Barokní Blatná na křídlech Pegase hrabat Serényi de Kis-Serény

Na Blatné v období mezi Rožmitály a Hildprandty nejvíce proslul rod Serényi. Vtiskli svoji pečeť jihočeskému městu Blatná i zámku, ač těžištěm majetku rodu u nás byla Morava, kde se zasloužili o rozvoj Luhačovic. 

Původní Blatenský hrad byl založen v první polovině 13. století Bavory ze Strakonic. K výraznému rozšíření a přestavění tohoto vodního hradu došlo za pánů z Rožmitálu v 15. a 16. století, kteří jej pro dluhy ztratili v polovině 16. století. Poté panství prošlo držením několika šlechtických rodů, až v jej v roce 1798 získali Hildprandtové z Ottenhausenu. Jejich potomci v ženské linii jej vlastní dodnes, přirozeně s přerušením v době nesvobody po roce 1948. Lvové z Rožmitálu a Hildprandtové jsou nejznámějšími vlastníky zámku. Blatnou proslavil mladý vladyka Šašek z Bířkova, který spolu se Lvem z Rožmitálu putoval slavnou cestou z Blatné až na „konec světa“ s poselstvím Jiřího z Poděbrad. A jistěže Hildprandtové jako vlastníci nejbližší naší historické paměti, kteří zanechali poslední úpravy zámku a parku v letech 1850 až 1856 v romantickém duchu anglické architektury. Přestavba proběhla podle projektu B. Gruebera, který upravil v podobném duchu i Orlík.[1]

V období mezi Rožmitály a Hildprandty nejvíce prosluli Serényiové – uherský rod Serenyi de Kis-Serény.[2] Vtiskli svoji pečeť jihočeskému městu Blatná i zámku, ač těžištěm majetku rodu u nás byla Morava, kde se zasloužili o rozvoj Luhačovic. Proslulost lázní založil osvícený a vzdělaný aristokrat Vincenc Serényi (1752–1810), kterého dodnes připomíná pramen i léčivá voda Vincentka.

Blatnou získal rod roku 1695, kdy tehdejší vlastník Jan František hrabě Krakovský z Kolovrat panství prodal hraběnce Ernestině Serenyiové, roz. Ernestina Barbara Dorothea Sibylle, hraběnka Löwenstein-Wertheim-Rochefort. „Její první manžel byl Janos Karoly Serenyi (+1690), generál císařské armády a prezident bavorské válečné rady.  Velel habsburskému vojsku v roce 1683 a zásadně přispěl k odražení tureckých vojsk od Vídně. V roce 1690 zemřel na následky zranění, která utržil při dobývání pevnosti Szatmáru v Uhrách, byl pohřben ve Vídni do rodinné hrobky v kostele sv. Oldřicha při kapucínském  klášteře. Po jeho smrti vychovávala děti vdova Ernestina Barbora. V roce 1692 koupila pro své děti panství Svatobořice na Moravě, 24. dubna 1695 pak panství Blatná.“[3]

„Jeden z jejích synů Josef Serenyi získal panství Blatná (Karel Josef  nar. 4. 6. 1686) a s ním a jeho manželkou Marií Alžbětou ze starého českého rodu Waldsteinů, konkrétně z jejich Rožďálovické – nebo též  Miletínské – větvě, z linie von Arnau, je spojeno zbarokizování širokého kraje kolem Blatné.  Dodnes můžeme obdivovat hodnotný barokní kostel v Paštikách podle projektu K. I. Dientzenhofera, který byl přebudován a barokizován z popudu a na náklad Marie Alžběty. Svatba Marie Alžběty, hraběnky Waldsteinové a Josefa, hraběte Serenyiho, se konala 22. listopadu 1718 v zámecké kapli v Drahenicích.“[4]

„Hrabě Josef Sereni zasvětil svůj život úřednické službě v zemských úřadech a byl také několikrát v řadě tlumočníkem panovníkových zájmů na zemských sněmech. Byl tak typickým představitelem šlechtice – úředníka, jehož kariéra byla svázána s jednotlivými zemskými institucemi. Josefova manželka, Marie Alžběta, byla poctěna čestným titulem. Císařovna Marie Terezie jí udělila řád dam hvězdy s křížem, a tak měla kdykoli možnost přístupu k panovnici.“[5]

„Hrabě Josef Serenyi zemřel 3. února 1742 ve svém domě na Malé Straně, jeho tělo bylo poté převezeno do Blatné. Ve zdejším kostele se konal 9. února pohřební obřad. Následně bylo uloženo do rodinné hrobky Serenyiů pod hlavním oltářem blatenského kostela. Hraběnka Marie Alžběta Serenyiová zemřela v osmdesáti devíti letech v serenyiovském domě na Malé Straně 3. dubna 1787. Byla pohřbena do rodinné hrobky v blatenském kostele. Hraběcí pár zůstal bezdětný – všechny jejich děti zemřely v útlém věku. A tak blatenské panství později přešlo do rukou pěti synů hraběte Amanda Serenyiho (syna bratrance Josefa – Antonína Serenyiho) Josefa, Amanda, Jana, Vincenta a Ludvíka. Poslední z nich byl v roce 1787 ještě nezletilý a veškeré kroky za něj podnikala jeho matka a zároveň poručnice, hraběnka Alžběta Serenyiová.

Zde bych rád uvedl zajímavost svědčící o velkém významu rodu Serenyi pro panovnický rod Habsburků. Nejstaršímu bratrovi Josefa - Janu Antonínovi (nar. 26. 11. 1681) bylo ve věku šesti let uděleno španělským králem Karlem II.  roucho španělského řádu Svatého Jakuba (Santiago). Po podrobné rešerši bezvadného původu (dosvědčeno množstvím šlechtických svědků od Bruselu, přes Namur až po Trenčín) obdržel tuto poctu dne 27.6.1689 a vstoupil tak mezi elitu habsburské říše.[6]

Bratři Serenyiové panství prodali v roce 1799 Václavovi, svobodnému pánu Hildprandtovi von Ottenhausen.“[7] Tím se uzavřely dějiny tohoto uherského rodu na Blatné.

Právě díky uherským Serenyiům můžeme obdivovat tu tolik známou a pro náš region typickou barokní krajinu Blatenska, kterou zaplňují poutní kostely, drobné plastiky světců a kapličky, do které pozdější generace citlivě i jemně řečeno méně citlivě zasazují své stopy. 

[1] https://www.pamatkovykatalog.cz/zamek-blatna-19787811

[2] Podle maďarského genealoga a historika Nagye měl královský podpokladník František Serenyi (1518, 1526) syny Františka mladšího, Mikuláše, Jana, Štěpána a dcery Kateřinu a Elenu. V roce 1518 vydal král Ludvík II. Františku Literatovi s jeho dětmi Františkem mladším, Janem, Mikulášem, Štěpánem, Kateřinou a Elenou erbovní listinu. František ml. měl syny Michaela, Imricha, Františka, Gabriela a Andreje. Kapitán hradu Kalló Michal s manželkou Annou Tornaly a jejím bratrem Gabrielem (kapitán Malokomárna) obdrželi od Rudolfa II. darem abovské panství Bodok s hradem a šesti vesnicemi. Rudolf II. udělil 25. 6. 1596 na Pražském hradě kapitánovi hradů Szendrö a Fiľakovo Michalovi baronát. Michael však neměl žádné potomky. František († 1630) získal moravský majetek v Miloticích, Světlém a Luhačovicích. Další baronát Ferdinanda II. získali 16.6.1623 synovci Michaela, Michael, Imrich, Pavel a Gabriel. Podle listiny jejich strýc podporoval Rudolfa II. a osvědčili se i oni. V roce 1646 získal novozámecký podkapitán baron Pavol darem 13 šoltýských vesnic. Jako hlavní kapitán Novozámocka a hlavní kapitán Zadunají obdržel v roce 1650 darem hrad Vršatec. Pavol se v roce 1650 oženil s Agnes Massayovou. Jejich syn František (man. Dorota Jakusith) měl syny Jána a Michaela, dceru Katarínu (manžel. Juraj Lendeczy) potomci Jana a Marie (manžel. Ján Lippay de Zombor, sekretář uherské komory). Třetím dítětem byla Anna (manžel Jakub Logaw), měla syna Štěpána. Dne 14. 8. 1638 obdržel Gabriel od Ferdinanda II. český baronát a 7. 4. 1656 český hraběcí titul od Ferdinanda III.in PONGRÁCZ, Denis, Atlas osobných pečatí I., Bratislava, 2019. S. 401-405

[3] HASILOVÁ, Pavla, Hraběnka Serényiová a město Blatná, Diplomová práce, Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin, 2013, s. 15-16

[4] Hraběnka Serényiová a město Blatná, s. 17

[5] Hraběnka Serényiová a město Blatná, s. 23

[6] MUR I RAURELL, Anna, La Mancha Roja y la Montaňa Blanca, Praha, 2018, s. 355-357

[7] Hraběnka Serényiová a město Blatná, s. 18-19