Mám výročí, před rokem mi vyšla knížka Nejsem namalovaná. Zachycený jeden rok blonďaté, celkem schopné, lehce přecitlivělé ale velmi chaotické a akční ženy. Kdo čte mé blogy pravidelně, ví o čem mluvím. Co se skrývá pod make-upem?
Při vyprávění vtipných příběhů, plných emocí, ale hlavně skutečných, které jsem před rokem sepsala do knížky, mě neotravoval Facebook, Viber, WhatsApp ,Instagram .... Teď mi každou chvíli pípne mobil. Přijde mi SMS, MMS, zpráva na viber mail, facebook a co já vím, co ještě. Ano, asi jako jedna z posledních v této zemi jsem se totiž zprovoznila „on-line“ v mobilu i já. Byla jsem naprosto přesvědčená, ostatně jako všichni, že je to nezbytně nutné pro současnou existenci. Chci jít s dobou, snad aby mi něco neuteklo?
Informace, věk, důležitost ? Omyl!
Momentálně zjišťuji, že nejen, že mi to příšerně „žere“ čas, stávám se na mobilu nezdravě závislá. A přitom vůbec nechci. Nechci si to ani připustit. Jediné pozitivum snad je, že si to ještě uvědomuji. A tak mojí momentální realitou je, že místo vnímání "živočišna" kolem sebe, jako blázen roluji zprávy a informace na displeji mobilu. Brní mě ruka, mám přesezenou nohu, pne mi za krkem a při kávě s kamarádkou říkám „Promiň!“, kdykoliv mi zavrní telefon. Zjišťuji tu absolutní zbytečnost.
Při posledním setkání s kamarádkou poslouchám šokující příběh. Ano šokující, alespoň pro nás dvě. Jana, tak se má kamarádka jmenuje, narazila ve svém mobilu na super funkci. No, spíš ji na ni upozornil její skvělý soused, když tak v pátek po práci seděli u kávy, poradil jí, ano poradil jí, jak si může zamykat mobil přes snímání fotky. To, že máme telefony na číselné kódy, různé displejové kody a noťasy na otisk prstu, to jsem pochopila, ale na foto? Soused si tuto službu zprovoznil a neskutečně ji vychvaloval. Janě řekl nezapomenutelnou větu.
"To si pěkně fotoaparátem v mobilu uděláš selfíčko, uložíš ho a zadáš si ho jako heslo!"
A od té chvíle se do svého telefonu dostanete jedině tím, že vždy, když ho chcete odemknout musíte si displej nastavit přímo před svůj obličej, ten ho "pozná" a telefon vám otevře. Naprosto dokonalý, nikdo jiný se vám do mobilu už nedostane. Nemusíte si pamatovat žádné kódy, hesla, pěkně jen na „vlastní ksicht“. Ano, jak skvělé! Soused má bráchu, dost podobného bráchu, spousta lidí si je i plete, skoro dvojčata, jen rozdíl dvou let. Soused tvrdí, že zabezpečení není až tak citlivé, i mobil si je plete. Odemyká na Frantu i Pepíka. Jana nelenila, je pro každou novinku, a tak ještě ten večer cvakla foťákem a uložila. Byl pátek odpoledne. Druhý den ráno, chtěla zavolat otci - nic, telefon nereagoval na její selfíčka. Cvak, cvak , snad stokrát, snad ze všech úhlů. Jana mi vypráví, jak vyřízená celé odpoledne nastavuje svůj ksichtík a chce volat, chce se dostat do svého telefonu, telefon stále spí. V neděli – to samé. To už nevydržela a volala operátorovi z telefonu manžela, vysvětlila mu situaci.
"Vy jste si si do telefonu nedala záložní heslo – číselné?"
To jí jaksi soused už neřekl. Operátor ji uzpozornil, že na zprovoznění a odkódování mobilu po ní bude chtít PIN, PUK, prostě vše, co se dává k telefonu, když si ho kupujete. Ano, přesně to, co Jana někde má, kdesi. A tak celou neděli pro změnu hledala PUKY a PINY. Večer celá nešťastná, že zítra je pondělí a půjde do práce s mrtvým mobilem, se rozplakala. Šla spát. Ráno, již opět vystylovaná a nalíčena u kávy zkouší znovu telefon odemknout. Ani trochu nedoufá v úspěch po tak výživném víkendu. A…..cvak! Telefon je odemčený. Já zírám a Jana se mi snaží vysvětlit, jak inteligentní ten telefon je.
„ Soused neměl problém, ten vypadá v pondělí , v pátek i v sobotu stejně. U mě markantní rozdíl – namalovaná – nenamalovaná. To, že jsem z toho vyřízená já, když se ráno podívám do zrcadla a chvíli mi trvá, než si můžu říct – Ahoj Jani! - s tím jsem smířená. Ale, že mě ani můj vlastní mobil nepozná, když nejsem namalovaná!!!!
Přesně! To jsou ty vymoženosti doby, které nám kradou nenávratný čas. Chce to změnu, minimálně regulaci/ smajlík. Protože jinak , jsou z nás závisláci, analfabeti a negramoti, kteří se omezujují jen na lajkování, stahování a rolování, zprávy v heslech a bez diakritiky. Příšerný! Mně samotné v psaní utíkají písmenka a s hrůzou zjišťuji že vypínám i mozek. To snad proboha né. Místo mozku tedy – vypínám mobil.
