Nejka

Manžel mé nejlepší kamarádky Jany, mi říká „Tebe já miluji! A víš proč?Protože se děsně podobáš mojí ženě!“

Řekl to ve chvíli, kdy dopil kafe, moje kafe, u nás na chatě....

Tady by stačila tečka, jenže ono to má takový malý dovětek – rychle/velmi rychle, po předchozí návštěvě/ jsem odmyla hrnky. Jasně, že jich mám dost, ale svátečních né! Jenže jsem je jaksi zapomněla opláchnout. Takže, reakce Tomáše, že to kafe nějak divně voní a pění a dotaz „ Není od Žida?“, jsem začala řešit, až ve chvíli, kdy můj muž zvolal – „Ne, to je jen JAR, Tome!“

Nejka, je zkrácený název slova nejlepší kamarádka. Já se to dozvěděla od Jany až v padesáti. Né, že jsem její nejlepší kamarádka, to samozřejmě vím, ale že jsem její Nejka.

Nejka znamená, nej, nej, nej kámošky, první, druhá, třetí třída,... táhne se to až na střední, maturita, první kluci, dovolený od CKM, svatby, děti, ...a zase dovolený, ale rodinný , jenže nejsme vůbec stejný, že máme absolutně stejný zájmy a vkus – no to už vůbec.

Tak proč? Proč mě ten Tomáš miluje ?

Protože se absolutně rozcházíme ve všem nepodstatném, ne-podstatném! Ve stylu oblečení, v typu, jak má vypadat pan Božský / ne- podstaný, no to snad ne?

A ve stylu stravování? Sport? No to už vůbec ne.

Když já rodila, ona dělala kariéru, když ona rodila , kariéru jsem dělala já.

Já, děsný perfekcionalista, který neusne, když najde za stěračem papír o špatném parkování. Druhý den letí na policii, omluvit se a zaplatit pokutu.

A Jana? Sedám si k ní do auta a když chce po mě z palubky vyndat kapesníky, vypadne na mě takových papírků snad padesát. „No co? No? Nestihla jsem tam ještě zajít?“

...a večer narozdíl ode mě bez problémů usne.

Já, vyřízená z každý kontrolky, která se mi rozsvítí na palubce auta. „Dál nejedu!“ hysterčím . Janě palubka svítí, jak na diskotéce a pod nohama jí lítá kus železa. „Co to je?“ zvedám to. „Nevím, nevyhazuji, někde to možná bude chybět!“

Já, která zvrací, jen když se podívá na „labutě“ o pouti. Jana, projíždí horskou dráhu, než jim vypnou proud.

Ano, stále jsme se nenašly, stále hledám bod, co nás spojuje.

.......

Jdu od zubaře, totálka, rozsekaná, osmička venku a pár stehů to jistí. Večer mi volá Jana.

„Ali, co na to zoubková víla?“

„Cože?“ děsím se, co si šlehla.

Ujišťuje mě, že nic, ale že na mě celý dopoledne myslela. Vysvětluje mi příběh zoubkové víly, a to, že pokud si uložím pod polštář „tesák“ co mi dnes vyrvali a budu si cokoliv přát, splní se mi to!

„Přeju si kabelku Gucci!“ lehce opilá Valetolem odpovídám.

Teď už vím, proč je moje NEJka!!!!

Mějte také svojí NEJku?????