Karpály

Po své babičce jsem toho zdědila fakt dost! Velký srdce, velký emoce, elán a zbrklost. Drobné prsty, pár chlupů na bradě.

Vždycky, když babička „doštrykovala“, vzala do ruky malý míček a u televize ho mačkala, jako by ho nutně potřebovala vyždímat. Nechápala jsem proč. Teď u to vím!

Neštrykuji, ale občas mě v noci vzbudí mravenčivý pocit v dlaních, to pak vystřelím ruce do předpažení, samozřejmě v poloze ležmo. Můj muž se děsí, myslí si totiž, že bude následovat náměsíčný pochod bytem. Někde cestou seberu svíčku a budu ho strašit.  Já si mezitím mnu prsty, jakmile procitnou – zalehnu a spím dál. Můj muž má děsivý zážitek, no jo no, víc se dívá na horory.  Ráno se pak dozvídám, jak vypadám v noci děsivě a že to mnutí prstů, vztyčených ke stropu vypadá, jako kdybych čarovala / haha.

Trošku se mi přidaly bolesti a tak v noci už jen nemnu, ale vzpomenu si na manželovo ibruprofenové náplasti na krční páteř. Bez předpažení vstávám, potichu, s vrzáním dvířek skřínky, /musím mu říct, aby je namazal – škodolibý smajlík/, vytahuji náplast.

Ráno  s úlevou! Náplast fakt zabrala. Je sobota, miluji kafe do postele s rozečtenou knížkou. To, že i chleba s medem, to už je na „tajňačku“. Potichu lezu zpět do postele. Z podlahy u postele sbírám Halinu /Pawlovskou/, // dárek od manžela k svátku//! Po dočtení Sedmikostelí a Šikmého kostela jedna a dvě na ni došlo taky. Jen tedy oddychové čtení  typu mé Nenamalované . Název zní jasně  „Zážitky z karantény“. Nuda, nuda, jen se vaří…. Takže s brufenem na rukou a kafem v posteli sjíždím písmenky do karantény a ejhle, kromě koprovky, bujonu i  bolesti zad a alergie?

U nohou se mi něco lepí, všímám si, že mi na levém zápěstí chybí kus náplasti. To už se otáčí v posteli můj muž, reklama na dobrý kafe zafungovala ? Voní fakt skvěle. Nebo mu ten hrnek v posteli vadí? Chleba s medem už jsem naštěstí do sebe narvala. Probírá se i náš pes, u nohou. Zatím vidíme jen ocásek co buší radostí do peřiny. Vrtí ocáskem čím dál víc a na ksichtu, tedy lehce pod čumákem mu visí můj kus badáže, tedy můj kus náplasti.

Na první pohled je vidět, že manžel úplně nevnímá aromatickou ranní kávu /romatickou – srdíčkový smajlík/ , mám pocit, že  se mu dokonce zvedá žaludek. On, na rozdíl ode mě neví, co naší čubě visí u  huby. A jak jí tak tu náplast strhnu, pes zařve /zakňučí …a ten zbytek aromatické – romatické kávy nám zvrhne do postele.

Ty karpály budu muset rozhodně začít řešit, všem krásnou sobotu!