Barokní ostatky převorky Marie Elekty po 350 letech opustí Prahu

Po skoro 350 letech opouští Prahu jeden ze symbolů barokní zbožnosti. Marie Elekta od Ježíše. Bosými karmelitkami nazývaná Matka Elekta. Tajemná žena řeholnice, která se stala jedním ze symbolů mystiky Prahy 17. a 18. století. Její ostatky byly pečlivě schraňovány v kostele sv. Benedikta na Hradčanech a budily zvědavost svojí neporušeností. Byla to spojnice současnosti s dobou 17. století.

Matka Elekta kdysi založila karmel sv. Josefa v Praze a stala se jejich první převorkou[1], kde sestry karmelitky provázely Prahu svými modlitbami až do dnešních dnů. Pouze s dvěma přestávkami, a to v době zrušení kláštera nařízením císaře Josefa II. a v době po roce 1950, kdy byla činnost karmelu sv. Josefa násilně přerušena. Sestry se pak do karmelu vrací po roce 1991 a plně obnovují řeholní život.

Nicméně vzrůstající hluk a malá zahrada již nevyhovovaly potřebám kontemplativní řeholní komunity, a tak se sestry bosé karmelitky stěhovaly od 1.3. 2020 do nového karmelu sv. Josefa v Drastech na Praze-východ. Odjíždí s nimi i pro sestry posvátné ostatky Matky Elekty, které komunitu provázejí v dobách dobrých i zlých. V současnosti je v prostorách karmelu na Hradčanech duchovní a kulturní středisko provozované bosými karmelitány.

Nicméně i dnes se můžeme v Praze alespoň symbolicky dotknout míst, kde Matka Elekta žila a zemřela. A to možná nečekaně. Ve Vojanových sadech na Malé Straně. Samotné sady jsou skryté za vysokou zdí. Kdysi to totiž byla klášterní zahrada, kde byl první karmel bosých karmelitek v 17. století a zahrada pamatuje i Marii Elektu. Karmel na Hradčanech byl totiž náhradou za tento prostor, který kdysi musely sestry opustit v důsledku zrušení komunity Josefem II. Mezitím obdržela zahradu i klášter kongregace anglických panen. Mimochodem právě kongregace anglických panen vtiskla dnešním Vojanovým sadům částečně romantický nádech – jezírko vzniklo za jejich působení. Takže Vojanovy sady dodnes nesou uspořádání, které jim vtiskla původní klášterní zahrada – kaple sv. Jana Nepomuckého[2], kaple sv. Terezie z Avily[3] a zejména mimořádná kaple proroka Eliáše[4], patrona řádu bosých karmelitek, založená kolem roku 1660.

Kaple je ve formě grotty – krápníkové jeskyně se zoomorfními prvky s původně rovnou střechou. Ze zoomorfních prvků je dnes rozeznatelný had a žába. Právě poblíž kaple na řádovém pohřebišti byla Matka Elekta pochována a právě zde bylo roku 1666 zjištěno mimořádné zachování jejího těla přičítané zázraku. Uvádí se, že byla pochována i přímo pod podlahou kaple.[5] Nad vstupem do kaple je taktéž mimořádná heraldická památka – císařský orel, na jehož hrudi je znak bosých karmelitánů obtočený Řádem zlatého rouna. Patrně má symbolizovat skutečnost, že komunita byla založena pod ochranou císaře Ferdinanda III. a jeho manželky Eleonory, rozené vévodkyně z Gonzagy. S Matkou Elektou se taktéž můžeme setkat na fresce zobrazující slunečné hodiny na zdi původní klášterní budovy nad bývalou terasou, freska je ze 17. století a Marie Elekta je zde zobrazena v rouchu představené kláštera s žehnajícím gestem ruky. Jedná se o velmi pečlivě provedenou malbu a jedny z nejkrásnějších slunečních hodin v Praze.

Matka Elekta sice Prahu opouští se svou řeholní komunitou, ale v duchovním smyslu je zde stále a vždy můžeme navštívit místa, kde žila a zemřela. Kromě sv. Benedikta na Hradčanech i v půvabných Vojanových sadech.

[1] Více na https://bosekarmelitky.cz/

[2] Výklenková kaple patrně 2.polovina 17. století, kdysi zdobena sochou sv. Jana Nepomuckého

[3] Dle klášterní kroniky založena 1743, hraběnkou Eleonorou z Vajdštejna, terciářkou řádu

[4] Více na https://bosekarmelitky.cz/

[5] Pražské Karmelitky. Kus historie staré Prahy, NOVOTNÝ Antonín. il. V. Kubašta, nakl. V. Žikeš, A6. Rok vydání: 1941