Na první pohled se mi myšlenka radaru v Brdech
moc nelíbila. Uvědomil jsem si, jak krásná příroda v této lokalitě je a
radarová základna bude znamenat velký prostor uzavřený veřejnosti. Ten je
oficiálně i dnes, ale kdo chce vidět Padrťské rybníky, střelnici Jordán stačí
mapa a trochu odhodlání se. Bylo mi líto, že některé z těchto lokalit by
mohly být nepřístupné. Pak jsem si však začínal uvědomovat, že můj idealistický
sen s jistou dávkou sobeckosti a neodpovědnosti nemá příliš šancí přežít
ranní probuzení.
Diskuse se vedou skoro denně. Z těch všech argumentů, které jsem měl šanci slyšet nebo číst mě nejvíce oslovil ten, který upozorňoval na historické zkušenosti se Spojenými státy a s Ruskem. Samozřejmě nechci spojovat osvobození západních Čech s výstavbou radaru. Ale chci říci, že snaha Ruska o kontrolu nad východní a střední Evropou byla vždy vedena imperialistickými touhami. Rusko prostě takové je a nedá se předpokládat, že by se něco v jádru změnilo. Jestliže někdo namítá, že Ivana měníme za Sama, je přinejmenším „mimo“. Pokud někdy chtěly mít Spojené státy vliv v Evropě, tak jistě ne imperialistický. Zatímco USA a spojenci nechali západní Německo rozvíjet se demokraticky, Rusko zbytek Německa dusilo. Pevně věřím tomu, že snaha Spojených států o existenci demokratických systémů v Evropě podobných tomu za mořem, je vedena vírou, že demokracie je to správné řešení a bez spojenců ve světě by byly sami ohroženi. Snad i my chceme věřit demokracii. Je pak povinností každého občana toužícího po hlasovacích lístku se slovem NE uvědomit si, co nám přináší Kreml a co Bílý dům. Sami nejsme totiž nic a Evropská unie bez dýchacích přístrojů též.
Tím neříkám, že nemáme trvat na prokázání toho, že obavy ze zdravotních rizik jsou neoprávněné. Tím neříkám, že bychom měli mávnout rukou nad úvahou, zda nám do budoucnosti hrozí nebezpečí ze strany Íránu a dalších. Uvědomme si však, že i Hitler lhal v tom, co opravdu chtěl. Pak se nemohu spokojit s Íránským prohlášením, že Evropa nebude z jeho strany ohrožena, protože s námi obchodují. Co když obchodní kontakty ustanou? Máme usínat na měkkých polštářích naší křehké demokracie a zhýčkané západní civilizace, když Írán vyvíjí další a další zbraně? Copak Rusko vyvinulo nové rakety na základě úvah o radaru v Čechách a raketách v Polsku?
Před druhou světovou válkou se v Československé republice stavělo hraniční opevnění. Bylo snad v této otázce nějaké referendum? Nikoho by to ani nenapadlo, cítili jsme se ohroženi. Je to dnes jiné? Někdo namítne, že jsme museli chránit své vlastní hranice, ale USA chce radar u nás. Je to přeci pochopitelné. V dnešní době moderních zbraní nestačí budovat obranné systémy pouze u svých hranic. Představa, že Spojené státy postaví na svém východním a západních pobřeží raketové a radarové stanice a budou čekat, co se stane, je bláhová. Amerika se nebrání pouze daleko od svých hranic, brání tím také nás.
Dnes si možná myslíme, že nebezpečí je daleko nebo že nepřítel je slabý. Nechci riskovat. Nechci však ani vítat Američany s otevřenou náručí. Naše rozhodnutí musí být sebevědomé a pragmatické. Možná se tím nechráníme pouze před jednotlivými státy na Blízkém východě, ale dost možná nám to dává mnohem větší šanci ustát potencionální střet západní civilizace s východní až hodně východní pochodní.
