....a tak toho je celkem hodně, ne? Včera jsem v rádiu poslouchala zajímavou topku deseti věcí, které nás obtěžují v letadle, zbystřila jsem a občas se fakt bavila....
....a protože dost často lítám, byla diskuze fakt překvapivá. Do první topky patřily svačinky, dress code pasažérů, burani, co se nezeptají, když sklápí sedlo a rovnou vám zlomí nohy, řvoucí děti/maminky prominou/ nebo třeba nevhodná příruční zavazadla.....mimo jiné, patří do první topky i alkohol.
V tu chvíli mi naskočil příběh, je to sice pár let , ale na to se jen tak nezapomíná. Ani nevím, kam jsme letěli.
Spolu s námi letěli v letadle, přímo přes uličku, dva mladí lidé. Vypadalo to na romatickou dovolenou, někde u moře. Teď mi nad blogem lítají zamilovaná srdíčka. Jenže pak nastal zlom, srdíčka se mění na velké panáky skotské, které do sebe ten mladík lámal. Bůh ví, zda se tak bál nebo byl nervozní z letu, každopádně začínal nabírat neskutečné sebevědomí. Párkrát ho šla uklidnit stevardka, protože jeho implementace emocí začala nabírat na obrátkách. Začal své přítelkyni vysvětlovat, že on je jediný a že každého, kdo se na ni jen podívá zabije. Sice na zabijáka fakt nevypadal, ale v tu chvíli, kdy jste ve vzduchu, stichlo komplet celý letadlo a všichni se začali soustředit jen na něj. Jeho přítelkyně nedýchala, začala hrát všemi barvami, vypadalo, že každou chvíli uteče, /těžko říct kam/, omdlí nebo mu dá pár facek. Hlučnost i výlevy typu, budu fakt střílet, z opilého mladíka padaly čím dál víc.
Ve chvíli, kdy přítelkyni začal škrtit a ona mu dala fakt těch pár facek, se mi začal čepýřit i můj muž, držela jsem ho v sedadle, pohled z okénka letadla na oceán, mi říkal, to fakt není dobrá situace.
Stevardky povolaly stevarda z byznys třídy a mezitím už kapitál letu hlásil, že pokud se opilý pasažéř neuklidní, budeme nouzově přístávat.
Kam?????
Koukám z okna, vidím oceán, proboha!!!!
A to byla asi poslední kapka, mladík se zvedl ze sedadla a lámavým pohybem a mluvou, se domáhal konverzace už přímo s pilotem. A jak tak tápal uličkou, padal na lidi, vzduchem letěly žabky, ve kterých cestoval, ...děsný rány, jak občas zakopával a padal... ... Bušil na dveře toalet a v uličce, přímo před kokpitem pilotů a kapitána znovu upadl . To už jsme fakt všichni sledovali jen tento "americký triller". Křičel, že nás postřílí - všechny, ....on, mladík, jako párátko!!! V žabkách, co mu uletěly. Ale stejně máte nepříjemný pocit z toho, co může ještě následovat ve vzduchu. Držela a nepustila jsem manžela, ve kterém to taky vřelo, ale jinak.
Nepustila jsem ho, spacifikovala ho nakonec posádka, narvali ho do sedadla, nevím jak, ale přikurtovali ho, že se prostě už nedokázal odepnout. Dostal něco zapít, párktát na nás ještě vykřikl, že nás všechny stejně zabije a usnul....
Na letišti, kde jsme přístáli, naštěstí ne, nouzově, už spal jak medvěd v zimě. Předpokládala jsem, že ho ani v tomto stavu nepřijmou a rovnou pošlou dalším letem zpět domů.
Jenže u letadla, a to jsme se fakt všichni pobavili, tohoto pacienta naložili do nákupního vozíku typu velkoobchod Marko, Tesco, naházeli na něj vše, co z něj v letadle podadalo a vezli ho, celkem ještě i spícího, k odbavení. Na prsou měl připravený pas, který mu tam duchapřítomně jeho přítelkyně připravila. O zbytek se postaral připravený personál letiště. Chudák holka, jestli tohle byla svatební cesta? ....Tak tam stála, zmoklé ptáče, vypadlo to tak, že k ní ani ten nákupní vozík nepatří. Poslední cosi pamatuji, že se z vozíku ozvývaly zvuky medvěda.....
Po 14 dnech jsme se na letišti sešli, ke zpatečnímu letu, do Čech. Hošík byl neskutečn pokorný, určitě dostal podrobné informace od přítelkyně, jak se choval. Člověk by vůbec neřekl, že chtěl před 14 dny vystřílet letadlo.
Let domů byl tichý, klidný, spokojený....., nudný.....
