Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Do postele s cizím chlapem nelez!

Je to jen rčení? Nebo jsem to jen teď vymyslela? Každopádně pokud se to přihodí, je to pěkný mazec. /smajlík

Odjížděla jsem na školení. Na dva dny. Čekal na mě pěkný hotýlek v centru Prahy. Školení pak mělo probíhat o kousek dál.  A protože už mi  dvakrát vyšlo, že jsem přijela do Prahy dřív a ukecala jsem v hotýlku recepční, aby mi dali pokoj už ráno, i tentokrát jsem to riskla a jela brzy. Jasně, že  „check in“ je až od čtyř odpoledne, ale ta myšlenka, když už si kufr můžu nechat někde na hotelové recepci nebo dokonce na pokoji a na školení jít jen s noťasem a kabelkou, tak ta mě vykopala ráno z postele o hodinu dřív.

Vyšlo to, z recepce jsem si už odnesla kartu od pokoje.

„Paráda!“ šeptám si a spokojeně přecházím k výtahu. Třetí patro, skvělý pokoj, krásný výhled – Národní divadlo, Hradčany… Dokonce mám tolik času, že si stíhám vybalit věci do skříně. Kosmetickou taštičku odnést do koupelny, a na chvíli ještě zapnout počítač a vyřídit pár mailů.

„ Díky šéfe, že mám sólo pokoj pro sebe!“ šeptám si v duchu.

 Přijedou totiž ještě dvě kolegyňky a kolega. Představa ranní hygieny na třílůžkovém pokoji - mě děsila, a tak, i když jsem v pokoji uviděla  dvoulůžko, byla jsem si stoprocentně jista, že tam budu spát sama.

O půl hodinky později se přesouvám už jen na naší centrálu. Kolega ze západních Čech a dvě, již zmiňované Moravandy dorazili přímo tam.

Po školení jsme se rozdělili. Oni se teprve šli  ubytovat,  já už mohla courat po městě a dát si kávu pro změnu s pražskou kolegyňkou. Sejít jsme se měli až později večer, přímo v hotelovém baru.

Zatím nuda, ubytování, školení, ubytování…káva a pak bar.

„Tak já už jdu spát!“

Asi v půl dvanácté v noci, oznamuji  kolegům na baru . Odcházím na svůj pokoj. Nedaří se mi otevřít dveře kartou, což u mě není zase až tak nic neobvyklého. Vracím se zpět na recepci, kde mi kartu odblokují. Píp-píp - červené světýlko dveří se mění na zelené a já už bez problému otevírám. Rychle dávám večerní hygienu v koupeně a zavrtávám se do peřin.

„Pane, to je super!“ rochním si.

Dřív, než ale stihnu usnout – otevírají se dveře znovu!

Hrůza! Proboha, co se děje? V noci se snad neuklízí?

Pokojská?

V předsíni se rozsvítí,  to už si přetahuji peřinu i přes hlavu.

Takové situace znám jen z filmu!

Sakra! Křičí se tam o pomoc? Utíká se pryč? Jen se tiše čeká, co bude dál?

Čekám!

Nedýchám, nehýbu se, je mi špatně.

 Snad není slyšet, že mi cvakají zuby.

V předsíni se zhasne a rozsvítí se světlo v koupelně. Bouchnou dveře a je ticho. A opět tma… Pomalu odkrývám peřinu a nahýbám se. Ve stínu předsíně stojí velká sportovní taška.

Fláknu s sebou opět o postel a přemýšlím….!

„Mám spolubydlící?....cího??“

 Pomalu se zvedám znovu, ale to už slyším spláchnutí a znovu se otevírají dveře. Tma! Už se nikde nerozsvítí a já cítím, že do druhé postele dvoulůžka někdo leze.

„Boožeee!!“ syčím potichu.

Hlavou mi fofrem projíždí seznam lidí - dole z baru. Dámy, paní, slečny…?! Většinou cizinky.

„Tak snad chlapa by mi na pokoj nedali? Omylem? Omylem!!“

„ Ježiš…ten kluk s dredy? Bylo tam i pár černochů a černošek….!“

Slyším pravidelné oddychování. Cvakají mi zuby.Vím to, že neusnu.

Cvakne lampička. Světlo.

Z podpeřiny už koukají opět jen mé oči.

Na mě se divají zarudlé oči, nevěřícího, mého  kolegy. Pěkně ovíněného…! Okamžitě střízliví, došlo mu totiž asi, že v koupelně bylo spoustu svršků a cizí kartáček na zuby?  Propuká příšernému záchvatu smíchu a já už předem vím, že do rána ale opravdu neusnu.

No, hlavně, že to nebyl dredař, že to nebyl černoch….uklidňuji se ….ale jen kolega.

Tak fajn, bála jsem se, že budeme mít problém ve třech s kolegyňkami okupovat ráno jednu koupelnu.

„Tak to máš za to!“ říkám si a potím se pod peřinou, je mi děsný vedro…..

Cvak, zhasne lampička, kolega už opět pravidelně oddychuje.

Ráno raději  vstávám ještě za tmy, kolega spí. Tak rychle jsem ještě z pokoje sbalená, jako teď, nevypadla.

Ani nemám sílu řvát na recepci, jdu se rovnou nasnídat. Tentokrát i s kufrem. Přichází i dvě kolegyně a asi po hodině i můj spolunocležník.

Na recepci se nám snad milionkrát omlouvají. Prý se toto stává jednou za sto let! Prima!

Aha, už vím! Rčení je:

„Bez peněz do hospody nelez!“

No podobný to sice moc není…..ale průšvih to může být zcela náhodně podobný.

 

Fajn zbytek neděle a parádní příští celý týden. Už se na náš totiž usmívá jaro!

 

Vaše Alice

 

 

 

 

 

Autor: Alice Kopřivová | neděle 2.4.2017 19:21 | karma článku: 26,83 | přečteno: 5401x
  • Další články autora

Alice Kopřivová

Viva Victoria

Victoria znamená vítězství. Omlouvám se pánové, ale tento blog bude směřovat spíš k ženám. Před měsícem jsem si objednala luxusní podprsenku.

6.10.2021 v 21:05 | Karma: 13,37 | Přečteno: 448x | Diskuse| Ona

Alice Kopřivová

A zelený mužík zatleskal.

Před pár dny se mi svěřila známá, že si na zahradu pořídila kameninového vodníka. Decentně jsem se usmála a diplomaticky ji pochválila. V duchu jsem si říkala, že tohle já nikdy.

15.7.2021 v 15:56 | Karma: 22,25 | Přečteno: 703x | Diskuse| Ona

Alice Kopřivová

Promočená promoce!

Když si pyšná matka prozpěvuje po ránu v koupelně Gaudeamus Igitur. když už týden loví ve skříni vhodný kostým a když vážení hábilisové jsou fakt vážení - je tu prostě poslední týden v červnu a ten je ve znamení státnic a promocí.

24.6.2021 v 18:26 | Karma: 16,88 | Přečteno: 579x | Diskuse| Ona

Alice Kopřivová

Tak jsem ho našla.

...ano, našla. Ztratila, upálila, vyvařila a utopila. Přesný sled je možná pomotaný, ale i tak, doba covid přináší spoustu změn, třeba dnes se mi rozlepily boty. Taky utopit, vyvařit a spálit?

18.4.2021 v 12:44 | Karma: 15,21 | Přečteno: 421x | Diskuse| Ona

Alice Kopřivová

Co si trochu zařvat!

Ne, nebojte se, ne bolestí, ne bezmocí. Prostě je teď třeba zrovna ten správný čas na to, se vykřičet. Někdy je to terapie, někdy je to jen puštění žilou emocí, někdy to může, ...a trochu pomůže. Zařvat si!

4.3.2021 v 21:42 | Karma: 11,45 | Přečteno: 375x | Diskuse| Ona
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí

26. dubna 2024  12:04

Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...

Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030

24. dubna 2024  21:21

Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...

Von der Leyenová s kampaní navštívila Prahu, na Národní třídě čepovala pivo

30. dubna 2024  17:58,  aktualizováno  21:38

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v souvislosti s předvolební kampaní Evropské...

Na čarodějnice padaly teplotní rekordy. Ve Žďáře od vatry vzplála tráva

30. dubna 2024  18:41,  aktualizováno  21:28

V poslední den měsíce dubna se na řadě míst koná tradiční pálení čarodějnic. Středočeský kraj však...

Češi chtěli odříznout proruského Ukrajince, zastání našel na Slovensku

30. dubna 2024  20:56

Proruský ukrajinský politik a podnikatel Arťom Marčevskij, kterého česká vláda minulý měsíc...

Měli „rozjasnit každodenní život v boji“. Pávi vyvolali smršť nadávek na Putina

30. dubna 2024  20:55

Vedení zoologické zahrady v ruském Lipecku dostalo podivný nápad se taky nějakým způsobem zapojit...

Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!

Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....

  • Počet článků 97
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1209x
Úsměvy, ale  i smutné chvilky k zamyšlení, příběhy, které nás naplňují a učí žít. Jsem ráda obklopena lidmi, kteří mi život zpestřují, jsem jim za to vděčna. Od mládí jsem si psala deník, skoro deset let. Možná i proto jsem už tehdy brala život až moc vážně. Zůstalo mi to dodnes, všechno až moc detailně řeším,  i když to stejně neovlivním. Každopádně to má i svá pozitiva, snažím se celý život absolutně vychutnat a naplno prožít každou minutu, jako kdybych stále vnímala nenávratnost času. Všem kteří se se svými příběhy v mých knihách objevují upřímně děkuji. Něco úžasného – lidské osudy jsou velmi často sobě tak podobné, nevyzpytatelné a velmi barvité, já  jim jen   trošku  pomáhám, když o nich píši  – kořením je. Příběhy  chaotické, vtipné, někdy strhující. To zbožňuji. Záznamy  života „MEA CULPA“, příběhy které mi dávají šanci psát.“A o tom to vše je!“

V roce 2010 jsem vydala knížku "Povidání pro kamarádky". V roce 2015 nakladatelství Jota vydalo moji druhou kníhu "Nejsem namalovaná".

Seznam rubrik