Alexander Kiseľ - malé fotografie Velké války v Haliči

Pohlednice ze života na frontě, a to zejména jejich soubory se známým autorem, jsou u nás povětšinou vzácnosti. Předkládám váženým čtenářům fotografie infanteristy 25. pěšího pluku zv. lučenecký . Jedná se o fotografie z bojiště. 

První světová válka přinesla nebývalý rozmach zasílání pohlednic z bojiště. Během 4 let odbavila Rakousko - Uherská  polní pošta na 1,5 miliardy listovních zásilek. Většinu tvořily dopisy a pohlednice. Pohlednice částečně vyráběl stát, který je používal v cílech válečné propagandy, ale na jejich tvorbě se vojáci podíleli také sami. Hovoříme o pohlednicích, které byly vytvořeny z fotografií samotných vojáků pořízených vlastními fotoaparáty. V zásadě armáda nijak zvlášť neregulovala pořizování fotografií, ale vojáci si je fotili tzv. pouze pro vlastní potřebu. Pohlednice s tematikou života na frontě, či bojiště, totiž jako všechna polní pošta procházely velmi pečlivou a přísnou cenzurou. Psaní byla čtena nejen na útvaru, ale existovalo také několik cenzurních středisek. Válečný kontrolní úřad sídlil ve Vídni a zkoumal především vybrané zásilky lidí, kteří mohli posílat citlivější údaje. Prvním čtenářem býval velitel, kterému vojáci museli svou poštu odevzdávat. Pokud se rozhodli napsat dopis, museli ho předat nezalepený.

Zatímco stížnosti na těžké podmínky na frontě obvykle prošly bez povšimnutí, naprostý zákaz platil pro upřesnění místa, kde se vojáci zrovna nacházejí. Pokud voják tato pravidla nedodržel, mohl přijít o celý dopis nebo byla jeho část začerněna. Proto nebylo možné zasílat frontové pohlednice do zázemí. Výjimkou byly portrétní fotografie.

Pohlednice ze života na frontě, a to zejména jejich soubory se známým autorem jsou u nás povětšinou vzácnosti. V České republice se uskutečnily ojedinělé výstavy fotografů války. Jednalo se o zcela mimořádné soubory stovek fotografií. Existují však i soubory velmi komorní, které se podařilo sestavit v delším časovém horizontu. Jeden takový soubor si dovoluji představit váženým čtenářům svého blogu. Stejně jako u fotografií v předcházejících článcích se jedná o nikdy nepublikované fotografie. Dříve jsme společně nahlédli do života v zázemí. Nyní se podívejme na bojiště, kde se umíralo, ale i žilo v blízkosti smrti.

Podařilo se zjistit, že autorem fotografií byl vojín Alexander Kiseľ (Sandor Kyszely)– infanterista 25. pěšího pluku zvaného lučenecký (IR Nr. 25 Edler von Pokorny, Uhersko). Pluk byl z poloviny tvořen slovenskými branci a z poloviny maďarskými. Účastnil se těžkých a krvavých tažení v Haliči, Karpatech a v Itálii. Alexander Kiseľ pocházel z Gemeru, dnes jižního Slovenska, po válce pracoval jako hajný.

Dnes předkládám první část souboru. Pluk byl tehdy nasazen v Haliči  v oblasti Pečajivské lavry. Jedná se o jeskynní pravoslavný klášter zasvěcený Nanebevzetí Bohorodičky. Leží na kopci nad městečkemPočajiv nedaleko Kremence, v Ternopilské oblasti na dnešní západní Ukrajině. Nahlédni, milý a vážený čtenáři, do zákopů, do tváří zajatců, do tváří vojáků pluku, na ty všechny, které již dávno odvál čas a mnozí zůstali na dalekých polích, padlí příliš daleko od rodné země......

Fotografie z bojiště v Haliči

Fotografie pocházejí ze soukromé sbírky Ivana Ivera Chudého (Slovenská republika)

?