Stále doznívají zkazky o hrdinství těch, kteří se postavili útočníkům na Pařížském předměstí. Celý svět odsoudil demonstrativně vraždy akcí Je suis Charlie.
Když se ale člověk začte do různých textů popisující arabské a židovské soužití, nezbude nic jiného než použít příměr: Jeden za 18, druhý za dvacet bez dvou. V běžném dětském životě zde v Čechách to za mých mladých časů, bylo vyřešeno tak, že obě strany byly vytahány za uši a bylo ticho po pěšině. Když se kázeňský exekutor nedíval, obě strany si po exekuci ještě dlouho vzájemně ukazovaly pěstí pod bradu: „počkej až tě potkám, tak tě zabiju“.
Ve výše uvedeném soužití je to na denním pořádku. Avšak v bílém sportu překvapivý trend. Nevíte o čem hovořím?
Hovořím o jednom ze zápasů letošního Australian Open, kdy se vzájemně utkali náš tenista Lukáš Rosol a Izraelský tenista Dudi Sela. Na tomto utkání nelze pominout atmosféru, jakou připravili Izraelští fanoušci svému hráči, potažmo i našemu hráči.
Několikrát jsem se díval na záznam, zda-li raketa, se kterou přišel Rosol na hrací plochu, nebyla od Palestinského Hamasu. Jinak jsem si neuměl vysvětlit, proč v tomto gentlemanském bílém sportu je Izraelský hráč podporován slovy: „Kill Him, Kill Him (Zabij ho, zabij ho). Podobnou zkušenost získal i Německý hráč Stuff.
Docela mne zarazilo, že na takovém vrcholném podniku nové sezony bylo něco takového z empire dovoleno a dále trpěno. Na Wimbledonu sotva slyšíte napětím vlastní dech, zatím co na Autralian Open : „Kill Him, Kill Him. To by teprve byla mela, kdyby oplátkou naše strana, nebo Německá použila např. Zieg Heil, Juden raus, nebo Juden nach Gass.
V tu ránu by následovaly diplomatické demarše uražených Židů s odkazem na jejich utrpení a antisemitismus. Ano vážení Židovští tenisoví přátelé utrpení bylo, nelze zapomenout, ale to neznamená, že se na to konto, či z jiného důvodu, můžete chovat, jako sportovní hovada.
