Capuccino s opicí!

...když Vás mladí vyvezou, vezmou na výlet, vezmou do ZOO ...! Aneb, jak mě děti vyvenčily ? ..................................................

Zima, na chalupu jsme já a můj muž  nejeli. Syn se ženou se chystají na výlet, i když potomka teprve očekávají, vyráží do ZOO. Reakce mého muže : "Teď ? My? Do Zoo?"

Tím, že jsem vcelku normální. (upřímný smajlík)

Lehce přecitlivělá, velmi emočně založená, občas bez sebereflexe. (opět upřímný smajlík)

Děti mě vzaly s sebou.

Vzaly svého psa a mě!

Následně až zjistily, že výlet není o prožitku, ale přežití!

"Krmit, hladit - vše vesměs zakázáno!" Zjišťuji hned u prvního výběhu a tak nosím alespoň našeho /mladých psa.

Syn na mě jen syčí u každé klece, nechápu,  proč?

"Nesahej tam!"

"Nelez tak blízko!"

"Nestrkej tam ruce!"

......"Ovládej se....mami!"

Situace se vrací...před pár lety, jsem zodpovědně takto syčela já na syna, ve stejné ZOO!

Poslední hlášku nedosyčel! Moje "kapučíno" mi sebrala opice!

Ano, v jedné ruce pes, ve druhé káva.

Pes mi zůstal , kafe ne.

Začalo divadlo, kdy se za mě rodina začala stydět. Možná i pes!

Opička kafe ukořistila, jedním velmi rychlým hmatem chňapla po kelímku, aniž by kapku vylila.

Vypadalo , že si mi i začala posmívat. No, prostě se chechtala a snažila vymanévrovat kelímek i s nápojem do klece.

Tím, že jsem  vykřila,  oslovila jsem  i další opice a  samozřejmě  další  návštěvníky ZOO.

"Paráda!" jediný komentář mého syna.

Ke "sledovačce přetahování o kafe" začali přibývat diváci.

Opice se přestala chechtat, když zjistila, že svoji kořist prostě do klece neprotáhne a začala být vzteklá

Hodně vzteklá!.

Obdivovala jsem ji, že opravdu ani kapku nevylila, na druhou stranu jsem ale stále stála u cedule "Nekrmte nás!"

Chňapla jsem tedy po kelímku i já!

"Ukonči to!" byl další komentář mého nervózního syna.

"Jak, jak to mám ukončit?" chtělo se mi plakat,.

Vzteklá opice, uplakaná tchýně a chudák snacha Verunka - sžívající se s naší rodinou. Pes pro změnu vyl, měl pocit, že se děje něco špatného.

Když se mi podařilo kelímek získat zpět, vítězoslavně jsem se obrátila k publiku a dala najevo svůj úspěch - stále plný kelímek ! Čekala jsem potlesk.

"To ale nebudeš už pít, že, ne?" ptá se opatrně Verunka

"Nebudu!"

"Nebudu?" držím kelímek, který stále ještě voní kávou. Rovnám jen jeho pomačkaný tvar.

"Jsem očkovaná!".... pohledy dětí se nevěřícně potkaly

"Procestovala jsem málo civilizované země, kus světa ....a očkování mám úplně proti všemu!"

Zbytek ZOO jsem prošla, upíjející kapučíno.

...a znovu za sebou slyšela "Mami, prosím nenos nám psa, má nožičky!"

Doslov:

......a za pár měsíců se narodil vnuk....bože, jak já se těším, až s ním půjdu poprvé do ZOO!