Pro strach má mít člověk uděláno
Starý dům, skrytý v temni neudržované zahrady, připomíná spíše malý zámek. Stojí osaměle stranou až na konci ulice, oddělený od světa plotem s rezavými ostrými zahnutými háky na horní straně. Okna hledí slepě a tmavě do křovin a zbytků záhonů zahrady, schovaných pod hustým krytem korun staletých stromů. Odemkl jsem si těžká vchodová vrata velkým rezavým klíčem, opřel jsem se do veřejí, vrata se s hlasitým zavrzáním otevřela do temného průjezdu.
Našel jsem po paměti vypínač vlevo na zdi a rozsvítil chabé minutové světlo. Vpravo se z průjezdu stoupá po schodech do prvního patra, schodiště je vybaveno ozdobným litinovým zábradlím, v ohybu schodiště vybaveném černou kovanou secesní lucernou z devatenáctého století, dnes už nepoužívanou. Vzadu vede průjezd na dvůr, oddělený trojdílnými vraty, zasklenými tabulemi skla s leptanými ornamenty. Skla byla stářím a vypadaným tmelem uvolněna, takže při průvanu, nebo větru nepříjemně drnčela…
Venku se zvedl náhlý poryv větru, rozehnal cáry mlhy a rozhýbal temná chapadla stromů. Hlasitě prostestovala a vzpínala k trochu světlejšímu nebi, jakoby žalovala. Kdesi vzadu v domě bouchly dveře a skla v zadních vratech se rozdrnčela. Bylo to strašidelné, chyběl už jen starý decentní bělovlasý sluha v livreji, s licousy a s trojsvícnem se zapálenými svícemi. V některých detektivkách bych teď měl nad schodištěm objevit pána domu s dýkou v hrudi a se známkami několikanásobného zavraždění. Zachvěl jsem se. V podvědomí jsem slyšel zcela zřetelně smutnou hudbu z horrorových filmů. Ale až na poryvy větru zvenku zde bylo ticho, jen to bouchnutí dveří zaznělo jako rána z děla. Rozpačitě jsem učinil těch několik kroků po schodech ke svému bytu. Chybí tu už jen ta černá kočka (ač černovlasou a dvounohou bych v této chvíli docela uvítal)..
Než jsem vsunul klíč do zámku bytových dveří, otočil jsem se. Strnul jsem. Malá dvířka, vedoucí do tmavého sklepa na druhé straně průjezdu se pomalu otvírala! V černém obdélníku vstupu do sklepa se objevila ruka se svíčkou, pak se na mě zašklebila tmavá tvář. Zděšeně jsem vklouzl do svého bytu, zamkl za sebou a opřel jsem se zády o dveře. Krve by se ve mně nedořezal, třásl jsem se jako osika ve větru. Otřel jsem si opocené čelo a několik minut jsem tam tak stál, než jsem se vzpamatoval…
Pak jsem si uvědomil, že muž ve sklepě byl domovník Voráček, patrně byl přikládat v kotelně . Jsem já to strašpytel! Za to můžou ty horrory! Už na to nebudu koukat!
Jiří Suchý svého času v jednom ze svých monologů prohlásil: „Lidová moudrost praví, že pro strach má mít člověk uděláno. Co má mít uděláno, to lidová moudrost jaksi nepraví..Takže- ať si každý pro strach udělá, co chce, jen když má uděláno!“ Nevím, co má pro strach uděláno moje žena. Léta jsem jí chodil po odpolední směně naproti k vrátkům, protože cesta k našemu domu je výše popsaná. Za každým temným stromem může čekat skrytý násilník, vrah, nebo znásilňující úchyl… Po letech se bát přestala. Prý- když ji bude chtít někdo znásilnit, zajásá a zvolá „Hurá!“ – a úchyl zděšeně prchne..
Jiný druh strachu jsem zažil já, když jsme s kamarádem Jirkou stanovali ve vodáckém kempu v Sušici. Kemp je umístěn v těsném sousedství ocelového železničního mostu přes Otavu. Po parném letním dnu se v noci přihnala silná bouře. Blesky křižovaly oblohu jako silvestrovský ohňostroj, mlátily do země v kempu, přitahovány železničním mostem, jako zběsilé, do toho se přidal silný liják, takže jsme za pár minut plavali ve spacích pytlech jako na rybníku- ještě, že jsme měli nafukovací matrace. Mlčeli jsme, vzpomínajíc na své blízké v dalekém Kolíně a představovali si, jak v tiché letní noci pokojně spí ve svých pohodlných ložnicích. I když jsme ateisté, přemýšleli jsme o věcech posledních a opravdu jsme se snad poprvé v životě opravdu báli. Bouře trvala celou noc, až k ránu se odhodlala odejít, ráno svítilo blahodárné slunce, lidé vylezli ze stanů a sušili na šňůrách mokré spacáky a zavazadla, vařili si čaj a počítali škody. Nikdo nebyl kupodivu bouří poškozen, jen jeden stan byl pobořený a stál silou vůle na jedné tyči. Podle zardělých tváří a šťastného úsměvu mladé dívky, která se slastně protahovala na slunci a provinilého výrazu mládence, který s ní stan sdílel, jsme usoudili, že bídný stav stanu nezavinila bouře….Ti dva prostě měli opravdu pro strach uděláno…
Pavel Kopáček
Až budu tátou
„Až budu tátou, tak tady všechny ty lesy vykácím!“, hudroval sedmiletý Pavlík, když celý utrmácený v letním horku musel s rodiči a strýcem sbírat malinké lesní jahody. Strejda z nich potom doma udělá báječnou jahodovou pěnu, po které se Pavlík může utlouci, ale když je má sbírat...a když ono to trvá tak dlouho! A slunce nemilosrdně pálí, Pavlíkovi se lepí žízní jazyk na patro... A doma zahálí elektrický vláček, který doopravdy svítí a houká, a ve vilce přes ulici čeká Standa Hořejšů, s kterým se tak nádherně hraje na cirkus! A na loupežníky a partyzány! Pavlík hlasitě reptá, až ho maminka musí napomínat. „Když nebudeš sbírat, strejda ti pak z té dobré pěny nedá ani líznout!“ To zabralo. A tak Pavlík urputně rve ty protivné mrňavé červené kuličky (a polovinu jich přitom sní..) Dospělí se na sebe po straně culí. Pavlíkův výrok o pokácených lesích ještě po letech bude bavit společnost...
Pavel Kopáček
Slunce, voda, vzduch, léto....
Jsme u moře už třetí den. Počasí nám přeje, azurové nebe je bez mráčku a voda báječně teplá. Sedíme ve vodě na mělčině u pláže a necháváme se přelévat vlnami, které s železnou pravidelností dorážejí na pobřeží. Nad starobylým přístavním městem se na vysoké skále tyčí kamenná pevnost ze šestnáctého století, prý na obranu před piráty. Pozorujeme obrovské lodě v dálce na obzoru a obdivujeme odvážlivce, kteří se nechávají táhnout motorovým člunem, takže padák, který mají upevněný na těle je vynese vysoko do zářivého nebe nad zátokou.
Pavel Kopáček
Léto budiž pochváleno - Letní povídka
Prožíváme prázdninové období celou duší devíti let, lítáme po rozpáleném městě, lížeme zmrzlinu, kornout za korunu šedesát, velkou za dvě dvacet, prolézáme s kamarády stráně za městem nebo smáčíme nohy v kašně v parku, někdy taky s kamarádem Jardou pácháme bombové útoky pomocí skleničky s práškem do pečiva a trochou vody....a ve středu a v neděli chodíme se sestrou Ankou na pohádky do kina na odpolední promítání pro děti.
Pavel Kopáček
Na pohřbu
Přestože byl krásný letní den, slunce jásavě barvilo červeň střech domů v Hřbitovní ulici, i zeleň, obklopující náhrobky městského hřbitova, bylo zde smutno. Hloučky pozůstalých spolupracovníků a přátel muže, který se dnes loučí s tímto světem, aby navěky odpočíval v tom druhém, záhadném a podivném, z kterého se ještě nikdy nikdo nevrátil, postávaly na asfaltovém prostranství před širokým schodištěm, vedoucím do obřadní síně. Zahlédl jsem mezi davem několik známých hlav, s trochou obtíží jsem se prodral zástupem lidí a poplácal po zádech kamaráda Mirka: „Tebe taky je vidět jenom na pohřbech! Co pořád děláš?“ Přítel zamžoural za silnými skly brýlí. „Jé, to jsi ty? Tebe bych tady nečekal! To víš, důchodce, já jinak nikam nechodím, abych chodil do hospody jako zamlada, na to mi důchod nestačí...a co ty? Pořád chodíš topit? Cože- promiň, já už taky blbě slyším...tak ty už seš taky v důchodu? To to letí, to to letí...ale vůbec na to nevypadáš..“
Pavel Kopáček
Pasažér
Pršelo. Provazy deště bičovaly zmučenou a promočenou zem. Nebe plakalo a temné výhružné mraky se snesly až těsně nad střechy domů, opíraly se mohutnými břichy o komíny. Nymburské nádraží, plné lidí s deštníky a špatnou náladou, křižovaly vlaky všemi směry, občas prosvištěl mezinárodní rychlík, nebo hlučně zarachotil nákladní vlak s uhlím. Na třetím nástupišti pršelo děravou střechou i na schody do nevlídného podchodu, ohavně počmáraného sprejery.
| Další články autora |
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Konec Skylinku přináší nové ceny i pravidla. Co musí zákazníci stihnout do konce listopadu?
Satelitní televizní služby v Česku prošly významnou změnou. Nabídka se nově sjednotila pod značkou...
MAPA: Klíčovou křižovatku v Praze 4 čeká uzavírka. Kvůli metru D se bude objíždět
Výstavba nové trasy metra D významně ovlivní provoz na jedné z klíčových křižovatek v Praze. Práce...
Praha zažije první Pyžamovou jízdu metrem. Cestující vyrazí v nočním úboru až do Motola
Vyrazit ráno do pražského metra v pyžamu? Za normálních okolností by člověk nejspíš sklidil pár...
Potkani v Praze nemají klid. Deratizátory doplňují nečekaní spojenci
Potkani v pražských stokách letos neměli zrovna klidný rok. Pražské vodovody a kanalizace (PVK)...
Fotbalová korupce znovu před soudem. Berbr chce očistit, státní zástupce přitvrdit
Pořádná šichta čeká Krajský soud v Plzni, který v úterý začne řešit 16 odvolání v případu fotbalové...
Fotopasti ukázaly vlčí přírůstky na severu Čech, většina mláďat ale brzy umírá
Hned několika vlčím párům na severu Čech se letos narodila mláďata. Potvrdily to výsledky...
Ostrava má nový superpočítač, oproti Barboře nabízí šestinásobný výkon
Národní superpočítačové centrum IT4Innovations v Ostravě představilo nový superpočítač Barbora NG v...
Při dabingu Akta X mně fanoušci volali, ať neumírám, vzpomíná herečka Musilová
Drobná štíhlá tmavovláska. Když promluví, okamžitě zpozorníte. Ten sametový hlas totiž znáte. A...

Pronájem bytu 4+1 89 m2, Moravská, Zlín
Moravská, Zlín
14 500 Kč/měsíc
- Počet článků 218
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 765x



















