Šlechtictví Vladimíra Iljiče Lenina-Uljanova

V posledních dnech vzniká množství článků o V. I. Leninovi. Dobrých i méně zdařilých. Žádný však dostatečně neosvětluje méně známou stránku života V.L. Lenina a jeho otce. Jeho šlechtictví po otci.

Otec V. I. Uljanova-Lenina Ilja Nikolajevič Uljanov (1831–1886) byl velmi úspěšným pedagogem a vysokým úředníkem školství ve svém regionu, za života dosáhl množství poct a byl taktéž dekorován vysokými občanskými řády.

Ukončil studium Astrachanského gymnázia se stříbrnou medailí, stejně tak končí jako eminenter matematicko fyzikální fakultu Imperátorské Kazaňské univerzity a buduje kariéru od učitele až k funkci státního rady. Stěží si tehdy mohl představit, že všichni jeho synové Vladimír (studoval právnickou fakultu Imperátorské Kazaňské univerzity, právník) , Alexandr (studoval matematicko-fyzikální fakultu Sankt Petersbursgské univerzity, vědec biolog) , Dimitrij (studoval medicinskou fakultu Univerzity v Tartu- dnešní Estonsko, lékař) i dcera Marie (studovala v Bruselu i na pařížské Sorbonně, učitelka) vymění slibnou kariéru za členství v teroristické organizaci Národní vůle a později v bolševické straně. Skoro všechny jeho děti ukončily gymnázium s vyznamenáním a stejně tak byly oceňované i na vysokých školách (zlaté a stříbrné medaile). Bohužel však nebyly výjimkou v tehdejší ruské říši. Velké procento členů tehdejších teroristických a násilných politických organizací se rekrutovalo z prostředí mladých absolventů vysokých škol a gymnázií, množství z nich byly i potomky vysokých úředníků, důstojníků a šlechty.

Ilja Nikolajevič postupně dosahuje funkce inspektora a později ředitele národních škol Simbirské gubernie a jeho kariéra vrcholí jmenováním skutečným státním radou, a to 26.12. 1874. Dosahuje tak zcela mimořádné státní hodnosti. Skutečný státní rada je od roku 1724 až do roku 1917 na úrovni generál majora v armádě a kontra admirála ve válečném loďstvu. Hodnost je spojena s právem nosit příslušnou uniformu a udělením dědičného šlechtického titulu (prosté šlechtictví). Stejně tak je postupně i dekorován Řádem sv. Anny III. stupně, Řádem sv. Stanislava II.stupně, Řádem sv. Stanislava I. stupně, Řádem sv. Vladimíra III. stupně. Řádem sv. Vladimíra je dekorován v roce 1882, od roku 1900 je udělení řádu III. stupně spojeno s udělením šlechtictví.

Pro Vladimíra Lenina bylo důležité udělení dědičného šlechtictví otci spojeného s Řádem sv. Vladimíra III. stupně, protože se jako syn narodil (1870) před  jmenováním otce skutečným státním radou (1874). Pro šlechtictví spojené s funkcí skutečného státního rady bylo vyžadovalo schválení panovníkem pro děti narozené před jmenováním, což se nestalo.

Jeho děti tedy měly nárok na prosté šlechtictví (bez titulu). Vladimír se v úředních  dokumentech za trvání monarchie často podepisoval jako šlechtic V.I. Uljanov. Podle všeho nepoužívali žádný erb, o který snad ani nebylo zažádáno, nebyli ani zapsáni v soupisu šlechty domovské gubernie.

Pro zajímavost je možno doplnit, že v Ruském impériu žili i staré šlechtické rody Uljanových (nebyli příbuzní s V. I. Leninem) a Leninových. Leninové jako potomci jenisejských kozáků obdrželi šlechtictví za zásluhy v bojích o Sibiř (okolí řeky Leny) již v 17.století. Je možné, že Vladimír používal krycí jméno Lenin odvozené od tohoto rodu (prokazatelně ho někteří potomci rodu Leninů podporovali a znal se s nimi).

Tolik tedy malé doplnění k dle mého málo známé stránce života V. I. Lenina a jeho otce, kdy se V.I. Lenin proslavil jako jeden z bořičů státu, který jeho otec tolik ctil, a kde dosáhl mimořádných zásluh.

V.I. Lenin