Benigní paroxyzmální polohové vertigo...

...pro mě do pondělí absolutně neznámá diagnóza. Měla jsem asi „z pekla štěstí“ na dobrou neuroložku, protože....

.....jsem z toho venku!

Benigní paroxyzmální polohové vertigo je již  v oblasti západní Evropy a USA dostatečně známo a je běžně diagnostikováno a léčeno. U nás  je toto onemocnění širší lékařské veřejnosti doposud více méně neznámé. Neznámé ne z důvodu, že by se u nás nevyskytovalo, ale není zde zatím tradice a zkušenost jeho diagnostiky a léčby. Vertigo tohoto typu je vyvoláno pohybem hlavou, nejčastěji otáčením v loži nebo záklonem hlavy. Podkladem je prudké dosednutí plovoucího otolitového dedritu na vláskové buňky zadního semicir-kulárního kanálku. Diagnostika se provádí provokací pomocí Dix-Hallpingových manévrů. Léčebně jsou využívány speciální polohovací manévry, které posunují dráždivé plovoucí partikule do oblasti nedráždivé.  Léčebně jsou užívány polohovací manévry Semontovy . Zdroj:Otorinolaryng. a Foniat. /Prague, autor: prim. MUDr. M. Lejska, CSc.

Benigní paroxysmální polohové vertigo je charakterizován krátkými epizodami mírné až silné závratě. Příznaky benigní paroxysmální polohové vertigo jsou vyvolány specifickými změnámi na pozici vaší hlavy, jako je převrácení hlavou nahoru nebo dolů, a vleže, převrácení nebo sedí v posteli. Můžete se také cítit z rovnováhy při stání nebo chůzi. Příznaky BPPV se můžou lišit od člověka k člověku, ale jsou téměř vždy způsobený změnou polohy hlavy a abnormální rytmickým  pohybem očí (nystagmus).

...................................

V sobotu jsem se ráno probudila na „lodi“. Plavala se mnou celá ložnice  a nešlo to zastavit. Zavřela jsem oči a stav se zklidnil, jenže po přetočení na bok s tím, že to bylo jen momentální zatočení hlavy, se stav opakoval. To už jsem lítala pro změnu na řetízáku,  nešlo to opět zastavit. Orosila jsem se a pokusila se vstát. První cesta vedla na toaletu, jasně!

Do autobusu si beru kinedryl, do letadla dva, na loď a řetízák nemůžu vůbec. Celé dopoledne jsem prozvracela a přemýšlela, co jsem večer jedla. Střevní chřipka? Málo piju ? Motá se mi hlava z dehydratace? Zalehla jsem zpět do postele a proležela celý den. Když jsem se moc nehýbala – bylo mi líp. Vyspím se z toho – chlácholila jsem se večer.

Ráno se stav opakoval. Druhý den ? Neděli jsem opět proležela, to, co jsem se snažila manželovi v poledne uvařit k obědu, se nedalo jíst. Třeba to rozchodím? Zkusila jsem procházku – pomohla, bylo mi opět líp. Dá se říct, že skoro ve stavu feťáka, který si právě šlehnul dávku, jsem se s manželem dopravila domů. Přejít rovně přechod - nemožný!

Víkend stál za prd. Narvala jsem pračku, připravila věci do práce a v pravidelných intervalech, kdy jsem udělala úklon, otočila hlavu ze strany na stranu nebo si nedej bůh lehla a pak vstala, jsem zvracela. O jídle už se nedalo mluvit.

Ráno jsem v práci požádala šéfa o dva dny dovolené, to snad musí někdy skončit. Třeba jen hodně nízký tlak, doma jsem si uvařila silnou kávu. V poledne stále na kolotoči -  odjela jsem na středisko. Simulantka jedna – říkám si – návaly přechodu středního věku a usedla jsem mezi hromadu důchodců. Jenže se mi dělalo čím dál hůř. Už jsem ani nechápala, že jsem řídila auto,  stabilizovala jsem se do polohy přežití hodinového čekání - nehybnost a pozorovat jeden jediný "bod"..

 Píchnou mi nějaký života budič, do rána se z toho vyspím a bude to O.K. Chlácholila jsem se a snažila zhluboka dýchat. Další varianta byla stále ta střevní chřipka, která řádí.

V ordinaci nabrala moje naděje, že je vše v pořádku, úplně jiný směr. Mladá paní doktorka zavrhla všechny mé diagnózy a poslala mě rovnou do špitálu na neurologii. Bohužel jsem ji už nedokázala reagovat ani na prstík, kterým mi jezdila před očima.

„Má vás kdo odvést, nebo mám volat sanitku?“ No, tak to už se mi udělalo špatně „dovopravdy“!

Umírám?

Manžel se vrátil z práce domů, otevřel si lednici a vyndal chlazený burčák, který mu přivezl náš syn z vinobraní. Moc se na něj těšil –  zazvonil mu telefon. Burčák putoval zpět do lednice a my do špitálu.

Mezitím mi volá kolega z práce, že má něco s levým stehenním svalem.

„Manželka mi koupila thajskou masáž a já už tři dny nemůžu chodit!“

Paráda, říkám si, když už sedím v čekárně před ambulancí neurologa – taky jsem byla v pátek na thajské masáži.

Souvislost stále ale nevidím.

Opět se stabilizuji do nehybné polohy, abych přežila teď už dvě hodiny čekání.  Hlavu mám položenou manželovi na rameni a vím, že má děsnou chuť na burčák. O masáži se zatím nezmiňuji.

Po dvou hodinách jdu do ordinace.

Příšerně nachcípaná paní doktorka je neskutečně hodná, pracně ze mě tahá  informace.

Aniž by se mě zatím dotkla, má  jasno .

„Vypadá to na polohové vertigo s nálezem vlevo!“

„S nálezem vlevo?“ opakuji a chce se mi opět zvracet.

„Provedu Vám teď vyšetření, které bude hodně nepříjemné, čím víc vám bude zle, se tato teorie potvrdí.“

Při vyšetření zvracím už do nějakého rukávku, zpocená jako prase a cítím, že mě sestřička hladí po vlasech.

„To se bude operovat?“ už šeptám.

Nachcípaná neuroložka se usměje.

„Ne to se bude cvičit!“

Opět zvracím. Ven mně manželovi vrací na pojízdném křesle.

Diagnóza: Benigní paroxyzmální polohové vertigo.

Příčina? Často  spojováno s menší až těžkou ranou do hlavy? Takže co? Do hlavy jsem se nepraštila, z přepracovanosti to není – thajská masáž ? Thajská masáž, kde je součástí i masáž celé hlavy?

Uf – týdenní neschopnost – z toho čtyřdenní plavba na rozbouřeném moři, kompenzovaná horskou dráhou, dvoudenní půst – nešlo to tam, šlo to jen ven. Chvíli jsme měli doma dvě televize, dva psy, které během pár dnů splynuly naštěstí v jedno.

Závěr! Jsem moc ráda, že mě ze střediska neposlali domů s cipralexem a týdenním odpočinkem od práce. Jsem moc ráda, že mi neuroložka pomohla šílenými cviky se ze stavu zoufalství ze závratí a nedala mi neurol na nervy. No a na masáž thajskou už asi dlouho žádnou nepůjdu. Dnes jsem měla být s kolegy z práce na Moravě a na vinících  sbírat hrozny,  užívat si nádherný podzim – válím se v posteli a cvičím stále Semontův manévr….co kdyby ....