Co si trochu zařvat!

Ne, nebojte se, ne bolestí, ne bezmocí. Prostě je teď třeba zrovna  ten správný čas na to, se vykřičet. Někdy je to terapie, někdy je to jen puštění žilou emocí, někdy to může, ...a  trochu pomůže. Zařvat si!

Proč píšu vykřičet? Protože někdo  zpívá. Já jsem asi něco mezi. Hluk jako hluk. Nebo ne?

Miluji zpěv, "stoprocentně" mám i hudební sluch a cit. Tím ale se svými schopnostmi ohledně hudby končím.  S určitostí opět skoro stoprocentního úspěchu,  si troufnu říct, že mám i hudební "čuch" nejen na  dobrý text, ale  hlavně na hudbu, ...většinou to, co cítím jako dobrý,  pak za pár týdnu vylítne jako hitovka. Poznám hlavně falešný zpěv. Ano ! Celá moje rodina ho má . / spravedlivý a pravdomluvný smajlík/

Babička, máma, když se mi snažily v dětství zpívat, později, když se na ledajakých oslavách snažily zpívat..., tehdy mi docvaklo, že jsem po nich a že mám "držet hubu". Maximálně zpěv v davu imitovat.

Jenže mi to chybělo a chybí. Takové to dětské  hulákání do rádoby mikrofonu, který nahrazuje flakon od parfému a kroucení před zrcadlem.

Jenže někde to ale jde i dál ! Pustit si žilou emocí, vykřičet se z blbý nálady...., třeba v koupelně. Ta je na to fakt dobrá. Já se našla v autě.

Hlavní důvod byl ten, že nejen, že mě nikdo neslyšel  a nalapala jsem  hned po ránu lepší náladu, ale když jsem jezdila dlouhý "štreky", měla jsem jistotu, že třeba i neusnu.

Taková Zagorka, když se pustí tak, že přeřvává vás a vy přeřváváte jí, a  vlastně se snažíte vychytat i ty  vějšky s ní. Gotta nebo Langerovou už sýpu, a to je přesně ten správný relax.  (smajlík - palec hore

Fakt jsem zjistila, že mikrospánek, brzy ráno, za tmy, mlhy, dálnice a monotónní jízda ...budu si to asi patentovat.  Žádný redbull,  litry kafe....prostě - zapějme si.

Nejen, že je vám fajn.

S otevřenou hubou neusnete.

Důležitá je ale správná izolace zvuku. Dnes i v létě, kdy jsme vybaveni klimatizací, nehrozí, to, co se mi stalo už ale před pár lety. To, že v zavřeným voze opravdu velmi emotivně telefononuji a vedu velmi dlouhý monolog, není nikomu z protijedoucích, stojících aut, třeba na semaforu křižovatky divný. Pokud si ale nahradíte klimatizaci čerstvým vzduchem, musíte pak  počítat s tím , že už nevypadáte jako velmi pracující "manažerka", ale jako debil, který nekecá se šéfem, klientem, ale se Zagorkou. Když s ní právě nevychytáte ani  ty "vejšky" a jen řvete do taktu... zjistíte to otevřené okénko, pak už se jen modlíte , kdy naskočí  zelená  a fofrem pryč.

Včera jsem mazala na certifikace do Prahy, taky brzy ráno, takže zase s mým patentem - nepatentem, jsem si hučela a zívala dohromady. Nervy na pochodu, přeci jen jsem jela na zkoušky, takže mi to zpěvohučení pomáhalo usměrnit i můj nervový systém.  Jestli to bylo "Sladké mámení" nebo "Všechno bude fajn" si už nepamatuji, každopádně mi po pár minutách cesty zazvonil telefon. Na hlasitém odposlechu jsem hovor s klientem přijala a ztlumila rádio. Vše jsme během pár minutek vyřešili, popřáli si krásný den. Já otočila postupy, ztlumila telefon a dala opět nahlas rádio. Pouze ztlumený telefon a meditace uklidnění a neusnutí za volantem formou kdákání pokračovala. Skvěle do chvíle, kdy skončila písnička a  v rádiu nastalo  ticho. 

Ze ztlumeného telefonu se ozvalo "Halo?"

Takže asi tak! To už jsem v Praze parkovala na Vinohradské přímo před Olšanským hřbitovem. Kamenný anděl, který nad zdmi hřbitova vykukoval na parkoviště kroutil jen hlavou. 

Domů jsem tedy jela brumendo. Ale stejně, stejně si myslím, že nejlíp na vše zabírá zpěv, dřív, i teď, v tomhle divným čase, prostě kdekoliv, je to úplně jedno - jak to komu jde, od toho je koupelna, les, utěsněný auto.  /nabádající smajlík

Se mnou to třeba  klient vydržel až dokonce a ty "nedotažený vejšky" mi odpustil!