Důchodci a handicapovaní, proprané téma panem Hrebenárem. Nemohu souhlasit s jeho názorem.
http://hrebenar.blog.idnes.cz/c/152205/Co-delaji-duchodci-v-prvnich-stupnich-zdravotniho-postizeni.html#t2
Copak dědeček, který chodí o francouzských holích nemá stejný handicap jako stejně nemocný třicátník?
V čem je rozdíl?
Nebo si myslíte, pane, že nám staří ubírají peníze?
O to horší je vaše uvažování. Oni ti staří si totiž svůj život odžili, mají větší morální nárok na pomoc než dvacetiletý, byť nezaslouženě handicapovaný.
V první řadě bychom se měli postarat o dříve narozené, o ty, kteří nás s láskou vychovali, o ty, kteří v produkčním věku dali rodině i státu ze sebe maximum. Ne nesouhlasím s vaším názorem a staré lidi budu bránit zuby nehty. I jako bezmocní nám dávají to, co se nikde nenajde, svou lásku, svou moudrost. Je povinností každé z nás jim ulehčit konec života.
Nekolonujte handicapované, dost na tom, že to dělají posudkové komise, aniž by znaly případ od případu. Nemohu na nohy, jsem bezmocná, babička nevstane slabostí z postele, je bezmocná. Žádné třídění nezmění fakt, že potřebujeme pomoc od státu. Navíc, většina těch starých lidí nesedí na internetu a nehledá informace o příspěvcích. Zdá se jim zbytečné žádat s tím, že už tu stejně dlouho nebudou.
Pomáhat je nutné tam, kde je pomoc na místě a silně pochybuji, že ti starouškové sami o sobě zvednout telefon (většinou s ním ani neumí zacházet) a volají pečovatelskou službu. Ta přichází, když už je většinou pozdě a rodina prostě svého blízkého nezvládá.
Žádné kolonky, žádná nová skupina, pouze větší dohled nad tím, jestli příspěvek využívá opravdu ten, pro koho je určen.
Napsala bych vám do diskuze, kdyby nějaká byla..
