je snad jasný - poukaz pro DVA, tak my DVA. Taktně jsem se však neptala a jen poukaz předala.....a doufala, a doufala, že jediný kandidát jsem přece já.

Když na Silvestra pod vlivem alkoholu vypukla "hecovací" soutěž o parťáka, trošku jsem se začala bát. Sakra pochopil  můj dárek manžel dobře ??

.... V půl druhé ráno už bylo jasné, že se vážně o společný pobyt s mým mužem soutěží ,  a že dva jeho kamarádi mají velký zájem  .Můj opatrně vtipný dotaz druhý den byl opravdu opatrně vtipný... "Kdo s tebou pojede?".........

......HARRACHOV.....

A, jsem tu! Jasně! Jo a zapomněla jsem - náš pes taky!

Wellness pobyt v Harrachově právě začíná. /radostný smajlík/

Právě jsme se ubytovali v krásném hotelu v centru Harrachova. Budu psát trošku v emocích : právě tajeme nad krásnou vyhlídkou z terasy, vířivkou v koupelně a saunou, která je součástí přímo pokoje. Víc detaily raději nepopisuji. (škodolibý smajlík)

 Vybalujeme. Já se usmívám na manžela - stále stejně, celých třicet let! Mám prostě velkou radost, že jsem tu s ním .

Můj muž, bez romantiky, sbírá poslední drobáky po kapsách a sděluje mi, že si jde sehnat denní tisk.

"Počkejte tu na mě!" zněla poslední slova a zavřely se za ním dveře.

Vybaluji  tedy zbytek věcí, dopíjím welcome drink, odkládám si z oblečení co se dá - je příšerný vedro. Honím naši čubu, abych jí sundala obojek a pro změnu navlékla její sexy kalhotky. Je jí 16 let a bohužel  luxusní růžové hárací kalhotky s mašličkami,  jsme museli vyměnit za inkontinenční kaťata pro staré pejsky. Ale aby jí to nebylo líto, občas ji růžovou mašličku na plínku nakreslím a název "sexy kalhotky"  zůstal. Ona prostě sexy je.

Nejen hotelový pokoj je úžasný, schodiště, které je přímo proti našemu pokoji, seskládané z přírodního kamene, je  posvícené. Manžel nejde, a tak otevírám dveře pokoje a s mobilem jen  na prahu - si schodiště fotím. Haha.

Haha,  ale končí. Mezi nohama mi probíhá naše čuba ve svých sexy kalhotkách, evidentně za svým pánem. Já stojím stále mezi dveřmi, už nefotím, vlastně jsem ani nezačala. Snažím se rychlým pohybem ruky chytit za  debilní sexy kalhotky našeho psa. Nevolám,  v 16 letech je i sexy hluchá. Čuba táhne ale dál. Dostávám se do pozice jakéhosi rozštěpu, což znamená, že každou chvíli udělám provaz. Tak,  abych si nezabouchnula dveře - kartu od pokoje má muž a tak, aby mi v plenách neutekl hluchý pes. Provaz jsem neudělala. Dveře se zabouchly. Já držím v jedné ruce psí "pampersky",bez psa, ten utekl a v druhé mobil, na sobě mám černou podprsenku a bílé kalhotky.

"Bože!"

"Vždycky jsem sladěná...!" Jako by to teď někdo řešil.  Absolutně zbytečný detail řeším já. Jako kdyby teď někoho zajímalo moje prádlo. Začínám se modlit, aby nidko nešel. Nesmí nikdo jít, žádný host, žádný personál.  Jsme tu první den, sakra musím tu někde jíst a pít....s lidmi, kteří mě teď možná potkají. Nenapadá mě žádná inteligentní věta při pozdravu možných kolemjdoucích.

Naštěstí mám mobil. Hystericky volám. Radostí začínám poskakovat - asi jako debil, protože slyším jeho vyzvánění. Je za rohem - manžel. Vidím ho, jednou rukou se mnou telefonuje a nevěřícně se blíží ke mně, ve druhé ruce drží naší čubu.

"Ty jsi se zase předvedla!" - ne to neříká můj muž, to čtu v očích naší čuby. Manžel rychle otevírá náš pokoj.

Romantický wellness pokračuje - zapůjčením koloběžek. V životě jsem na tom nejela a ještě na horách. Když mi rvou na hlavu helmu, říkám si - nezklamu. Nezklamu svého muže a dokážu, že si mě vybral správně. Usmívám se!

"Na Čerťák vyjedeme lanovkou, neboj!" utěšuje mě manžel a já se stále usmívám.

Z lanovky mě na Čerťáku sundává obsluha, jen blondýna v úctyhodném věku "50!!" si připne batůžek k madlu tak, že "k sakru" při výstupu z lanovky nejde a nejde odepnout!

"No tak ji museli zastavit, no!?" manžel už se totiž neusmívá a vidím, že evidentně bavím veškerou mládež, která si taky vyjela na koloběžkách.

"Na co mám ksakru tu helmu!" skřípu zuby dalších pět kilometrů....., sliboval, že pojedeme jen z kopce. Samozřejmě, když ho dojíždím se zpožděním - úměrně své fyzičce, poslední půl roku jsem měla v ruce jen volant a myš od počítače. Vlastně ne, ještě žehličku.....tak když ho dojíždím - usmívám se...přece si mě s sebou vybral. A tak tlačím, odstrkuji se, tlačím a funím...a usmívám se, co mi síly stačí.

"Zázrak!" vyjeli jsme z lesa, před nám se otevřel krásný výhled na naše hory a hlavně - konečně cesta dolůůůůů.

Na opocený obličej se mi lepí mušky, cítím je i v nose a mezi zuby. Snažím se brzdit, jak mi manžel radí.

"Ali, jen pravou nebo oběma!" a tak se snažím - při tom občas zapomínám, že nemám kolo a tím pádem ani sedlo. Občas tedy i zadrncám lehce k příkopu. Občas zapomínám, že si nemůžu otírat pot za jízdy z kopce, občas tedy opět zadrncám lehce k příkopu.

Když už konečně dojíždím k prvním chalupám, kde je první občerstvení - spousta lidí - svého muže nevidím....Hledám, hystericky hledám - prostě není. Ptám se lidí u piva a dozvídám se, že jsem sjela ze zelené na modrou . "Bože!" chce se mi plakat.

"Kolik?" je můj další dotaz.

"Co kolik?" ptají se mladíci.

"Kolik kilometrů!" pláču pot.

"JO tak, jeden!"

Hurá! Tlačím tedy zpět do kopce jeden kilometr zelenou, odbočuji na modrou a ujíždím za manželem.

Sedí s objednaným pivkem a limčou pro mě u první hospůdky. Limčou s brčkem, ano tak vydrnkané ručky mám, že jsem za to brčko vděčna. Z obličeje mi obírá  nalepené jehličí a mušky, vypadá, že mě miluje.

Navečer odchází můj milovaný venčit sám. Napouštím si vanu a těším se na dobrou večeři.  Sedím zatím v županu na terase pokoje - párátkem vytahuji poslední zbytky lesa mezi zuby. Jeden skřipec na čele a druhý v drdolu. Sexy! Manžel venčí na louce před terasou. Pozoruji je. Přiběhl velký pes bez vodítka. Žene se přímo k nim. Nevypadá, že by jim chtěl ublížit, vrtí ocáskem, jen ale neví, že naše psí stařenka má ráda svůj klid. A tak čeká, až přiběhne blíž a dost ošklivě na něj vystartuje. Manžel bere naší čubu na ruku. S velkou omluvou dobíhá k mému muži pán v baseballce. Omlouvá se, ale to už  jeho pes  packami objímá mého muže, asi ho i pusinkuje, do psa vetřelce se pro změnu zakusuje naše fena .

"Ať si ten ošklivý pán odvede toho ošklivého psa!" volám.

Pán se samozřejmě omlouvá, už i směrem k naší terase - tedy i mně. Odvádí si už na vodítku svého velkého, roztomilého pejska.

"Víš, kdo to byl?" ptá se mě muž, když dorazí na pokoj.

"Dominik Hašek!"

"Hašek!" hlesnu a podívám se na tu parádu se skřipcem v zrcadle koupelny......

Wellness víkend pokračuje...

Skvělá večeře, saunička, úžasné sklářské a lyžařské muzeum. Vůbec se nám nechce domů.

Po snídani už zbývá jen dobalit zbytek věcí a domů.

Kde je pes????? Na snídali s námi nebyla. Tašky jsou zabalené a v pokoji není. Zbytečné volat hluchého psa. (smutný smajlík) Sauna, nic, koupelna, nic, lezeme i pod postele...terasa nás děsí, tam jsou dost velké mezery v zábradlí ...Sakra, jsem ji zastlala nebo zabalila do kufru?? Už nevím, kam se  dál podívat.....po dlouhých deseti minutách, kdy už manžel  odešel hledat  na chodbu...kdo ví, že? U nás, rovná se -  vše nemožné možné.

Tak po deseti minutách - hledání, volání hluchého psa - naše čuba vylezla ze skříně v předsíni.

Prostě tam byly mého muže boty, tak prý abychom je tu nezapomněli.

A tak závěrem.....v každém věku lze aplikovat wellness víkend, v každém věku lze prožívat neuvěřitelné a věřte, že tak se zpomaluje stárnutí! Zastavte se, rozjeďte se - kamkoliv...