Chápající ženy, překvapení muži! Chápající ženy, ví co se kvůli parádě musí vydržet, překvapení muži pochopí, co vše dokážeme pro parádu udělat!
A tak, přesně takhle začínal jeden z mých prvních blogů před deseti lety , který pod názvem "Samodržky" popisoval dámské spodní prádlo. Název se ujal a i když jsem si ho nenechala patentovat, používají ho do dnes všechny moje kámošky - běžně. Testovat samodržící punčochy po čtyřicítce, přímo v akci, se totiž nevyplácí.
A protože už mám po padesátce, rozhodla jsem se v testování jít dál.
Sedím na kávě s kamarádkou, která mi barvitě líčí druh spodních kalhotek z Deníku Bridget Jonesové, které dokonale stáhnou vše co můžou.
"Mám je na sobě ! Podívej!" a sahá si po hladkém bříšku, žádné boky a pevném pozadí.
"Fááákt?" srkám kávu.
"K tomu že je nosí, se přiznala oficiálně i Jennifer Lopez, tak co ?" a objednává nám ke kávě záskusek.
Vzhledem k tomu, že jsem absolutně líná, ve svém věku, něco se svojí postavou dělat, zdá se mi tohle naprosto luxusní řešení. Relaxuji totiž v knížkách, v posteli, s kávou, dvojkou vína a miluju svoji svíčkou a všechny druhy čokolády
Dostávám odkaz a večer na internetu nakupuji.
Brzy, opravdu brzy přišel balíček. Docela velký, až jsem se zhrozila, jaký bombardáky vytáhnu. Bridget byly příšerný. A tyhle - byly taky. Děsná barva, děsně silný a pevný materiál a velikostí, mno škoda slov.
Manžel prošel kuchyní a zděsil se!
Na jeho slova " Proboha, co to je?" , jsem balíček rychle sbalila .
Jenže tak dobře mi to neprošlo. Začaly záchvaty smíchu a názvy typu "Mám doma Kelišku !"
Jenže! Milé dámy, ty příšerný kaťata jsem prvně otestovala na vernisáži, kde se korzovalo, popíjelo u barových stolečku a já v šatičkách,.... se cítíla skvěle. Pevná prdel, obtažené žádné boky a ploché bříško.Bože, jak já byla spokojená, bože, jak já korzovala a korzovala a korzovala.
Takže milé kalhotky, bombarďáky , kaťata, gaťky....jste super a zachraňujete nás, co nemají disciplínu nežrat a cvičit!
Druhý pokus jsem dala do práce. Pouzdrovky, co už jsem moc nenosila, protože mi prostě byly "fest", najednou na moje tělo bez problému sklouzly a opět jsem zajásala nad partiemi, které moje, už zamilované kaťata dokázaly krásně schovat. A tak jsem i v práci po chodbách korzovala a korzovala, kroutila pevným zadkem, hladila si schované bříško. Radovala se, jak jsem vyzrála na světem.
.....a pak to začalo.
V poledne jsem měla pocit, že mi kávovar připravil kávu od Maryši, ptám se kolegyň:
"Není to kafe plesnivý nebo stuchlý, bože divně zapáchá..., co do toho vůbec dáváme?" Nečistil ten pressovač teď někdo, není tam zbytek chemie?"
Všichni na mě koukali jako na blázna a pili si svoje kávy dál. Začalo mě divně škrábat krku, po chvíli spíš pálit žáha. Zapíjím to vodou a do toho mi přichází do kanceláře moje manažerka Zuzka.
Sedáme si spolu k počítači a mně se dělá zle. Takový to přechodový zle, ale já mám sakra přechod dávno za sebou. Otevírám dokořán okno, začínám se rosit a Zuzka na mě nevěřícně kouká, bere si svetr a já házím barvy z rudý do běla.
"Co ti je?"
To už se já ovívám nějaký lejstrem, který popadnu a mám pocit, že když vstanu, omdlím. Pomáhá mi na toaletu. Tam už ale dojdu sama a jakmile se opřu o studené dlažice, zjistím, že musím i čůrat. Vysoukávám se ze svých zamilovaných, neodolatelných gatí a zjišťuji, že se mi děsně ulevuje, nejen čůráním, ale uvolněním celého těla. Utírám si čelo toaletním papírem a vím, že zpět už není cesta, už se do nich prostě zpět nenarvu. Jakoby bych natekla nebo co. Ne nenatekla, tělo si prostě dnes řeklo dost. "Dost bylo bombarďáků, Brigdet!"
Zpět do kanceláře již odcházím s gaťkami v kapse. Ujišťuji sama sebe, že si doběhnu naproti do nákupního centra rychle koupit něco "volnějšího na odpoledne"!
"Už je ti líp!" ptá se Zuzka
"Lepší!" a zjišťuji, že to kafe fakt není otrávené...
O pár hodin později doma.
Převlíkám se v ložnici, beru si župan, že půjdu do sprchy, mezitím konverzuji s manželem o všech nesmyslech dne . Kalhotky vynechávám.
Jenže on přestává konverzovat a jen zírá!! Na mojí bezkalhotkovou zónu pod silonkami! A že se zatím neptá, proč chodím do práce bez, proč jsem "naostro"! Protož zatím nemůže - zírá! Jeho zírání vyřeší až vytažené gaťky z kapsy.
On se dál neptá! Asi se děsí odpovědi!
Já je ale nevyhodím, já se je prostě jen naučím nosit.
Všichni, co tohle třeba i zažili, mi určitě rozumí a vy, co ne, tak mě prosím neodsuzujte!
Pánové, pochopení s námi ženami je na místě! Děláme to pro Vás!
