Prostě skvělé hlídání.

Hlídat si váhu, výlevy emocí a vlastně teď už i svůj věk jsem se už tak nějak odnaučila. Je to lepší. Naopak….

….hlídat Adama se ale stále učím. Vnuka Adama. Včera měl manžel menší rozlučku v práci. Dle pravidel, do osmi a ve čtyřech u stolu. Když jsem pro něj přijela, měl problém trefit do správných dveří spolujezdce, přišlápnul mi psa a voněl hospodou. No co, to teď asi každý chlap prd vydrží, když mají skoro rok s hospodami „útrum“. „Víš, že zítra máme hlídací dopoledne, viď?“ mlaskla jsem po něm pohledem. „Jasněěěě!“ zaburácela odpověď celým autem. ………… V osm ráno už tam stál! S batůžkem, vysmátý, vyspalý do růžova, náš Adam. „Babi!“ s úsměvem mi vlepil pusu a šel hledat dědu. „Zhasni!“ něžně prosil manžel, když jsme v osm ráno vytahovali náš pytel s hračkami. Vše jsme odtahali do pokoje a Adam vyšetřil baterkou všechny svoje plyšáky, …krk, uši, oči…., no prostě vše, jako správný obvoďák. Nastartoval autíčka na setrvačník a se skvělým „drndrndrn“ je posílal přes práh z obýváku až do kuchyně. Zdálo se, že děda to ale dává a spí. Malou chvilku, opravdu jen malou chvilku jsem ještě strávila v koupelně. Pak už jsem si všimla jen otevřených dveří do ložnice. V posteli můj muž, pes, svítící baterka a Adam. Baterka střídavě svítila dědovi do uší a nosu. Adam se snažil zkontrolovat dědovi ruce, prsty na nohou a ve finále si i pootevřel dědovo víčka. Opravdu podrobná lékařská prohlídka a děda držel. Tedy nevím, jestli fakt ještě tak tvrdě spal nebo nedával ranní kocovinu a prostě rezignoval na Adamovo vyšetření. Adam po precizní prohlídce zjistil, že je děda zcela zdráv a pochopil, že vydrží i další „level“. Angličáky mu postupně svištěly po peřině a všechny postupně parkovaly na hlavě. Teď bez setrvačníku, ale s „drndrndrn“ taky. Se zaparkovanými autíčky mu nacpal knížku těsně pod bradu, vlastně mu s ní podepřel hlavu. Na zavřené oči mu nasadil opatrně brýle. Jsou mu dva roky, takže jsem tiše stála ve dveřích, tekly mi slzy smíchu a v duchu jsem si opakovala to manželovo včerejší „Jasněěěěě!“ Škoda že si nestihnul vytáhnout na dědu ještě barvičky, škodolibě mi proletělo hlavou. Zkoušela jsem Adama zaměstnat jinak, než okupovat polomrtvého dědu. Bohužel, teď jsem byla až na druhém místě. Takže děda vstal! A to ve chvíli, když Adam požádal slůvkem „tsííííííí“ o čůrání! Pohled na spícího dědu a velmi energického Adama byl boží. Děda se přesunul i se snídaní a po ranní hygieně do obývacího pokoje, kde už Adam přepínal kanály v televizi. Posunuli se dál? Ano. Leží v obývacím pokoji, Adam opět dědovi něco vypráví, ten už tedy i kýve hlavou a něco snad odpovídá. Pes mu leží skoro na prsou a na klíně pro změnu sedí Adam. Když si pak snacha Adama odvádí, řve, nechce, vypadá to, že se mu děda opravdu celé dopoledne pečlivě věnoval. „Zase půjdeš za dědou, neboj!“ Z obývacího pokoje se jen ozvalo „Jasněěěěě!“ Všem pohodové adventní dny a pokud jsou s mokrým hadrem na hlavě....i to k tomu patří.