Betlém v Kuksu a skrytý pískovcový erb hraběte F.A.Šporka

O Betlému u Kuksu již bylo zaslouženě napsáno velmi mnoho, ale já bych chtěl čtenáře upozornit na poněkud méně popisovanou heraldickou památku, která vznikla ve stejné době a místě - erb F.A.Šporka v jeskyni u klanění Tří králů. 

Díky Františku Antonínovi hraběti Šporkovi vzniklo v Novém lese u areálu hospitálu Milosrdných bratří v Kuksu po roce 1725 velkolepé divadlo biblických scén, doplněné výjevy ze života poustevníků. Práce na výzdobě svěřil hrabě Špork svému „dvornímu“ sochaři Matyáši Bernardu Braunovi. Okrsek získal jméno podle ústředního dvojreliéfu, představujícího Narození Páně a Příjezd Tří králů. Motiv Krista se objevuje ještě nad studnou Jákobovou, kde Kristus usedl se ženou ze Samaří při svém putování svatou zemí (asi r. 1728).[1]

Tzv. Betlém byl výsledkem citlivého vztahu hraběte k tehdy už barokní tvorbě krajiny, snaze o duchovní meditaci, zábavu i poučení jeho i lázeňských hostů Kuksu a jak už to u něj bývalo zvykem i sporu s Tovaryšstvem Ježíšovým.[2]  Špork kdysi přistoupil k návrhu žirečských jezuitů vybudovat Novým lesem křížovou cestu od řádové rezidence na dnes zaniklý vrch zvaný později Kalvárie a mění roku 1725 Nový les v „svatý háj“ poustevníků a biblických scén M. B. Brauna a místo návštěv kukských lázeňských hostí. Roku 1726 jezuité od smlouvy ustupují, což se u hraběte setkalo s neskrývanou nevolí a útoky na žirečské jezuity; v průběhu betlémských prací Braun zasahuje navíc do skal patřících jezuitským poddaným, což zavdá dalším sporům končícím až Šporkovým obviněním z kacířství r. 1729. Sochy poustevníků tak měly i symbolizovat život v odříkání a zbožnosti, na rozdíl od jezuitů ze Žíreče. Betlém tak symbolizuje velmi složitý vnitřní svět barokního velmože.

O Betlému a sochách již bylo zaslouženě napsáno velmi mnoho, ale já bych chtěl čtenáře upozornit na poněkud méně popisovanou heraldickou památku, která vznikla ve stejné době a místě. Betlém měl totiž i další symbolickou rovinu, a to reprezentační. Hrabě Špork nás ani po staletích nenechal na pochybách, kdo nechal celý Betlém vytvořit. Na čelní místo jeskyně za monumentální sochou poustevníka Juana Garina nechal vytesat svůj erb a uvnitř jeskyně u souboru Betléma nalezneme další zobrazení jeho erbu, to je v podstatě zcela zapomenuté.

Plastiky obou erbů jsou svým charakterem dílem barokním. Rodina Šporků pocházela ze severního Německa původně usazená v Brunšvicku, později rodina sedláků na statku Sporckhofu ve Westerloh na území biskupského knížectví Paderbornu ve Vestfálsku. Zde se narodil otec F. A. Šporka, pozdější generál Jan Špork. Vstoupil jako žoldnéř do vojska katolické ligy, začínal ve službách bavorské armády. Za třicetileté války patřil k lehkému jezdectvu a díky svým strategickým schopnostem a rychlému rozhodování vynikl. Vstoupil do služeb císaře Ferdinanda a ten ho jmenoval válečným radou a generálem. Roku 1647, a to dne 12. října, obdržel od Ferdinanda III. generál Jan Špork šlechtickou hodnost říšského svobodného pána a erb. V bitvě u sv. Gottharda proti vojskům Osmanské  říše prokázal nemalé zásluhy a 23. srpna 1664 byl povýšen císařem Leopoldem I. do stavu dědičných říšských hrabat a byl mu polepšen erb o srdeční štítek s uťatou hlavou Turka.

Na jeskyni za poustevníkem Garinem a uvnitř jeskyně souboru betlémských postav tedy můžeme vidět pískovcový erb hraběte A. F. Šporka ve stavu k roku 1725. Uprostřed štítu se nachází srdeční štítek s hlavou Turka v červeném poli, nad kterým je položena koruna. Štít erbu je dělen do čtyř polí (čtvrcený štít), v prvním a čtvrtém zlatém poli je orel a v druhém a třetím modrém poli dvouocasý lev. Nad štítem je pět přilbic s  klenoty – z leva paví kyta, vyskakující lev s praporem, korunovaný orel, vyskakující polopostava Turka a obrněná paže s mečem. Znak mohl být v době vzniku polychromovaný, podobně jako jiné sochy souboru. Erb vyjadřuje zásluhy císařského generála na válečných polích ve službách Habsburků. Symbolika císařského orla, lva království, obrněné paže s mečem i uťaté hlavy Turka je výmluvná.

Obě plastiky jsou v zachovalém stavu a sledují osud celého Betléma. Erb v jeskyni u betlémského souboru je více zasažen vlhkým prostředím, ale stále čitelný, je taktéž provázen jménem hraběte. A zaslouží si naši pozornost, protože heraldická prezentace patřila k nedílné a programové součásti snahy hraběte Šporka a zachování paměti na jeho činnost u současníků i potomků.

[1] https://www.hospital-kuks.cz/cs/braunuv-betlem

[2] František Antonín hrabě Špork. Významný mecenáš barokní kultury v Čechách. Text: D. Ž. Bor. Praha : Trigon, 1999. 60 s, str. 29-33