Mám se zlobit na NĚ, že stále natahují ruce, mám se
zlobit na NÁS, že JE házíme do jednoho pytle? Říkejte argumenty Romům (budiž
použito toto slovo), jak se mají přizpůsobit a dostanete sprchu poznámek o
rasismu. Řekněte majoritním, ať se snaží je přijmout lépe a dostanete odpověď,
že tu verbež nejde převychovat.
Když jsem byl na vojně na tankové rotě v Janovicích nad Úhlavou, bylo dost času pokecat s velitelem roty a vůbec se všema „gumama“ na rotě o všem možném. Dostalo se i na Cikány. Budu teď používat toto slovo, protože jsme tak mluvili. Velitel roty byl mladý člověk, hubený křikloun, ale férovej chlap. Říkali jsme mu Komár. A tenhle Komár nám jednou vyprávěl, jak měl na rotě jednoho Cikána a ten občas dělal problémy. Buď chodil pozdě nebo „si neplnil“. I dozvěděl se to jeho táta. Přišel jednou na rotu a kde prý je ten jeho kluk. A nedbaje dozorčího šel za ním na cimru. Tam ho zhvízdal, jak cikánský zákon kázal. Při odchodu s typickým přízvukem prohodil, že syn už bude sekat dobrotu. A sekal.
Uvedl jsem příklad, který nepovažuji za úplně hodný příkladu, ale něco málo na něm je. Nelíbí se mi na tom, že starý Cikán jakoby sehne hřbet a jde zmlátit svého syna. Přijímá naprosto celou část viny. Přesto si řekněme upřímně, jsou dnešní Rómové schopni takové sebereflexe? Kolik jich je, kteří dělají jejich národnosti čest a přijmou oprávněnou kritiku? Poskromnu.
Rómská menšina je problém. Je třeba jej řešit za přispění obou stran. Musí to být řešení koncepční s jasnými pravidly pro všechny zúčastněné. Nejdůležitější je komunikace, prevence a výchova dětí. Společnost, která chce vyřešit závažný problém, musí do řešení investovat. Myslím si, že by měli existovat terénní pracovníci, kteří budou chodit do rodin a komunikovat s Romy, úřady a potencionálními zaměstnavateli. Nemusí to být jen jeden člověk. Ideální by bylo, aby to byl jeden bílý a jeden tmavý. Lépe je taková rodina přijme. Poprvé možná vyhodí, ale když bude systém nastaven tak, že bez spolupráce nebudou love, jejich postoj se změní. Výsledkem by měla být lepší školní docházka, zaměstnávání jednotlivých Rómů i skupin tak, jak se to již někde děje. Podmínkou je, že to nebude dvojice pracovníků na jeden okres.
Určitě ze všech dětí rómských rodin nevyrostou ideální občané. Ale bude jich více odpovědných, vzdělaných. S lepším vzděláním si budou lépe uvědomovat, že příklad opilého fotra není pro ně. A pokud uvidí, že problém má řešení, protože někteří z dospělých začínají pracovat, budou mít o to větší motivaci. Neříkám, že je to jednoduché, ale pokusit se o to musíme. Bude to práce na roky a desetiletí. Bude to práce mravenčí. Bude docházet ke krizovým situacím, ale nikdy není koláčů bez potu. Přinuťme Romy být odpovědnějšími, neberme jim všechnu jejich identitu a vyjděme jim vstříc.
Anebo po sobě házejme kamením jako dosud. Na Cikána, na Roma na bílého. Krev máme červenou všichni.
