U příležitosti světového "Dne bez aut" byla dnes v Brně cyklojízda. Dvěstě jezdců a jezdkyň na kolech projíždělo městem.
Setkání probíhají na Moravském náměstí v samotném středu města. Už příjezd na setkání je pro mnohé malou bojovou hrou kdo z koho. Vzácné cyklostezky končí daleko od malého městského okruhu a tak jeho překonání znamená kličkování mezi kolonou vozidel.
Tradiční zahájení, kdy pořádající kluby připomenou pomalost s jakou se postupuje při budování cyklostezek ve městě. V Brně je totiž jen pár metrů cyklopruhů, které jsou mnohem levnější než cyklostezky, ale kterým dávají projektanti přednost. Vybudovat extra stezku se zdá úředníkům "lepší" než nechat namalovat na silnici cyklopruh.
Konečně se řadíme a odjíždíme. Po krajích pelotonu jedou lidé ve vestách. Projíždíme centrem a pěší zónou. Brno je jedno z mála měst, kam se smí na kole vjíždět jen mezi 17 až 9 hodinou. Jinak vám hrozí pokuta. Potkáváme však několik vozů se zatmavenými skly a čísly podobnými jako 70-70 či 95-95. Asi jsou to pohotovostní či zásobovací vozy v osobním provedení :-) .
Projíždíme kolem nádraží (ještě stále tomu v centru) a stoupáme na opravenou ulici Husova. Zde zdravíme úředníky magistrátu, teda ty co jsou ještě v práci. Znovu se řadíme a jedeme zpět na Moravské náměstí.
Přichází první konflikt. Policejní vozy nám blokují cestu. Prý narušujeme svojí poklidnou jízdou plynulost dopravy v městě. Přijíždí druhé auto s kamerou za oknem. Během asi desíti minut se pokračuje. Řadíme se za sebe a had se tak natahuje na několik set metrů. Netrpěliví řidiči, kterým dosud nevadilo popojíždění v koloně od semaforu k semaforu nyní troubí a tůrují motory. Přijíždíme k parku Lužánky.
Způsobně sesedáme z kol a jdeme pěšky skrz park. Další libůstka. Zde je místa dost a klidně by se sem pěší i cyklisté vešli.
Další semafor přes rušnou silnici přecházíme na 3x. Je nás mnoho.
Na nejkratší czklostezce v Evropě vedoucí od nikud nikam nás opět zastavuje policie. Místo aby se úředníci kolikrát vyzvaní k jednání dostavili sami, schovávají se zbaběle za policisty. Po dalších desíti minutách se smírně loučíme a zbylé dvě křižovatky poklidně projíždíme. Zatím co policie umí řídit dopravu automobilových kolon, které projíždí krokem městem s cyklisty, kteří se objeví v množství větším než malém neví. Neví, protože na to není zvyklá. Není stejně jako společnost zvyklá na takové množství cyklistů.
Loučíme se s tím, že na jaře se uvidíme znovu a pak zas a zas, dokud úředníci budou opomíjet tento levný a rychlý způsob dopravy po městě, která ji nezatěžuje emisemi. Dopravy, která by byla rozšířenější, kdyby byla i bezpečnější a bez kolizních míst s automobily.
