Malá káva s velkým cukrem.

V Lidovkách jsem se dočetla, že Češi vedou v pití kávy na pumpách. Palivo pro ospalé řidiče? A tak se s trochou nadsázky ptám „Máme nové sítě kaváren?“. Nene? Nevěřím! //Smajlík – trošku bláznivý.//

Dnes ráno brzy vstávám a odjíždím služebně do Rumburku. Vždycky, když vyjíždím někam dál – beru si s sebou do auta něco k jídlu a do termo hrnku kávu. I tentokrát nic neměním. Nasedám do auta, sako na ramínko, aby se nezmačkalo, notebook do kufru a já k  volantu. Někde u Děčína otevírám termo hrnek a těším se na ranní kávičku. Vždycky mi provoní celé auto a hned se lépe cestuje. Jsem tak trošku požitkář a tak když si k tomu pustím dobrý ranní rádio – i pracovně je krásně. //Veselý smajlík.//

Dnes je ale něco jinak, káva voní jinak, chutná jinak. Ksakru! Divná pachuť při polknutí, druhý lok už plivu zpět. Co to je? Můj hrnek, moje kafe, kde je chyba? V hrnku nic nevidím a tak za jízdy očmuchávám znovu obsah.

„Co to ksakru je!“ říkám si a zastavuji na první čerpací stanici, která je cestou. Sice nic moc velká, říkám si, ale kávu dnes „vaří“ všude.

Konečně se taky pořádně dívám do hrnku a vidím malé, bílé pecičky.

„Pecičky? Co to je?“ podezírám pražírnu kávy a pak, při opravdu pečlivém ohledání zjišťuji, že jsou to zbytky tablety z myčky. Super, jeden lok mi stačil. Odcházím do obchodu a hledám automat na kávu. Vlevo pult s jednou prodavačkou, prázdný obchod, ticho…a vpravo dva automaty – na kávu. Dva - staleté!

Nápis „Prosím přesně, automat nevrací!“ mě děsí,paráda. Jdu si k paní pokladní rozměnit. Divně se na mě dívá a mince mi rozmění. Tento automat na kávu jsem opravdu dlouho nikde neviděla, ale věřím si, že ho zvládnu. Většinou jsou všude už jen na žetony, digitální - pro blondýny s obrázky nebo přímo už s obsluhou.

„No, tak zavzpomínám na staré dobré časy!“ začínám si s automatem povídat. Automat mi vyplivnul malý plastový kelímek, který, když se zahřeje, je umění, donést ho vůbec do auta a za tepla mění i svůj tvar. Káva ale voní, tak to bude dobrý, říkám si, jsem spokojena a stavím kelímek na barový pultík, hned vedle automatu. Ukládám zbytek peněz do peněženky. Ochutnávám kávu. Ne, není to dobrý! Sladký jako …..nevím, co! Neodmáčkla jsem si cukr? Nedocvaklo mi to?

Dobře!!! Otevírám znovu peněženku a na druhý pokus, teď už tedy s tím, že zelené světýlko cukru „nuluji“ na „0“ a znovu házím mince a znovu mačkám černou kávu. Znovu plastový kalíšek a znovu chutnám, raději. Ksakru! Stavím další kelímek na barový pult. To už mě začíná pozorovat paní od pokladny. Já si čtu návod!!!

Nejdříve vhoďte mince!

Vyberte typ kávy!

a až pak ….

Zvolte cukr!

Jede třetí káva. Počítám mince, na další kávu už nemám. Představa, že si půjdu znovu rozměnit, mě děsí. No co, určitě vypadám na to, že mám plné auto kolegyň a nesu kávu jim. Naštěstí parkuji za rohem, jen díky tomu, že netankuji, ale jen kávuji na pumpě. Třetí pokud se podařil. Malá hořká káva bez cukru.

Peněženku rvu pod paží, usmívám se na prodavačku, snažím se pobrat tři kelímky do dvou rukou. Protože ….co s nimi, že? Vysvětlování - opravdu nedám, vylít – kam, vyhodit do koše – jak. Odcházím tedy s tím, že mám prostě  plné auto spolucestujících. „Na shledanou…“ loučím se.

Kelímky pěkně vyskládám na kapotu auta, abych vůbec mohla auto otevřít. Mezitím vychází paní prodavačka ven, pumpa je stále prázdná, stále ticho a tak jde na sluníčko – na cigárko. K mé smůle na moji stranu, sedá si na dřevěnou lavici a zapaluje si. Už si samozřejmě všímá, že mám auto naprosto prázdné. Na střeše stále stojí mé tři kelímky. Já vyndávám termo hrnek a zalévám chemickou kávou trávník. Stále jsem k pochopení prodavačky srozumitelná: aha, tři kávy do jednoho termo hrnku – to by šlo. //Chápající smajlík//

Jenže já beru ještě ty dvě sladké kávy a zalévám dál. To už paní zbystřuje pozornost. Usměji se na ní, vím, že mě sleduje. Jenže, jak si tak uklízím zbytek věcí do auta – třetí,  poslední kelímek s velmi náročně získanou kávou - se bouchnutím dveří sesouvá po předním skle. Dole se kelímek pomalu zastaví, pomalu otočí a ....vyleje. Prodavačka típá cigaretu a odchází. Už nejsem srozumitelná, nepřeji si vědět, co jsem v očích prodavačky.

Odjíždím! Bez kávy – dnes jsem ale statistiku konzumace kávy na čerpacích stanicích podpořila dost. //Smajlík s palcem nahoru.//