Z koželuhů barony – Engl z Engelsflussu z Mníšku pod Brdy

Pražská zřícenina Baba stojí na vysokém ostrohu Babských skal nad Vltavou a je lákavým cílem výletů. Kdysi byla pýchou pána zámku Mníšek pod Brdy. Servatia (Serváce) Engla z Engelsflussu. 

Pražská zřícenina Baba[1] stojí na vysokém ostrohu Babských skal nad Vltavou, který byl osídlen již v době kamenné a je lákavým cílem výletů, zejména díky výhledům na strmé svahy do údolí Vltavy a Šáreckého potoka. Původní hmota zříceniny je díky devastujícím zásahům v průběhu staletí již obtížně čitelná.[2] Dnes se jedná o patrovou stavbu s poškozeným obvodovým zdivem, ale kdysi se jednalo o patrový letohrádek v pojetí vyhlídkové věže a byl pýchou pána zámku Mníšek pod Brdy. Servatia (Serváce) Engla z Engelsflussu ml.(1605–1676).

Servatius ml. byl synem Servatia Engla st. (1580 – před 1658), který pocházel z nizozemského Maastrichtu. Ještě v Nizozemí se oženil s Marií Theresií von Guttenberg. Engl starší pracoval jako koželuh v brabantském Tongeru, a odtud se okolo roku 1630 přestěhoval i s celou rodinou do Prahy. Ze své vlasti si přinesl obchodní tajemství výroby tvrdých usní. To byl základ jeho majetkového vzestupu, zbohatl natolik, že si roku 1635  koupil vlastní koželužnu na Kampě a roku 1638 i dům U Zlatého hroznu ležící u Vltavy nedaleko Karlova mostu (dnešní Werichova vila). Určitým osudovým zlomem jeho života byl švédský vpád do Prahy na sklonku třicetileté války.  Když švédské oddíly generála Königsmarcka roku 1648 přepadly a obsadily Malou Stranu, opevnil se Engl ve svém domě s rodinou a čeledí a ještě několik hodin vzdoroval švédským vojákům ve svém domě. Bojoval doslova o holý život, později se jim podařilo uniknout přes řeku na Staré Město a vstoupil spolu se synem do řad měšťanských oddílů. Během bojů se několikrát natolik vyznamenal, že se mu dostalo pochvalného uznání od velitelů. Za tyto zásluhy byl 20. října 1651 povýšen do českého šlechtického stavu s predikátem z Engelsflussu (von Engelsfluß) a byl mu udělen erb.[3]

Jeho zmíněný synServatius ml. Engel z Engelsflussu se usadil na Novém Městě pražském, kde s první manželkou Lidmilou Ritingrovou ( † 1660) vyženil dům U Žežulů ve svatopetrské čtvrti (Na poříčí čp. 1044). Podruhé se oženil roku 1662 s Annou Salomenou, dcerou pražského primátora Mikuláše Františka Turka ze Šturmfeldu a Rosenthalu, který se taktéž vyznamenal v bojích roku 1648. Stejně jako otec se Servatius věnoval koželužství a udělený monopol na výrobu podešví mu přinášel velmi velké zisky.

Roku 1655 si již mohl dovolit koupit od Vratislava Fridricha a Václava bratří Vratislavů z Mitrovic zpustošené panství Mníšek pod Brdy. V Mníšku vystavěl koželužnu, provozoval několik hostinců, vystavěl i vodovod. Dnešní podoba zámku a Mníšku pod Brdy je v mnohém zásluha Servatia Engla ml. Byl příkladem jednoho z mužů, které třicetiletá válka vynesla na společenské výsluní. Patřil k nově nobilitovaným šlechticům, jejichž majetkové základny byly budovány obchodní a podnikatelskou činností, což bylo v dobách před Bílou horu ještě málo myslitelné. Postup po žebříčku šlechtické titulatury byl velmi rychlý. 16. prosince 1658 byl povýšen do českého rytířského stavu a vrcholem jeho vzestupu bylo udělení stavu svobodných a korouhevních pánů s predikáty Wohlgebohren, resp. Freyherr a Wohlgebohren, který mu byl 27. červena 1667 udělen ve Svaté říše římské a 31. července 1670 rozšířen na české země. Zároveň došlo k poslední úpravě znaku.[4] Císař také povolil zřízení rodinného fideikomisu.

Baron Servatius by i rytířem řádu Svatého hrobu. Zemřel roku 1674 a je pohřben v kostele sv. Salvátora v Klementinu. Panství Mníšek zdědil jeho nestarší syn z prvního manželství Servác Ignác (†1704). Zemřel bezdětný a fideikomis získal syn jeho bratra Jana Františka ( † 1701) Ignác (1683–1743), hejtman berounského kraje, c. k. rada a rada dvorského a komorního soudu. Byl posledním mužským členem rodu, protože jeho syn Adam Johann (1716–1732) zemřel v mládí.[5]

Pražská zřícenina Baba a velkolepý barokní Mníšek pod Brdy spojuje velmi zajímavý rod Englů, který sice na našem území pobyl relativně krátkou dobu, ale jejich dědictví přetrvává dosud a snad i dlouho bude.

[1] BEČKOVÁ Kateřina, Zmizelá Praha, Letohrádky, Libosady a výletní místa 1. díl Levý břeh Vltavy, Paseka, 2018, str. 82 ) zde půvabná zobrazení lokality z dob 19. století

[2] Původně byly v lokalitě vinice, u kterých docházelo k četným majetkovým převodům. Poničení letohrádku a vinice došlo během válek o rakouské dědictví za Marie Terezie, tehdy byl pobořen letohrádek, k obnovení nikdy nedošlo a dále již jen chátral. Část Baby byla v 19. století odprodána na výstavbu státní dráhy. Kolem roku 1858 pak došlo k dnešní romantizující úpravě zříceniny, údajně inženýry dráhy. VLČEK PAVEL a kol, Umělecké památky Prahy. Velká Praha A/L, Praha-Academia, 2012, 1080 str, str. 240-241.

[3] Stříbrno-červeně čtvrcený štít. V prvním a čtvrtém poli se vidí polovičný korunovaný orel. Ve druhém a třetím poli je břevno popisované jako řeka, přes kterou vede dřevěný most. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s červeno-stříbrnými a černo-stříbrnými přikrývadly. Klenotem je od kolen rostoucí anděl v bílém, červeně přepásaném oděvu s železnou přílbou, který drží v pravé ruce meč, v levé železný štít.

[4] Čtvrcený štít s korunovaným červeným srdečním štítkem se stříbrným břevnem. V prvním a čtvrtém zlatém poli zadního štítu je černá korunovaná, do středu hledící orlice. Druhé a třetí pole je černo-stříbrně děleno se zlatým lvem s hořícím granátem v pravé přední tlapě v horním poli. Na štítě stojí tři korunované turnajské přílby vpravo se stříbrno-červenými a vlevo s černozlatými přikrývadly. Klenotem na prostřední přílbě je rostoucí anděl ve stříbrném šatě s mečem v pravé a korunovaným červeným štítem se stříbrným břevnem v levé ruce. Na pravé přílbě je černá korunovaná, doleva obrácená orlice, na levé se vidí sedící zlatý lev s hořícím granátem v pravé tlapě.

[5] K rodu Englů a jejich šlechtictví více zde: ŽUPANIČ, Jan – FIALA, Michal, Praha 1648. Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001. ŽUPANIČ, Jan, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha: Agentura Pankrác, 2006.