Železný hrabě a rytíř z Hořovic

V Hořovicích je mnoho zajímavostí ke zhlédnutí. Tentokrát se podíváme za muži, kteří se kdysi velkou měrou podíleli na věhlasu hořovických železáren. 

V Hořovicích je mnoho zajímavostí ke zhlédnutí. Tamní zámek je proslulý tzv. sluneční bránou v zámeckém parku z dílny Matyáše Bernarda Brauna, méně známé je pak výjimečné prolamované mřížové ohrazení čestného dvora. Pilíře ohrazení byly taktéž vyzdobeny sochami z dílny Matyáše Bernarda Brauna, výjimečnost spočívá ve zdůraznění ženských postav antických dějin, jistě se k této památce ještě vrátíme.

Tentokrát se podíváme za muži, kteří se kdysi velkou měrou podíleli na věhlasu hořovických železáren. Hořovické železárny[1]jsou sice především spojeny s Friedrichem Wilhelmem knížetem z Hanau, ale u základu jejich významu a rozvoje stála hrabata Bruntálští z Vrbna, předchozí majitelé hořovického panství. Konkrétně hrabě Rudolf Bruntálský z Vrbna (1761- 1823). Rudolf mj. odjel na tříleté studium do Banské Štiavnice, kde byla báňská akademie Kaiserliche königliche Bergacademie. Při studiích navštěvoval různé doly a zajímal se o jejich práci. V rámci svého vzdělávání se nebál ani vyzkoušet si „černou práci“ přímo v dolech. Při své praxi si prošel prakticky všemi odděleními důlních děl [2] . Nyní jsme se konečně dostali k železnému rytíři našeho příběhu. Právě v Bánské Štiavnici se hrabě seznamuje s Václavem Rosenbaumem (1753-1833), který taktéž studuje na hornické akademii, je synem horníka z Jáchymova, ale přes stavovské rozdíly mezi oběma muži vzniká celoživotní přátelství a společný zájem o rozvoj železáren na hořovickém panství. Rosenbaum v roce 1792 přijal pozvání svého přítele ze studií a přijíždí na hořovický zámek, v mezidobí se stal vynikajícím odborníkem v oblasti slévárenství. Komárenské železárny se stávají svědky nových experimentů ve slévárenském odvětví. Oba muži tehdy započali s novou technologií lití do pískových forem. Do té doby totiž používali postup, při kterém se lilo do hlíny. Komárenské železárny zažívají rozkvět. Václav Rosenbaum je za své celoživotní zásluhy 16.9. 1813 panovníkem povýšen do rakouského rytířského stavu.

Památku na oba muže nyní najdeme na hořovickém hřbitově, i ve smrti jsou si blízko. Rudolf je pohřben v empírové rodové hrobce Bruntálských z Vrbna a hned vedle najdeme velmi zajímavý kovový náhrobek rytíře Václava Rosenbauma. Náhrobek ředitele komárovských železáren tvoří litinová urna na podstavci. Původní náhrobek nechaly jako vzpomínku na proslulého ředitele komárovských železáren roku 1835 zřídit jeho děti. Stávající objekt pochází z roku 1935, kdy byl podle návrhu Jeronýma Vítka vyroben v dílnách Státní průmyslové školy na Kladně. Jedná se o urnu na vysokém podstavci ve tvaru zužujícího se hranolu. Urna má jednoduchý kompaktní tvar. Po stranách je opatřena kovovými držadly, na vrcholku útvarem, připomínajícím plameny. Urna je dekorována nízkým reliéfem, znázorňujícím jednoduše pojatou postavu, v ruce držící ratolest a plamen. Stěny podstavce jsou opatřeny nápisy. Na východě je to pamětní nápis zemřelého Václava Rosenbauma, na západě záznam o zhotovení náhrobku.[3]

Budete-li mít cestu do Hořovic, tak neváhejte navštívit místní hřbitov, kde najdete mimořádný kovový pomník rytíře Václava Rosenbauma a hrobku hraběte Rudolfa Bruntálského, mužů, kteří stáli u zrodu proslulosti železáren v kraji Hořovického zámku.

[1] Hořovické knížecí železárny v Komárově – jinak též Mariina huť byly ve své době největšími železárnami v Čechách – produkovaly různé druhy kovoliteckých výrobků – prosluly především výrobou kamen a uměleckou litinou a dále ve stavebnictví. V činnosti tu bylo několik dřevěnouhelných pecí, poslední byla vyhašena až r. 1921 – vůbec jako poslední v Čechách. Z produkce železáren je i tzv. Hanavský pavilon na pražské Letné.

[2] LORENCOVÁ, Ivana – LABOUTKOVÁ, Irena. Rudolf hrabě z Vrbna – šlechtic, podnikatel, diplomat, vědec a mecenáš umění. In: Šlechtic podnikatelem - podnikatel šlechticem: šlechta a podnikání v českých zemích v 18.-19. století. Ostrava, 2008. s. 130-131

[3] Objekt je kulturní památkou od roku 1953.