Schwarzenbergové (…) patří k štváčům, kteří nám obzvláště škodili (…) – hrobka Třeboň

Dovolil jsem si vybrat pasáž z dopisu R. Heydricha Martinu Bormannovi, která ilustruje absurditu údajných protičeských nacistických postojů obou větví rodu Schwarzenberg - příběh jejich třeboňské hrobky. 

Dovolil jsem si, jako nadpis článku vybrat pasáž z dopisu R.Heydricha Martinu Bormannovi, která ilustruje absurditu údajných protičeských nacistických postojů obou větví rodu Schwarzenberg.

Snad nejvíce ilustrativní je konfiskace a nucená správa majetku obou větví Schwarzenbergů a zejména hrobky v Třeboni.[1]Konfiskace ČS státem v roce 1947 a konfiskace gestapem v Linci 17.8. 1940.[2] O majetek se v roce 1940 hlásil „výkvět“ Třetí říše, a to nejvyšší říšský lovčí Herman  Göring, Gauleiter francké župy Julius  Streichel, ale i Gauleiter župy Oberdonau August Eigruber. Spor o správu zabavených schwarzenberských majetků vyřešil Hitler rozhodnutím, jímž celý majetek svěřil župě Oberdonau, zatímco odlehlý zámek Schwarzenberg získala župa francká. [3] Přičemž Adolf Schwarzenberg z hlubocko krumlovské větve i Karel VI. Schwarzenberg z orlické větve byli známí svou významnou podporou ČS státu.

Vše dopadlo i na hrobku v Třeboňském parku. Rodinná tradice je pro každou rodinu velmi důležitá. Místo, kde lze zapálit svíčku a zavzpomínat na své zesnulé rodiče, děti a jiné příbuzné. Odebrání hrobky, místa posledního odpočinku rodin, které se dělo v dobách totalitních režimů, je v našem civilizačním okruhu navýsost ostudné. I takový byl příběh třeboňské hrobky.

„Hrobka hlubocko-krumlovské primogenitury knížecího rodu Schwarzenbergů (orlická sekundogenitura má hrobku na Orlíku), je impozantní a skvostnou stavbou z 19. století. Najdete ji uprostřed anglického parku. Místo posledního odpočinku v ní našlo na 26 příslušníků významné jihočeské šlechtické rodiny, jejíž české kroky započali právě nedaleko hrobky, na hrázi mezi rybníky Svět a Opatovický, kde byl tehdejší hrabě Jan Adolf I.  ze Schwarzenbergu uvítán roku 1662 při vjezdu do svého prvního českého panství – Třeboně.

Původní projekt nové hrobky navrhl významný rakouský architekt Friedrich Schmidt. Nebyl ale dostatečně obeznámen s problematickou podloží, proto jej podle místních podmínek upravil knížecí stavitel Damasius Deworetzky.

Stavba započala roku 1874 vybudováním složitého systému odvodnění vlastní hrobky, zapuštěné pod úrovní terénu. Novogotická stavba ve tvaru pravidelného osmiúhelníku je dvoupodlažní. Prostor kaple, zasvěcené Božskému Vykupiteli, byl vyzdoben oltářem, který zhotovil sochař Josef Pokorný z bílého pískovce, sádry a istrijského mramoru. Zvláštností hrobky je oltář, který je i v kryptě situován na jih.

V hrobce je umístěno 26 rakví. Těla jsou nabalzamovaná a uložena v dvouplášťových rakvích.

V roce 2009 Ústavní soud ČR dospěl k závěru, že jakožto místo posledního spočinutí, je hrobka pod ochranou ústavního práva na rodinný život a rozhodl o navrácení hrobky do tzv. ležící pozůstalosti Adolfa Schwarzenberga. V rámci příslušného dědického řízení byl ustanoven správcem pozůstalosti týkající se hrobky pan Karel Schwarzenberg. Od listopadu 2021 je hrobka po předání NPÚ ve správě Nadačního fondu Schwarzenberská hrobka v Domaníně, kterou k tomuto účelu založili Karel Schwarzenberg a jeho nevlastní sestra Elisabeth Pezoldová, rozená Schwarzenbergová. Nadační fond hrobku spravuje, stará se o ní a pořádá zde prohlídky i drobné koncerty v horní kapli. Veškerý výnos jde na opravy a správu hrobky.“[4]

Heydrichův dopis z 18.5. 1942 Martinu Bormannovi praví, že "Schwarzenbergové (…) patří k oněm intelektuálním štváčům, kteří nám s využitím svých německých jmen a šlechtických kontaktů obzvláště škodili, zvláště pokud jde o špionáž. (…) Předmět, kterým zdůvodňuji svůj výnos, je ono prohlášení věrnosti, které tito aristokraté 17. září 1938 adresovali jménem české šlechty Benešovi."[5]

[1] Jednalo se o majetek Karel VI. Schwarzenberga z orlické sekundogenitury (otec p. Karla Schwarzenberga) a Adolfa Schwarzenberga z hlubocko krumlovské primogenitury.

[2] BUBEN, Milan, Česká zemská šlechta. Schwarzenberkové. Primogenitura. Střední Evropa, 1995, č. 54–55, s. 115.

[3] SCHWARZENBERG, Karel Jan, Knížecí život. Rozhovor s Karlem Hvížďalou, Praha, 2008, s. 20–21

[4] https://schwarzenberska-hrobka.cz/historie-hrobky/ , https://schwarzenberska-hrobka.cz/

[5] HULÍK, Martin, S německým jménem a českým osudem. Obnovená tradice, 2003 (orig. in Český zahraniční časopis POLYGON, číslo 5, říjen 2002, s. 46-53), roč. 14, č. 28, s. 36