Jak Fialova vláda (ne)řeší krizi bydlení!

Bydlení - přesněji jeho nedostupnost - je obrovským problémem, který existoval, a to je fér si přiznat, ještě před nástupem vlády Petra Fialy. 

Vždyť ostatně bydlení bylo právě jedním z nejdiskutovanějších předvolebních témat. Namátkou si vzpomeňme slib ODS, že nezvýší daň z nemovitosti; koalice SPOLU hovořila o 40 tisících nových bytech ročně a piráti se zaklínali proklamacemi o rychlém a koncepčním řešení - zejména s ohledem na mladé rodiny.

V tomto ohledu je dobré připomenout, že KSČM v rámci dohody o toleranci vlády ANO a dnes už bývalé ČSSD prosadila některé změny, na které mohla nová vláda navázat, a nemusel by se tak neustále opakovat scénář - „byty budou dostupné až…(Bartoš schválí zákon o dostupném bydlení, nebo dříve až Sobotka prosadí zákon o sociálním bydlení…a tak byste mohli doplňovat až do nekonečna)“. Mluvím o vyčlenění prostředků ze státního rozpočtu na výstavbu obecních bytů pro menší města a obce, což mělo mimochodem multiplikační efekt i v tom, že tímto způsobem lze zamezit vylidňování venkova. Ano, mohli byste namítnout, že v součtu několik miliard korun bylo málo. A já s Vámi budu souhlasit, ale bylo to něco, co - dle zpětné vazby těch, kteří takto byty ve svých městech a obcích postavili - fungovalo. Stačilo tedy posílit osvětu, zapojit více municipalit a přidat finance. 

Všichni mluví o bydlení pro mladé. Nikdo v této oblasti neudělal v polistopadové éře víc než právě KSČM, díky jejímuž tlaku se podařilo prostřednictvím Státního fondu podpory investic prosadit zavedení programu Vlastní bydlení. O tom, jak oblíbený byl, svědčí fakt, že v posledním roce jeho fungování - 2022 - byly alokované prostředky (téměř tři čtvrtě miliardy) vyčerpány už v dubnu. Pak jej vláda, která o sobě prohlašovala, že učiní bydlení dostupnějším, bez náhrady zrušila.

O tom, jak se pětikoalice postavila ke svému vlastnímu slibu nezvyšovat daň z nemovitosti, nemá smysl hovořit. Možná pro někoho překvapivě chápu a souhlasím s tvrzením, že tato daň je v naší zemi jedna z nejnižších v EU, ale to přece neznamená, že je třeba ji okamžitě zvednout. A ještě nekoncepčně. V tomto ohledu (stejně jako v kterémkoli jiném typu daně) měla vzniknout debata o progresi. Tedy zvýšit se měla daň těm, kteří si prostřednictvím vlastnictví bytů a domů mastí kapsy (developeři a spekulanti), nikoli těm, kteří vlastnictvím bytu či domu řeší svou bytovou potřebu. I zde se piráti zalekli politiků (na, než ve volební kampani chtěli, abychom je pustili) a couvli z debaty o zdanění prázdných bytů. Slovo „prázdný“ berte, prosím, jako synonymum slova „spekulativní“. Jen v Praze je jich okolo 50 tisíc.

Vláda ODS, KDU-ČSL, TOP09 a PirSTANu šla ale ve svém tažení pro(ti) bytové krizi ještě dál. Seškrtala na polovinu i státní příspěvek ke stavebnímu spoření. Léta osvědčenému mechanismu, který by při správném využití mohl minimálně napomoci krizi s bydlením řešit. A klidně do něj Fialova vláda mohla promítnout i podporu na přechod domácností k zeleným řešením a technologiím, když už je s takovým nadšením v EU přivítala a nepostavila se proti té šílené rychlosti, s níž mají na české domácnosti dopadnout. 

Je s podivem, když chce ušetřit na produktu určeném k řešení bytových potřeb, ale nemá problém navýšit objem prostředků do III. důchodového pilíře (opět těm nejbohatším, kteří si mohou měsíčně ukládat nejvyšší částky) a podporovat tak soukromé fondy, jejichž reálný výnos se za posledních 10 let pohybuje kolem mínus 10 % (tedy ve skutečnosti jste přišli o 10 % z toho, co si pracně spoříte).

Ale zpět k bydlení… teď jsem se naposled opět nestačila divit, když jsem četla o tom, že vláda hodlá změnit změnit pravidla úvěrování, a to tak, že kdo splatí hypotéku dříve, bude hradit až 2% „pokutu“ z nesplaceného úvěru. Kupříkladu u 3 milionové hypotéky je to celých 60 tisíc korun, na které si nově banka bude moct na klientovi přijít. Ale vlastně mě to neudivuje. Jestliže hlavní ekonomka Raiffeisenbank má u vládních funkcionářů důležitější slovo než například odboráři, pak pro nikoho příčetného nebude překvapením, když se dočteme, že bankovní sektor i na úkor dalšího hřebíčku do rakve dostupnosti bydlení zvýšil své zisky o desítky procent (ale přesto nemůže zaplatit wind fall tax)! Řešení bytové krize se tak Fialově vládě krutě nedaří. Což vlastně nevybočuje z normy.