Je hodně toho, čím nás náš běžný život vysiluje - trocha nadsázky s humorem sem tedy opět snad patří. A tak to na sebe zase prásknu!
Hodně dlouho mi trvalo, než jsem začala svého gynekologa vnímat jako svého lékaře a ne, jako chlapa. Bylo mi kolem sedmnácti? Asi tak! V té době jsem se snažila vůbec přijmout, že je my - ženy potřebujeme. / mrkající smajlík
To, že se prohlídky opakovaly jednou ročně mělo plus i mínus. Mínus to, že jsem si na "to" i "na něho" za nic na světě nemohla zvyknout a plus - že to bylo "zaplať bůh" jen jednou za rok. Každoroční psychické trauma se tak dalo vydržet. Ledy jsme prolomili až když jsem otěhotněla. S manželem, ne s ním!! Tam pak četnost návštěv vzrostla a já si na svého gynekologa konečně zvykla. Byla jsem tak šílená, že jsem ho i uprosila, aby mě odrodil. Slíbil mi to! Věděla jsem, že nesmím rodit poslední týden v únoru - byl na dovodlené v Alpách. Raději jsem tedy skoro čtrnáct dní přenášela a rodila, až když se vrátil.To, že jsem nevolala manželovi, když mi konečně praskla voda, ale jemu - byla samozřejmost. Teď, když o tom s odstupem času přemýšlím - musel být ze mě šílený!!!!!
Po porodu se naše schůzky omezily opět na roční preventivní prohlídky. Asi po dvou letech po porodu, mě můj, teď už to tak můžu napsat, "můj" věrný a oddaný gynekolog poslal na vyšetření do nemocniční ambulance.
"Prý tam mají nový ultrazvuk!" avizovala mi v čekárně sestřička.
"Nepůjdu!" byla moje okamžitá reakce s tím, že jsem o tom i stoprocentně přesvědčená.
Půlhodinové vysvětlování, že ultrazvukem tohoto typu zatím běžné ordinace gynekologů vybavené nejsou, mně vůbec nezajímala.
"Chci vyšetřit tím, co jste mě vyšetřoval celé těhotenství!" bojovala jsem.
Můj gynekolog to vzdal a zvedl telefon, vytočil číslo.
"Ahoj Hani, prosím tě, kdy budeš mít službu na ultrazvuku? Pošlu ti tam jednu svoji pacientku!"
Pak už bylo jen "hm, hm" a na papír mi napsal termín .
"Tak, a teď už snad protestovat nebudete, ne?" usmíval se a podal mi lísteček.
Ano, zajistil mi vyšetření u ženy. Ano, uklidnil mě a já tam za týden dorazila.
Čekání bylo dlouhé, ale nervozita ze mě vyprchala ve chvíli, kdy jsem z ordinace slyšela "jen ženský hlas".
"Paráda!" oddychla jsem si.
Jenže! Když mě konečně zavolali do ordinace - mezi dveřmi stál v bílém plášti -krásný, mladý medik. Typovala bych, že mého věku - tenkrát mi bylo šestadvacet. A to nebylo všechno, se slíbenou "Hani" tam stály ještě další dvě medičky. Doufala jsem, že odejdou. /vyděšený smajlík
Neodešli! Paní doktorka si připravila nový přístroj, požádala mě, abych si lehla a medikům zavelela, aby se šli dívat. Hrůza.
"To ne!" potichu, ale jasně ze mě vypadlo
"Co, to ne?" zahudrovala lékařka "Hani"
"Pak doktor vám volal a zařizoval mi vyšetření u vás!"
"?????" nikdo nechápal a já se klepala
"Jen u vás!" pípla jsem
Teď už si všichni oddychli, pochopili a mezi sebou si začali vyměnovat posměšky.
"Aha!" pochopila Hani, že mě asi jinak nevyšetří. Poslala tedy celou delegaci mediků, natěšenou na moji dělohu, vaječníky a co já vím ještě - PRYČ. A to musím dodat, že jsem byla, tehdy ještě pískle, které si nedokázalo nikde nic moc dupnout. Jenže to jsem opravdu ještě nebrala gynekology jako lékaře a ten medik byl fakt moc pěknej.....
...........
Následovala neskutečná spousta let, a s nimi i každoroční preventivní prohlídky u mého gynekologa, i on si postupem času pořídil svůj vlastní ultrazvuk. Kvůli mně? haha
Nic víc jsem naštěstí těch pár neskutečných let nepotřebovala.
..........
A....!
Další preventivní prohlídka proběhla nedávno. Jaký to byl pro mě šok, když jsem v čekárně zjistila, že můj pan doktor už přestal ordinovat - co mi to proboha udělal! Šel do důchodu.Na dveřích bylo úplně jiné jméno. Hystericky jsem začala vymýšlet strategický plán B. Kam půjdu? Domů? Na internet shánět gynekoložku? To už se ale otevřely dveře a vyšla mladá - také úplně nová sestřička. Sakra to se museli za ten rok vyměnit všichni? Nedalo se utéct. Šla jsem do toho!
Do-to-ho! Když jsem přešla z přípravky do ordinace - do-to-ho už přestalo platit! Byl to "on".....ten šestadvacetiletý medik! Jasně, že si mě nepamatoval, ale já ano! /šokují smajlík
Sice nám už oběma táhne na padesát, ale v jediném, v čem se změnil on, byly šediny.
No, tak super!
Tak mě to přece nemine!
Teď už to dám! říkám si v duchu, spíš se hecuji, abych byla schopna vůbec mluvit.
Podává mi dokonce ruku a seznamuje se semnou, resp. tedy s mou lékařskou kartou a začíná mi přednášet o menopauze. Super! To je za to, že jsem ho tenkrát vyhnala?
Ptá se, jestli už mám nějaké problémy - bomba. Zachraňuje to tím, že se ptá na i na mé povolání. Tady už se trošku chytám. Ježíš! Ale asi zase nějak moc. Tedy chytá se - teď už můj druhý gynekolog.
"No to je super! Něco takového bych od vás potřeboval zařídit! Běžte se položit!
Zbytek rozhovoru už nevedeme u stolu. Ono, kdyby se to nezvrátilo - vlastně teď už v obchodní schůzku, nic zvláštního by na tom nebylo. Jenže já jsem u toho ležela! No, ležela! Nohy tam kde mají být a můj gynekolog také tam, KDE MÁ BÝT! Odpovídala jsem na jeho obchodní otázky a že jich bylo, očima jsem při tom provrtávala strop a potila se studem jako prase/pardón smajlík.
Oční kontakt - jasně - priorita správného obchodního rozhovoru. Tak ten tam rozhodně nebyl. Myslela jsem, že zešílím. S takovou obchodní schůzkou se asi při tréninku obchodních dovedností nepočítá.Takovou obchodní schůzku jsem taky zatím ještě nikdy neměla. Stále nožky ve vzduchu, a hlavou mi lítala čísla, počítala jsem procenta, odpovídala na spoustu technickych dotazů....Po vyšetření jsme se vrátili zpět ke stolu...ani tady jsem nedokázala navázat oční kontakt, už jsem ale měla kolena u sebe. Obchod jsem - světe div se! - uzavřela.
Že by mě posunul dál - teď už opět můj, druhý gynekolog?
Mějte fajn den, mějte fajn týden, mějte se "fajn"!
