Zabij ho, zabij ho.

Stále doznívají  zkazky o hrdinství těch, kteří se postavili útočníkům na Pařížském předměstí. Celý svět odsoudil  demonstrativně vraždy  akcí Je suis Charlie.

Když se ale člověk začte do různých textů popisující arabské a židovské soužití, nezbude nic jiného než  použít příměr: Jeden za 18, druhý za dvacet bez dvou.  V běžném dětském životě zde v Čechách to za mých mladých časů, bylo vyřešeno tak, že obě strany byly vytahány za uši a bylo ticho po pěšině. Když se kázeňský exekutor nedíval, obě strany si  po exekuci ještě dlouho vzájemně ukazovaly pěstí pod bradu: „počkej až tě potkám, tak tě zabiju“.   

Ve výše uvedeném  soužití je to na denním pořádku. Avšak v bílém sportu překvapivý trend. Nevíte o čem hovořím?

Hovořím o jednom ze zápasů letošního  Australian Open, kdy se vzájemně utkali náš tenista Lukáš Rosol a Izraelský tenista Dudi Sela. Na tomto utkání nelze pominout atmosféru, jakou připravili Izraelští fanoušci svému hráči, potažmo i našemu hráči.

Několikrát jsem se díval na záznam, zda-li raketa, se kterou přišel Rosol na hrací plochu, nebyla  od Palestinského  Hamasu.  Jinak  jsem si neuměl vysvětlit,  proč v tomto gentlemanském bílém sportu je Izraelský hráč  podporován  slovy: „Kill Him, Kill Him (Zabij ho, zabij ho).  Podobnou zkušenost získal i Německý hráč  Stuff.

Docela mne zarazilo, že na takovém vrcholném    podniku nové sezony  bylo něco takového z empire dovoleno a dále  trpěno. Na Wimbledonu  sotva slyšíte napětím vlastní dech, zatím co na Autralian Open : „Kill Him, Kill Him. To by teprve byla mela, kdyby oplátkou naše strana, nebo Německá   použila např. Zieg Heil, Juden raus, nebo Juden nach Gass.

V tu ránu by následovaly diplomatické demarše uražených Židů s odkazem na jejich utrpení a antisemitismus.  Ano vážení  Židovští  tenisoví přátelé utrpení bylo, nelze zapomenout, ale to neznamená,  že se na to konto, či z jiného důvodu,  můžete chovat, jako sportovní  hovada.