Vídeňský kostel Karlskirche jako most mezi Prahou a Vídní

Vídeňský kostel sv. Karla Boromejského je skvostnou barokní památkou a upomínkou na mor roku 1713, díky duchovní správě Křížovníků s červenou hvězdou je i mostem mezi Prahou a Vídní. A také sídlem Habsburského Hvězdového řádu. 

VOTA MEA REDDAM IN CONSPECTU TIMENTIUM DEUM.

Splním svůj slib tváří v tvář těm, kdo se bojí Boha. ŽALM XXI

Nápis na průčelí chrámu odkazuje k historii vzniku vídeňského kostela Karlskirche. V roce 1713 řádil mor ve Vídni, a to posedmé za deset let a usmrtil přes 8 000 lidí. Ostatně ve stejném roce řádil mor i v Praze, patrně k nám černá smrt přišla právě z Vídně, a zanechal jako vzpomínku mj. Trojiční sloup na Malostranském náměstí v Praze. Ve štítovém trojúhelníku portálu chrámu Karlskirche můžeme vidět anděla držícího meč nad městem Vídní. Císař Karel VI. (1685-1740) slíbil, že postaví kostel pro svého jmenovce, ochránce před morem sv. Karla Boromejského (1538-1584), pokud mor skončí. Když strašlivý mor uhasl, císař Karel VI. mohl položit základní kámen kostela na znamení díkůvzdání. Za pouhých 21 let výstavby byla dokončena nejvýznamnější barokní klenutá stavba severně od Alp.

Karlskirche kombinuje stylistické prvky z různých období a kultur: řecko-římský chrám, průchody zvonic v podobě římských triumfálních bran,  pagody asijského vzhledu na vrcholu zvonic, barokní kopule vysoká 74 metrů, velké sloupy a množství kopulí a věží jako narážka na byzantskou a osmanskou architekturu. Uvnitř se otevírá jedna z nejkrásnějších náboženských prostor na světě: kolosální mramorové pilastry podpírají kladí a vedou k barevné fresce zobrazující svatého Karla s Matkou Boží a Nejsvětější Trojicí. Světlem proměněný pohyb "vzhůru k nebi" je přímo cítit v celém kostele.

Tento barokní skvost vyprojektoval Johann Bernhard Fischer von Erlach (1665-1723), který zvítězil v soutěži na stavbu Karlskirche a byla mu dána přednost před Johannem Lukasem von Hildebrandtem a Ferdinandem Galli-Bibienem. Toto dílo, které bohužel nebyl schopen sám dokončit a dokončil ho až jeho syn Emanuel, vešlo do dějin jako jeho hlavní dílo. V roce 1716 byl položen základní kámen kostela.

Jako staveniště byl vybrán mírný kopec, vinice, na půli cesty mezi Hofburgem a císařským letním sídlem - dnešní Theresianum v Favoritenstraße. Kostel se nachází v prodloužené ose z Herrengasse do Augustinergasse a původně tak zahrnoval pohled na Hofburg a dvorní knihovnu. Po více než 20 letech výstavby byl Karlskirche slavnostně vysvěcen 28. října 1737.

Nový chrám byl pod patronátním právem Habsburků, a to až do roku 1918. Karel VI. pověřil  duchovní správou nového chrámu Řád křížovníku s červenou hvězdou. Tento český domácí řád se vyvinul z laického špitálního bratrstva založeného roku 1233 svatou Anežkou při nově budovaném klášterním a špitálním komplexu u chrámu svatého Haštala v Praze Na Františku.  Z počátku tak bylo špitální bratrstvo finančně závislé na klášteře Chudých panen sv. Kláry. Anežčina matka královna Konstancie Uherská odkoupila od řádu Německých rytířů pražský kostel svatého Petra Na Poříčí se dvorem a vsí Rybníky, Hloubětín a Borotice. Později na začátku roku 1233, 6. 2., vše darovala špitálnímu bratrstvu sv. Františka. Václav I. Anežčin záměr potvrdil výsadním listem z 21. března 1234. 14. dubna 1237 vzal nakonec papež bulou Omnipotens Deus špitál a bratrstvo pod svou ochranu a přímou pravomoc Svatého stolce. Tím začaly dlouhé dějiny tohoto významného řádu, které trvají dodnes. Řád má dnes hlavní sídlo u Karlova mostu v klášteře Křížovníků a působí i v Rakousku.

Dnes je kostel součástí vídeňské arcidiecéze v rámci Rektorátu sv. Karla Boromejského a duchovní správu vykonává Řád křížovníků na smluvním základě. Je důležité, aby byla i nadále zachována kontinuita duchovní správy, kdy křížovnický řád je skutečným mostem, který spojuje staletími Prahu a Vídeň. Stejně činí i Habsburkové. Arcivévoda Karl Habsburg po dohodě s Rektorátem učinil chrám duchovním sídlem Hvězdového řádu[1] a navazuje tak na tradici sepětí kostela Karlskirche s dynastií Habsburků a nepřímo odkazuje k patronátnímu právu této dynastie.

[1] Řád byl založen roku 1668 císařovnou Eleonorou Magdalenou, třetí manželkou Ferdinanda III. Je to řád dámský a tradice udělování je zachována dodnes.