Plukovník rytíř von Vendeville – k destrukci jednoho historického náhrobku na Vyšehradě

O rytíři Dittmannovi von Vendeville a hrubé úpravě jeho náhrobku, kdy došlo k zbroušení jmen. Místo národní kulturní památka Vyšehrad a rok 2018...

Dnešní kapitola je věnována jednomu z nejstarších náhrobků na Vyšehradském hřbitově v Praze.[1] Byl zde ještě před vznikem Slavína a spočívali pod ním příslušníci rodin rytířů von Vendeville a rodiny von Castellain. Zároveň je tento prastarý náhrobek s rytířským erbem mementem. Mementem toho, že každý den nenápadně přicházíme o částečky našeho kulturního dědictví. Dnes totiž na náhrobku nenajdeme žádné jméno staré rodiny, která zde spočívala, ale jméno nového nájemce hrobového místa, který bezohledně zahladil památku po svých předchůdcích, a to tím, že nechal zbrousit jejich jména, která beze stopy zmizela. Ponechal však erb. Cizí erb, který mu nebyl udělen, a o který se ničím nezasloužil. Smutné je, že se to nestalo kdesi v dávných 50. letech 20. století, ale v roce 2018 v místě národní kulturní památky Vyšehrad.[2]

Nejvýznamnějším zesnulým spočívajícím v hrobce byl Albrecht rytíř Dittmann von Vendeville. Narodil se v Praze roku 1822. Do armády vstupuje 11. dubna 1840 jako mimořádný kadet podkanonýr k pluku polního dělostřelectva č. 1, 6 října 1840 se stává kadetem kanonýrem. 1. září 1842 je přeložen k bombardýrskému sboru jako bombardýr, kadetem je zde od 1. ledna 1846. K 1. pluku polního dělostřelectva se vrací v hodnosti podporučíka 26. června 1848, na nadporučíka je povýšen 1. srpna 1849. 1. listopadu 1849 je převelen k 5. pluku polního dělostřelectva, k 1. pluku se vrací podruhé 1. prosince 1849. Spolu s přeložením k dělostřeleckému pluku č. 9 je 1. srpna 1854 povýšen na hejtmana 2. třídy, hejtmanem 1. třídy se stává 1. října 1857. Roku 1849 se účastnil tažení proti vzbouřencům v Uhrách. 26. - 27. února se podílel na bitvě u Kápolny, 4. dubna u Tapióbicske, 6. dubna u Isaszégu, 14. dubna u Rakose a 7. června u Kacse. Vyznamenal se v bojích u Coma, Castenedola, pak 24. června 1859 v bitvě u Solferina, po níž byl přesunut se svou baterií k hájení cesty mezi Geidizellem a Medole. Za zásluhy mu císař František Josef I. 15. srpna 1859 udělil Řád Železné koruny III. třídy, na jehož základě jej 23. dubna 1862 povýšil do rytířského stavu a udělil mu predikát Ritter Dittmann von Vendeville (rytíř Dittmann z Vendeville) a erb[3]. Erb jako jediný stále můžeme vidět na náhrobku. Albrecht rytíř Dittmann von Vendeville byl penzionován v hodnosti plukovníka dělostřelectva. Od 17. srpna 1876 domovsky příslušný do Českých Budějovic, přestože trvale žil v Praze. S manželkou Annou rozenou von Castellain (*1844) měl syny Albrechta, který se stal důstojníkem (*1866), Eduarda, který se stal rytmistrem četnictva (*1876) a Alfreda, který se taktéž stal důstojníkem (*1879) a dcery Annu (*1862), Leu (*1864), Bertu (*1865) a Emilii(*1870). Roku 1891 (přihlášen k pobytu 16. listopadu) se jakožto plukovník na penzi přestěhoval do Prahy, kde také 2. ledna 1905 v domě číslo popisné 533 na Novém Městě pražském zemřel. Byl pohřben v rodinném hrobě na Vyšehradském hřbitově v Praze.

O rodě von Castellain se prozatím nepodařilo zjistit, kdy byl povýšen do šlechtického stavu, ani jejich erb. Členové rodiny vlastnili v Praze několik domů, a to v Jindřišské ulici a na Václavském náměstí.[4]

Tolik k dosud existujícímu náhrobku historických osobností, které se dle mínění kupců náhrobku nezasloužily zachovat ani zmínku. Až na ten jejich erb, který si plukovník vysloužil v mnoha bitvách na válečném poli. Vypadá to totiž tak „šlechticky“…

Fotografie původního náhrobku zveřejněna se souhlasem správců a majitelů autorských práv  https://www.vets.cz/vpm/10377-hrob-albrecht-dittmann-von-vendeville/

[1] Praha 2, Štulcova, souřadnice středu hřbitova: N 50°3´52,96" E 014°25´7,47"

[2] Nařízení vlády č. 147/1999 Sb. Nařízení vlády o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky

[3] V modrém štítě na červené patě se stříbrnou lilií mezi dvěma stříbrnými hvězdami stojí stříbrný, černě kvádrovaný hrad sestávající se ze dvou postranních věží se špičatou střechou a nižší cimbuřovou zdí mezi nimi, každá věž je prolomena jedním otevřeným oknem, zeď je prolomena otevřenou bránou. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby. Klenoty: I. rostoucí stříbrný jednorožec s červeným jazykem, přikrývadla modro – zlatá; II. tři pera, jedno stříbrné mezi dvěma červenými, přikrývadla červeno – stříbrná.

[4] Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti.. Díl I, A-M /. Petr Mašek. Praha , Argo, 2008, heslo Dittmann a Castellain