Pekelně vyběhaný telefon!
Na roční preventivní prohlídce štítné žlázy mě postavili na váhu. Omdlela jsem!! Ohromnými, hnusnými a tučnými číslicemi na mě červeně řvala „moje“ váha. Ani pod omluvou lékařky, že je přece rouškové období kynutí, se mi neudělalo líp. Představa, že tolik můžou třeba vážit tuny vrásek, kterých mi teď po padesátce přibývá ?.....NO, a ne? Ani tím, si to neomluvím? Oprášila jsem tedy boty na běhání, našla starou bejsbolku, našla hlavně po tolika letech odvahu a odjela na stezku - běhat. Kšilt naražený hodně do čela, maskovací sluneční brýle a u krku volně rouška. Identifikace mé osoby – nemožná. Během půl hodiny promočená potem, flekatá s přípravou na infarkt, ale spokojená. I nohy se mi podlamovaly „spokojeností“, že jsem si při přezouvání bot musela sednout až do kufru auta. Adrenalin pak byl, se z něj po přezutí zase dostat ven. Cestou domů - nepoznal mě soused, nepoznala mě matka, vnuk ani snacha. Je to dobrý, můžu se chodit ničit. Doma jsem při večerním štrachání objevila starý mobil, ten, který jsem někdy před deseti lety na běhání vozila. Nabušený možná i třiceti alby dobrý muziky – nostalgie! Skvělý, říkám si. Takže místo zpívání ptáčků a šplouchání vody / běhám podél řeky/, budu teď poslouchat muziku. Problém ale stejně nastal, sluchátka! Starý telefon stávkoval a spárovat se s novými prostě odmítnul. Varianta, že budu vyřvávat ne do sluchátek, ale rovnou do éteru mi byla zamítnuta. Kým? Mým svědomím. V rámci dopoledních pracovních schůzek jsem objížděla i prodejny s příslušenstvím k mobilům. Všem jsem svědomitě ukazovala můj úlovek - historický unikát. „No tak? Pasuje mi ke ksichtu!“ Společně, většinou s mladými a trpělivými prodavači, jsme hledali, i po skladech, stará.., zapomenutá…, obyčejná sluchátka. Jedna se našla! Podařilo se, vyzkoušelo se, zaplatilo se a jelo se! Telefon i s novými sluchátky jsem hodila do kabelky a odjela na pracovní schůzku. …..Sedím na pracovní schůzce, během které slyším tlumenou, decentní hudbu. Já i ostatní si kontrolujeme mobilní telefony. Pohledy si navzájem říkáme „Já Nic“. Dívám se do vedlejší kanceláře. Tam taky Nic. „Tak asi něco z venku!“ vzdáváme se hledat zdroj. Přeci jen je to opravdu velmi tlumeně. Jedu v autě, poslouchám zajímavý rozhovor Radiožurnálu a opět slyším tlumenou, decentní hudbu. Zkouším vypnout a zapnout rádio, Jsem přepracovaná, jsem magor? Opět si prohlížím svůj mobil, žádný hovor, nic….. Kupuji si na benzínce kafe, stojím a poslouchám. Lidé se dívají, co poslouchám. Lidi, já nevím! „Zase!!“ „Bože, kdy to skončí!“ Sedám zpět do auta a pouštím si hodně nahlas Lucku Výbornou a jejího hosta. Soustředím se na Lucku, na hosta, na cestu a dopravní situaci, ….přestávám vnímat „tlumenou, decentní hudbu“… Večer mě upozorňuje můj muž, že nám v šatně něco vrčí. „Vrčí?“ ptám se už vyřízená. Vzteky vysypávám celý obsah své kabelky. Do háje! D-o-p-o-l-e-d-n-e! Ano dopoledne, jsem po odzkoušení sluchátek prostě ve svém nově objeveném, běžeckém mobilu zapomněla vypnout přehrávání. Vypadla jsem z prodejny a můj svalnatý, běžecký mobil mě nezklamal, jel do roztrhání baterie,…. jel celý den…. Ne nejsem blázen, který už má slyšiny, jsem normální běžec středního věku, který si perfektně rozchodil starý telefon. Možná, možná ale raději občas budu běhati i při zpěvu ptáku, jako teď… Všem prima den!!!
Alice Kopřivová
Leť si, leť!
Každý někam lítá , tedy pokud stíhá ten správný let. Fajn je, že to jde, že to leti. Já si po svých lítám "furt", letadlem občas.
Alice Kopřivová
Karpály
Po své babičce jsem toho zdědila fakt dost! Velký srdce, velký emoce, elán a zbrklost. Drobné prsty, pár chlupů na bradě.
Alice Kopřivová
Povídání v posteli
...pokud čekáte erotické vyprávění, přepněte na jiný kanál, ...pokud vám stačí láska, prosím, zůstaňte!
Alice Kopřivová
Jak jsem šla na Karla….
Od čtyř a úplně vyprodáno? Nikdy jsem nebyla na odpoledním promítání českého filmu, abych dva dny předtím brala poslední lístky a po filmu stála deset minut frontu na čůrání.
Alice Kopřivová
Dnes je rovno Dovolené!
.... dovolená na ranní oběhnutí lékařů. Nakonec ale nikam nejdu. Mám dovolenou a nechce se mi vstávat. Takže důvod, proč si beru dovolenou je pryč.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Prodej, Pozemky pro bydlení, 805m2 - Velký Borek
Velký Borek, okres Mělník
3 999 000 Kč
- Počet článků 97
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1209x
V roce 2010 jsem vydala knížku "Povidání pro kamarádky". V roce 2015 nakladatelství Jota vydalo moji druhou kníhu "Nejsem namalovaná".