Dobrodinec Soukup

Občas přichází i dobré zprávy. Volala právnička, řekla, že soud se rozhodl v náš prospěch. Sice rozsudek formálně ještě není pravomocný, ale pro odvolání fakticky není důvod.

Soudím se s mediálním magnátem, moderátorem všech dob a národů, právníkem a boxerem v jedné osobě, miliardářem a symbolem moderní doby Jaromírem Soukupem. Celý ten příběh jsem popsal ve dvou článcích, proces běžel několik měsíců, ale teď mám v rukou rozsudek jménem republiky, ve kterém stojí, že soukupova společnost musí zaplatit. Musí zaplatit skoro o čtvrtinu více, než by zaplatila řádně.

A tohle mi prostě nejde do hlavy: proč to dělá?

Proč nezaplatil dřív tomu, kdo pro něho dělal, proč nekomunikoval, neodpovídal ani na doporučený dopis "k rukám váženého pana", ani na všemožné konvenční opatření včetně předžalobní upomínky? Proč, jako právník, dotlačil tuhle jednoduchou věc k soudu, i když má být vědom, jak soudy obvykle nakládají v podobných případech. Kde je ten zakopaný pes?

Zdá se, že ve hře jsou spousta variant. Třeba lakomost. Prý TV Barrandov je podnik ztrátový, a bylo Soukupovi lito sahat na zisky z jiných byznysů, aby vyrovnal účty. V takovém případě musí být naléhavě hloupý, protože jenom hlupák nevypočítá další krok ze strany věřitele po předžalobní upomínce - věc půjde k soudu. Ale Jaromír Soukup není hloupý z principu, protože je bohatý. Bohatý nemůže být hloupý v moderní době, penězi se dnes měří všechno, peníze jsou hlavní hodnota ve všech slova smyslů. Takže není hloupý a není lakomý.

Ovšem je tu jedna skulina, že je strategický lakomec. Plán je takový: ať si ti chudáci nejdřív zvyknou na dlouhé čekání úhrady faktur, a pak přestat platit. No a co? Zdaleka ne každý se odváží pro své vydělané prachy udělat všechno, co je třeba. Je to vážný konflikt, konflikt se šéfem, konflikt, který bude řešit soud. Soudní cesta je dlouhá, potřebuje určité investice: je třeba zaplatit právníkovi, pak složit soudní poplatek. A čekat, čekat i čekat. Takže pár lidi to možná udělají, ale všichni ostatní to fakticky nechají být.

Suma sumárum máme něco málo zaplaceno dle rozsudku jménem republiky, jsou to desítky tisíc. Ale několik (třeba i desítky) milionů zůstávají viset v účetnictví jako neuhrazené závazky. A budou tam viset dlouho. Tak dlouho, jak dovolí situace. (Pamatujete si, jak Hodža Nasreddin sliboval, že naučí osla mluvit?) Takže třeba i do bankrotu firmy. De facto pro společnost to bude zisk, věřitelům zůstanou oči pro pláč.

Ale ne! Ne ne ne! Taková strategie je zákeřná, odporná, hnusná! Vzor společnosti a hrdina naší doby prostě nemůže záměrně okrádat svůj tým! To neexistuje, tomu nevěřím!

A co třeba láska, vždyť byl zamilovaný a tak ztratil hlavu? Akorát se pyšnil, že Blesk měl jeho fotku s milenkou na titulní straně třikrát za sebou. Umím se představit, jak zamilovaný Romeo středního věku nevšímá ničeho, co není jeho milenkou, zpívá serenády pod jejím oknem (zde má být smajlík), kašle na své povinnosti, nevede podnik jaksepatří. Tohle neberu. I když byl Romeo zamilovaný, podnik sice poskřípával, ale tak nějak fungoval: nekonečné pořady se točily, plnily éter. Dokonce jednou šéf dorazil na natáčení včas. Takže z lásky to nebylo.

Anebo něco osobního? Nějaká osobní nepřízeň? Sotva. Osobně se neznáme, neprohodili jsme spolu ani čtyři slova, jen tři. Dobrý den a nashledanou. Pochybuji, že šéf TV Barrandov vůbec o mé existenci věděl, když jsem střihal jeho pořady. Takže tuto verzi zase odmítám.

Co ještě by to mohlo být? Co by mohlo, neříkám omluvit, ale aspoň vysvětlit nevysvětlitelné?

Heuréka! A co, když je všechno jinak? Co když ve skutečnosti není, jak doopravdy je? Co když mediální magnát ten strategický záměr konečně měl, ale ta strategie byla úplně jiného rysu? Myslím tím něco pozitivního. Že plánoval samé dobroty.

Vidím to takhle: co když Jaromír Soukup byl a je posedlý vášni rozdávat peníze? Ale vrozená skromnost nepovolovala mu to dělat veřejně, v podobě další show. A tak vymyslel fintu, jak to udělat i zůstat ve stínu.

Na oko neplatí faktury, ale záměrně. Protahuje čas, čím se vytváří nároky na úroky s prodlení. Zase záměrně dovede svého věřitele do stavu varu, ten běží za právníkem. Právník dostane honorář, zpracuje papíry, pošle je k soudu. Soud dostane poplatek a rozhodne se, že žaloba je oprávněna. Po nějaké lhůtě přichází čas zúčtování, a dobrodinec s radostí platí všem. Platí bonus členovi svého týmu, platí právníkovi, platí soudu. A jeho duše je teď spokojena. Čin dobrodinství byl vykonán, aniž by někdo něčeho všimnul. Hurá!

--------------------------

Pro ty, kdo dočetl článek až sem, malý bonus, chcete-li - cashback.

Když ta poslední verze je pravdivá, může náš dobrodinec hrdě a zcela oprávněně mít nárok na zbrusu nový titul: Jaromír Soukup, DbD.