Ritardando

Kdo alespoň trochu pronikl do komunity rockových hudebníků, ví, že tato „sorta“ muzikantů opovrhla zažitými formami, neuznává, často ani pořádně nezná noty. Beatles zavedli v hudebním světě úplně nové postupy, rytmy a hudební sestavy, do té doby neslýchané. V sedmdesátých a osmdesátých letech jsem proto obdivoval hudebníky, kteří hráli zpaměti mnohdy půlhodinové složité skladby tehdy módního artrocku a jazzrocku, často měnící rytmus, melodie i styl, nechápal jsem, že si to vůbec pamatovali, natož pak bezchybně hráli na koncertech. Vystoupení tehdejší sestavy Blue Effect a podobných skupin byl nevšední zážitek hudebního „fajnšmekra“, jakým jsem tehdy byl…a se svou kapelou jsem si samozřejmě na takový druh hudby vůbec netroufal pomyslet…byli jsme jen pouhou tancovačkovou skupinou s jednoduchou, líbivou hudbou..

Ten večer jsme hráli na plese v Dělnickém domě ve Velkém Oseku na střídačku s dechovou hudbou z nedalekého městečka. Muzikanti z dechovky nejen dobře a bezchybně hráli ( a protože Jarda se celý večer obával, aby nehráli Tři bílé břízy, protože tuto skladbu nesnášel, tak jsme mu ji na jeho přání dali zahrát), ale byli také pohodáři s přátelskou povahou, na rozdíl od jejich fanoušků, kteří nic jiného než dechovku neuznávali a bojkotovali odlišné druhy hudby, zejména big beat…Slavnostní atmosféra plesu, zvýrazněná květinovou výzdobou, dámami v nádherných večerních róbách, pečlivě a vkusně nalíčenými a voňavými, a pány v tmavých oblecích s vestami a kravatami, dýchala noblesou. Hudebníci z dechovky ve chvílích, kdy jsme hráli my, stáli na jevišti za námi a jejich zájem vzbuzoval hlavně bubeník Jarda. „Tobě to ale jde!“ obdivovali ho, plácali po ramenou a přátelsky se usmívali. „Ty přechody! Ty virbly! No a tolik bubnů v tý soupravě, co tam máš! Já bych ani nevěděl, jak na to hrát!“ jásal plamenně bubeník. „Hele, příští tejden jsme bez bubeníka, žení syna a my máme kšeft – nechtěl bys s náma vzít večer?“ oslovil Jardu kapelník. „teda jestli máš čas a jestli někde nehrajete vy!“  Jarda se rozhlédl. „Karle!“ zavolal přes celou šíři jeviště na kytaristu, který byl zároveň i vedoucím a manažerem kapely v jedné osobě. „Hraje se někde za tejden?“ „Za tejden ne – odpadl zájezd do Poděbrad!“ zavolal Karel v odpověď. „Tak za tejden by to šlo!“ otočil se Jarda na kapelníka. „Ale já jsem nikdy s dechovkou nehrál. Zvládnu to?“ „Jak by ne!“ zvolal oslovený chlácholivě, „tady děláš s bubnama hotová kouzla, náš bubeník na tebe kouká s otevřenou pusou, a ty máš strach z nějakého m-tata, m-tata! Na konci uděláš ritardando a je to celý! Tak ujednáno, jo? V sobotu se odjíždí v 17.00 od Zámecké!“ Otočil se ke své kapele a zvedl taktovku. Dechovka řízně spustila, ale Jarda zůstal jak opařený a jeho výraz si nezadal s vyděšeným obličejem Rudolfa Deyla, když viděl z lanovky Solisko. Ritardando? Co to sakra je? Zbytek plesu byl jaksi zaražený, obvyklého  žertování o přestávce se nezúčastnil. Na konci večera mlčky balil bicí soupravu do pouzder, mlčel i v autě na cestě do města.

Několik nocí nespal  Ritardando mu zahánělo sny a děsilo ho v temných nocích.  Jukalo na něho z ranní kávy, přikusoval je zároveň s rohlíkem, slyšel je v motoru auta a cestoval s ním vlakem. Usínal s rikardandem ne rtech, probouzel se ze snu o rikardandu..Chápal jsem ho. Prolistoval jsem prastaré učebnice hudby z dávných let, kdy jsem chodil na hodiny hry na klavír k paní učitelce Spálené do Pražské ulice. Našel jsem v nich výrazy Allegro, moderato, forte, pianissimo a pár jiných – ale ritardando nikde. Možná, že je obsaženo pouze v notách pro bubeníky. Vzpomněl jsem si mimo jiné na kapelníka tanečního orchestru pana Hrušku, na jehož zkoušku ve zkušebně Společenského domu jsem byl před lety pozván. Ten používal často slovo „koda“, ale na ritardando si ani od něho nepamatuji. Možná, že ho používal, ale po těch letech….

Sobota se blížila. Ritardando v Jardových snech nabývalo obřích rozměrů Třásly se mu ruce a mnohem častěji hledal útěchu v alkoholu. Věděl jsem předem, jak se cítí. Na jednom letním vystoupení skupiny „Starý pecky“ v jedné zahradní restauraci mě kamarádka Beruška přemlouvala, abych si s tou kapelou pár písniček zazpíval, když jsem před třiceti lety hrál, tak prý jsem to nemohl zapomenout. Bránil jsem se zuby nehty, ona už můj výstup šla vyjednávat s vedoucím kapely, s kterým se trochu známe, on nebyl proti a já už jsem byl připravený k zbabělému úprku z restaurace, když kapelník se smiloval a řekl, že mě teda nebude nutit. Ono naostro bez zkoušky a po tolika letech by to nemohlo končit jinak, než ostudou a těm dobrým klukům bych zkazil vystoupení.

Jarda zřejmě hořce litoval, že dechové hudbě záskok slíbil. Celý sobotní večer jsme na něj v příjemné atmosféře restaurace hotelu Tatra vzpomínali, jak asi hraje ritardando a ke své ostudě musím přiznat, že jsme na toto téma bujně a nevázaně žertovali ..Chudák Jarda!

V neděli odpoledne jsme se všichni sešli v naší zkušebně Na výfuku. „Tak co ritardando?“ zvídal Karel a všichni jsme se zadívali na Jardu. Ten se krátce zasmál. „Celou dobu jsem trnul, co to vlastně na mě chtějí. Hrál jsem polky a valčíky a na konci jsem vždycky udělal nějakej virbl, vyšlo to ze mě tak nějak automaticky, ani jsem nevěděl jak, a byl konec. Kapelník jásal a plácal mě po zádech, že takovýhle ritardando ten jejich bubeník nezahraje!“ Podívali jsme se po sobě, chvíli všichni mlčeli a pak jsme se dali do nezřízeného smíchu, Jarda nejvíc.

 

Autor: Pavel Kopáček | neděle 3.3.2013 17:11 | karma článku: 7,47 | přečteno: 302x
  • Další články autora

Pavel Kopáček

Až budu tátou

„Až budu tátou, tak tady všechny ty lesy vykácím!“, hudroval sedmiletý Pavlík, když celý utrmácený v letním horku musel s rodiči a strýcem sbírat malinké lesní jahody. Strejda z nich potom doma udělá báječnou jahodovou pěnu, po které se Pavlík může utlouci, ale když je má sbírat...a když ono to trvá tak dlouho! A slunce nemilosrdně pálí, Pavlíkovi se lepí žízní jazyk na patro... A doma zahálí elektrický vláček, který doopravdy svítí a houká, a ve vilce přes ulici čeká Standa Hořejšů, s kterým se tak nádherně hraje na cirkus! A na loupežníky a partyzány! Pavlík hlasitě reptá, až ho maminka musí napomínat. „Když nebudeš sbírat, strejda ti pak z té dobré pěny nedá ani líznout!“ To zabralo. A tak Pavlík urputně rve ty protivné mrňavé červené kuličky (a polovinu jich přitom sní..) Dospělí se na sebe po straně culí. Pavlíkův výrok o pokácených lesích ještě po letech bude bavit společnost...

12.7.2014 v 12:30 | Karma: 12,02 | Přečteno: 535x | Diskuse| Letní povídka

Pavel Kopáček

Slunce, voda, vzduch, léto....

Jsme u moře už třetí den. Počasí nám přeje, azurové nebe je bez mráčku a voda báječně teplá. Sedíme ve vodě na mělčině u pláže a necháváme se přelévat vlnami, které s železnou pravidelností dorážejí na pobřeží. Nad starobylým přístavním městem se na vysoké skále tyčí kamenná pevnost ze šestnáctého století, prý na obranu před piráty. Pozorujeme obrovské lodě v dálce na obzoru a obdivujeme odvážlivce, kteří se nechávají táhnout motorovým člunem, takže padák, který mají upevněný na těle je vynese vysoko do zářivého nebe nad zátokou.

10.7.2014 v 20:59 | Karma: 4,61 | Přečteno: 293x | Diskuse| Letní povídka

Pavel Kopáček

Léto budiž pochváleno - Letní povídka

Prožíváme prázdninové období celou duší devíti let, lítáme po rozpáleném městě, lížeme zmrzlinu, kornout za korunu šedesát, velkou za dvě dvacet, prolézáme s kamarády stráně za městem nebo smáčíme nohy v kašně v parku, někdy taky s kamarádem Jardou pácháme bombové útoky pomocí skleničky s práškem do pečiva a trochou vody....a ve středu a v neděli chodíme se sestrou Ankou na pohádky do kina na odpolední promítání pro děti.

10.7.2014 v 16:59 | Karma: 6,94 | Přečteno: 181x | Diskuse| Letní povídka

Pavel Kopáček

Pro strach má mít člověk uděláno

Na kostele odbila půlnoc. Ulice byla tmavá, chuchvalce mlhy se převalovaly nízko nad zemí, jen místy chabě svítily ostrůvky bledého světla pouličních lamp, matně pronikaly mlhou a tvořily osamělé kruhy kolem stožárů. Smutné holé větve stromů připomínaly pařáty kostlivce. Klapot mých kroků se hlasitě nesl tichým prostorem. Chvílemi jsem měl nepříjemný pocit, jako kdybych za sebou slyšel ještě jedny kroky. Zastavil jsem se a kroky ztichly. Když jsem ale po krátké chvíli pokračoval v chůzi, ozvaly se znovu. Mimoděk jsem zrychlil, kroky též, znovu jsem se zastavil , kroky ustaly. Teprve později jsem si uvědomil, že se to zvuk mých vlastních kroků odráží od stěn okolních ztichlých a tmavých domů, zdvojil se a děsil osamělého nočního chodce. Oddychl jsem si úlevou a zasmál vlastní naivitě. Jsem já to ale blbec...

31.3.2014 v 22:19 | Karma: 7,55 | Přečteno: 234x | Diskuse| Poezie a próza

Pavel Kopáček

Na pohřbu

Přestože byl krásný letní den, slunce jásavě barvilo červeň střech domů v Hřbitovní ulici, i zeleň, obklopující náhrobky městského hřbitova, bylo zde smutno. Hloučky pozůstalých spolupracovníků a přátel muže, který se dnes loučí s tímto světem, aby navěky odpočíval v tom druhém, záhadném a podivném, z kterého se ještě nikdy nikdo nevrátil, postávaly na asfaltovém prostranství před širokým schodištěm, vedoucím do obřadní síně. Zahlédl jsem mezi davem několik známých hlav, s trochou obtíží jsem se prodral zástupem lidí a poplácal po zádech kamaráda Mirka: „Tebe taky je vidět jenom na pohřbech! Co pořád děláš?“ Přítel zamžoural za silnými skly brýlí. „Jé, to jsi ty? Tebe bych tady nečekal! To víš, důchodce, já jinak nikam nechodím, abych chodil do hospody jako zamlada, na to mi důchod nestačí...a co ty? Pořád chodíš topit? Cože- promiň, já už taky blbě slyším...tak ty už seš taky v důchodu? To to letí, to to letí...ale vůbec na to nevypadáš..“

17.1.2014 v 18:36 | Karma: 9,52 | Přečteno: 656x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život

31. května 2024  13:12,  aktualizováno  18:49

Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...

Policie zabavila 300 milionů na nákup vojenského materiálu pro Ukrajinu

5. června 2024

Premium Česká policie v tichosti řeší třaskavý případ, který může mít negativní dopad na zbrojní obchody...

Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony

31. května 2024

Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...

Povodně zpustošily západní Čechy. Zasahovaly vrtulníky, sesuv zastavil trať

2. června 2024  12:06,  aktualizováno  21:58

Části Česka o víkendu zasáhly bouřky provázené místy silným deštěm. Zejména na jihozápadě Čech...

Zelenskému se hroutí mírový summit. Spojenectví s USA dostává trhliny

3. června 2024  17:52,  aktualizováno  20:53

Nedorazí ani Číňané, ani Saúdové. Z očekávaného mírového summitu ve Švýcarsku se omluvilo několik...

Manuál pro tápajícího eurovoliče: o čem se nejvíc mluví a z koho lze vybírat

7. června 2024

Většina lidí se zřejmě u voleb bude rozhodovat podle toho, jestli jsou spokojení se současnou...

Nejzajímavější volební příběhy radosti a zklamání. O co teď která strana hraje

7. června 2024

Premium Už dnes se otevírají volební místnosti, do kterých zamíří nejspíš viditelně menší část oprávněných...

A co kdyby invaze selhala? V Normandii to mohlo dopadnout i špatně

7. června 2024

Premium S odstupem 80 let, desítek filmů, štosů knih a hodin dějepisu už je vylodění v Normandii jen...

Lokomotivy se podařilo odtrhnout, provoz na trati bude omezen i v pátek

6. června 2024  9:36,  aktualizováno  23:09

Správa železnic odstraňuje následky po tragické noční srážce vlaků na nově vybudované zastávce...

  • Počet článků 218
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 764x
Bývalý hudebník, zpěvák a textař,nyní amatérský literát (dvě ocenění v literárních soutěžích).Zveřejněná kniha může být chápána jako nabídka nakladatelům, pokud čtou tento blog. Více informací na http://profil.lide.cz/160Pavel/profil/