Monopoly. Hra i realita

Není to ještě tak dlouho po Vánocích, abyste si nevzpomněli, jaké dárky jste našli pod stromečkem. A mnozí z Vás tam možná našli společenskou hru Monopoly. 

Je to zábavná hra. Tedy když ji hrajete s přáteli. Cílem je stát se nejbohatším z hráčů. Když se Vám v ní někdy nedaří, máte šanci začít snadno znova. To ale, bohužel, neplatí v reálném životě. K tomuto tématu mě přivedla zpráva organizace Oxfam International, která před několika dny prošla na některých informačních serverech. Ve zprávě s názvem „Nerovnost zabíjí“, se uvádí, že deseti nejbohatším lidem od roku 2020 majetek dvojnásobně vzrostl. I v důsledku toho se přes 160 milionů lidí ocitlo v chudobě. 

Každý z těchto boháčů nějak začínal. Někteří majetek zdědili, jiní přišli s ojedinělým nápadem. Někteří o tom, jak přišli ke svému prvnímu milionu, raději mlčí. A někteří vsadili na obavy lidí o své zdraví. A roztočili svůj byznys s farmaceutickými přípravky, ochrannými pomůckami, testy. A ještě lépe, když se v tom mohou opřít o rozhodnutí vlád, které to občanům přikazují využívat. Je to klasický příklad dobývání renty, kdy jednotlivci nebo skupiny lidí využívají své monopolní postavení a získávají své zdroje na vrub těch, kteří tyto možnosti nemají. 

Těchto lidí se pandemie opravdu nedotýká. Jsou ve svých světech vzdáleni od běžné reality asi jako je naše planeta vzdálená od Marsu.

Stačí se podívat, jakým tempem se tato elita vzdaluje příjmům střední třídy. O nízkopříjmových ani nemluvě. Ekonomické rozdíly v době před 50-70 lety nebyly tak obrovské, jako jsou nyní. Ve výše uvedené zprávě se uvádí, že “Deset nejbohatších lidí vlastní majetek 6x větší, než nejchudší 3,1 miliardy obyvatel planety“. Výnosy z jejich majetků a kapitálu jim dnes rostou rychleji než příjmy zaměstnanců. Majetky jim produkují kapitál, ale reálně nic nového nevytváří – žádné hodnoty ani statky. A to i v období, kdy jsou ekonomiky států ve fázi nízkého hospodářského růstu. To je vlastní podstata kapitalismu. Americký sociolog Thorstein Veblen tento jev popsal už na konci 19. stol. v rámci tzv. teorie zahálčivé třídy. 

KSČM vždy prosazovala řešení, která snižují sociální rozdíly. Jsme pro zdanění neproduktivního majetku; pro zavedení daně na spekulativní kapitál, přelévající se z ekonomiky jedné země do druhé; jsme pro zavedení sektorové daně a pro mnoho dalších opatření. Budeme o to usilovat i nadále všemi dostupnými prostředky.