Protiruské sankce nemají nic společného s přáním obyčejného Evropana, protože mu jednoduše škodí. Psal jsem o tom mnohokrát, včetně blogu iDNES. Mechanismus sankce ještě nezačal fungovat, ale první oběti už máme. Diskutuje se, jak z toho vyvázne První brněnská strojírna čili zbrojní průmysl.
S úlevou kývají politici na Německo, že pravě ono dostane tu největší ránu. Zapomínají přitom jakoby naschvál, že nulový růst ekonomiky SRN brzy a nepodmíněně pocítíme i my. Kvůli našemu postavení v EU spíše se podílíme na německých ekonomických trapasech. A co když Rusko přistoupí na takovou odvetu, jako zákaz evropským leteckým společnostem používat ruský vzdušný prostor? Právě se o takovém opatření zvažuje. Určitě má další karty v protisankčním rukávu.
Nás občanů se nikdo neptá. Zájmy politiků a zájmy občanů bohužel nejsou totožné. V celé Evropě. Až na vzácné výjimky.
Dělí nás od této země pouhých 300 kilometrů, když to změříme na mapě přímkou. Má téměř dvakrát menší rozlohu, žije tam o 2 miliony méně obyvatel, než u nás. Země je schována v horách, ve kterých, na rozdíl od Česka nenajdete bohatá ložiska nerostných surovin. Nejsou tam ani hnědé ani černé uhlí, netěží se barevné kovy, drahokamy, stříbro a zlato. Stojí za řeč jenom skromné naleziště soli, stačící na tuzemskou spotřebu.
Tato země nemá takovou výhodnou zeměpisnou polohu, jako my, neproléhají přes ni přirozené cesty z východu na západ a ze severu na jih.
Země není jednotná z národnostního hlediska, spíše naopak. Tři národnosti tvoří většinu obyvatelstva, které používá až čtyři úřední jazyky. Na rozdíl od Česka není to republika, ale federace 26 spolkových států. Každý z nich má svoji Ústavu a zákony. Aby toho nebylo málo, má tato země uvnitř sebe dva enklávy. Jak se mohou o něčem dohodnout, než by se navzájem postříleli, je záhadou.
Tato malinkatá zemička však dokázala po vyhlášení nezávislosti téměř 400 let existovat jako neuznaná zem. Možná proto má jako hlavní heslo zahraniční politiky neutralitu. Kašle na unie a aliance, jen pečlivé brání svoje zájmy. A zaujímá dnes v žebříčku konkurenceschopných států první místo. My obsazujeme 46. pozici.
Když v roce 2014 celá EU jednotně, jako kamouši na partajní schůzi, uvalila sankce na neposlušné Rusko, tato malinkatá zemička udělala to, co počítala za vhodné. Sice se připojila k neškodným opatřením vůči 15 osobám, ale vyhnula se sektorovým ekonomickým sankcím.
Ministr ekonomiky této hornaté země Johann Niklaus Schneider-Ammann prohlásil, že je velmi důležité, aby zůstala aspoň jedna země, která nepodporuje žádnou stranu konfliktu, a také že pokud sankce bumerangem zasáhnou západní společnosti, vyvolá to efekt domino a negativně ovlivní ekonomiku jeho státu.
Tato malá země je samozřejmě Švýcarsko. Švýcaři již dávno pochopili, že žádné války nevedou k prosperitě lidu. A občan je ve Švýcarsku nejvyšším suverénem. Ne politik, ne poslanec, ale občan. Proto mají Švýcaři několikrát do roku referendy, ve kterých se rozhoduje o podstatných věcech, buď celostátních, nebo místních. Výsledky hlasování jsou pro vládu závažné.
Vážně bych chtěl, aby o základních otázkách a podstatních věcech jako sankce, obrana, sociální politika a podobné u nás rozhodoval referendum. Tedy občané, ne politiky. Máme dobrý příklad.
Chtěl bych vidět výsledek referenda s otázkou: Souhlasíte s uválením na Rusko všelijakých sankcí, jejichž důsledkem nepochybně bude snížení vaší životní úrovně? Vždyť v době Internetu provést takový plebiscit není problém.
