Již několik týdnů nosím v hlavě nápad napsat něco jako desatero přikázání pro chodce a cyklisty. Skoro každý den se dostávám do situací, které mě nutí přemýšlet nad chováním svým i ostatních. Občas jsem chodec, který se bojí cyklistů na chodníku, občas cyklista s respektem z aut a někdy cyklista s černým svědomím, protože ten chodník je zatraceně úzký a já bych měl jet o obrubník níž.
Buď je to tím létem, že se diskuze na toto téma vášnivě rozmnožila nebo prostě někdo na začátku popíchnul ty druhé a napětí z chodníků a jiných komunikací prostě muselo ven.
Někdo nemá rád cyklisty, protože jezdí po turistických cestách a to rychlostí přímo závodní. Někdo nemá rád pejskaře s volně pobíhajícím miláčkem, protože musí brzdit nebo má prostě strach z kolize. Jsou řidiči, kteří nadávají na cyklisty jako na největší zlo na silnici. A naopak. Především bych chtěl upozornit všechny kritiky těch „druhých“, že nejsme my a oni, ale že jsme my všichni.
Jednou se procházíme a kocháme a prach za projíždějícím cyklistou bychom nejradši stlačili do malé kostičky a nacpali ji tomu pitomci do úst. Příští víkend se rozhodneme jet na kole a zástupy ploužících se turistů a jejich prcků nám snižují průměrné rychlosti a připomínají, že jsme si opět nekoupili zvonek. A domů už jedeme s koly na střeše nadupaného Pajera a ... ocitáme se na druhé straně těch „druhých“, mezi něž jsme ještě před chvíli patřili a mysleli si, že řidiči jsou ti, kteří se nám budou pěkně obloukem vyhýbat.
Tak třeba včera. Dvě příhody s řidiči. Ráno si to jedu po docela úzké silnici do práce mimo obec a proti mě autobus. Nebyla tak úzká, abych se tam s ním nevešel, i auto by se mu vyhnulo, ale všichni tři již s odřenými – každý podle svých okrajových částí. Tomu blbci za autobusem asi došla trpělivost, podřadil a vyřítil se do protisměru. Krajnice skoro žádná, starý golfík a já jen čekal jestli mě to zrcátko „zmáčkne brzdu“. Asi mě neviděl řeknete si. Chyba, žádný náznak zpomalení nebo snahy vyhnout se. Pouze nutná dávka adrenalinu.
Druhá příhoda mě potkala na přejezdu pro cyklisty přes silnici v obci. Na cyklostezce je stopka, tak zastavím a dívám se na dlouhé kolony aut. Pustí, nepustí? Mladá paní nebo slečna byla té lásky a pustila mě. Poděkoval jsem a doufal, že to bylo z tolerance a ne ze strachu, že tam vjedu. A teď mi řekněte, jsou ti řidiči pitomci?
Nebudu už dále vyprávět, zkrátím to. Přejdu k desateru, devateru, ještě nevím, co to bude. A přestože jsem sliboval přikázání pro chodce a cyklisty, občas se tam objeví i ten motorista.
1. Cyklisto, nevyjedeš bez zvonku cinkavého.
2. Chodče, nekličkuješ zbytečně na chodníku. Je-li chodník či cesta určena i cyklistům, nezdržuj se na půlce vyznačené pro ně. Svého pejska měj na vodítku. Moudrý cyklista zacinká a ty si přitáhneš svého miláčka.
3. Cyklisto, včas upozorňuješ předmětem z prvního přikázání, že jedeš a neřítíš se nebezpečně rychle. Jsi opatrnější, vidíš-li s člověkem psa a hlavně děti. Ti na vodítku nejsou a nemůžeš očekávat, že budou za mámou chodit jako housata.
4. Chodče, měj na paměti, že podpora cyklistické dopravy ještě v řadě měst nedospěla tak daleko, aby se cyklista cítil na silnici bezpečně a nemusel vymýšlet různé krkolomné trasy. Proto nenadávej cyklistovi na chodníku, je-li jeho počínání bezpečné. V takovém případě ty, velocipedisto, používej takový chodník s pokorou a s vědomím, že hostem jsi tady ty.
5. V přírodě k sobě pěší i kolaři buďte ohleduplní. Tam, kam cyklisti máte zákaz, nejezděte. A když už tam vjedete (někdy se to prostě stane), snažte se, aby se na vás pěší přinejhorším mračili. Hlavně do přírodních parků a rezervací si lidé chodí odpočinout.
6. Je-li tvůj bicykl na cyklostezce rychlejší než bicykl před tebou, nesnaž se mu svůj fyzický potenciál ukázat za každou cenu. Měj na paměti, že on či ona hůře slyší díky proudícímu vzduchu a ani cvrkající volný chod nenahradí zvonek. Pro pomalejšího cyklistu platí povinnost přímé jízdy bez zbytečného zahřívání plášťů.
7. Řidiči. Měj na paměti, že poklidná jízda cyklisty před tebou může být náhle rozhozena nerovností vozovky, kanálem s podélnými otvory či jiným, i cyklistou, nečekaným důvodem. Platí, že čím větší oblouk, nižší rychlost a dostatečná trpělivost, tím lépe. Nedáš-li cyklistovi dost místa na to, aby se vyhnul díře, budeš proklet. (pozn. Čeští cyklisté bývají ve Skotsku často překvapení, jací jsou předjíždějící řidiči poserové ...)
8. Slib, cyklisto neodpovědný, že o přilbě budeš pro začátek alespoň přemýšlet.
9. Chodče vidíš-li, že na přechodu dojíždí posledních pár aut, nech je přejet, třeba jim i ukaž, že mohou jet. Přecházíš-li přechod o více pruzích a jede auto jen v tom vzdálenějším, ukaž rukou řidiči, že může klidně projet. Třeba poděkuje a příště to oplatí ochotně jinému účastníkovi.
10. Ukáže-li ti někdo, že můžeš projít nebo projet, vždy poděkuj. To nejhorší, co můžeš udělat je jít jako páv. To bych pak na plyn šlápnul rád i já.
To jsem přesně nechtěl. Abych jich bylo deset. No, nic.
Určitě byste našli spoustu dalších námětů na to, jak se chovat. Ale to už je na vás. Všechno to vychází z toho, že máme na vědomí, že jednou šlapeme po svých a jednou do pedálů. Obojí má své. Místo odsuzování těch „druhých“ si udělejme pořádek u sebe a buďme tolerantní.
A pokud máte pocit, že jsem někomu stranil, tak to nebyl úmysl a nepranýřujte mě za to. Přikázání vychází z toho, co jsem na asfaltu, dlažbě, šotolině a lesní cestě zažil. Máte-li další, sem s nimi.
