Co se stalo s Krhútskou kronikou? Zná tuto, v sedmdesátých letech, kultovní knížku ještě někdo z mladých?
Trochu jsem se začal zabývat Krhútskou kronikou autora Ervína Hrycha a řekněme duchovního otce Krhútů spisovatele T.R.Fielda, označovaného někdy jako Bohdan Šumavanský. To on zveřejnil již v 30tých letech minulého století první zádrhel.
Dovolím si jej ocitovat:
Pán Bůh to tak udělal:nahoře radost – dole žal.
Až bude Doležal nahoře, zapomni dole na hoře!
(T.R.Field)
To on tvořil Prakršno, vymyslel Krhúta a napsal některé zádrhele a slavný Žalobej. Této myšlenky se chytila společnost okolo Hrycha a tvořila dějiny Krhútů, jejich filosofii atp. T.R.Field se s tím nikdy nesmířil. Považoval Hrycha za někoho, kdo ho o jeho myšlenky okradl a hlavně za někoho, kdo místo něho pobírá autorské poplatky. Že není ani schopen přesně opsat ten zmíněný Žalobej. Že zcela zaměnil význam slova Krhút. To byl ve Fieldově podání lump, darebák a vrah. A Field tak ve svém hněvu nazývá Hrycha, jako zloděje myšlenek a hlavně asi těch autorských poplatků.
Myslím si, že Hrych příliš na vině není. Použil myšlenku, hrál si s ní a celou ji přetvořil. Hodně věcí převzal a snad ještě mnoho víc změnil. Třeba z Krhúta udělal člena zapomenutého národa, kdysi soupeřícího s Čechy a zaměnil popis boha Lomikela, abych jmenoval to podstatné. Ale domyslel celé dějiny Krhútů, které ve vydání z roku 1991 dotáhl až do tehdejší současnosti. Ale hlavně vytvořil úžasné, lehce čitelné, vysoce humorné a inteligentní dílko. Nazval jsem ho kultovní, ale nejsem si ani jist, do jaké míry bylo v těch sedmdesátých letech známo. A už vůbec nevím, jak žije dnes.
V jednom však určitě Hrych neměl úplně pravdu. V kronice je citován (nepřesně) Žalobej v starobylém jazyce Krhútů a ve francouzském překladu. S tím, že český překlad neexistuje. Ne snad básnický překlad, ale vysvětlení textu napsal Field minimálně v Prakršno III z roku 1968.
Tento překlad v mém „přebásnění“si Vám dovolím nabídnout. Prosím o shovívavost. Berte to jako historický materiál.
Žalobej
Černé plačky pějí žalobej, spadlá kost už hoří v roštu.
Bože, zachraň osud člověka a ukaž duši cestu.
Ukaž jak kost se ve vodu promění, která pak sluncem vzplane.
Ať do dvora mrtvých stínů bez pohromy cestu najde.
Neoslyší-li nás Lomikel, dej jídla pití hrnec.
Běda. Ach. Ouvej. S duší tvou je konec.
A abych Vám spravil náladu, dovolím si ještě jednou ocitovat z T.R.Fielda. A to první dvě sloky z básně Zrození whisky se sbírky Lomikel na dlásnech.
Slunce se jednou spletlo
a ukáplo své světlo
-do malé sklínky-
Tak vznikla whisky!
Žárem se jala miska
nadchladné své družky
vypínata růsti z dýnka-
Tak vznikla – sklínka!
Řekl bych, že je to lepší, než jeho píseň Tichá putyka.
Měl jsem představu, trochu vás naťuknout a probudit váš zájem o oba autory.
Snad se mi to alespoň částečně povedlo.
Odkazy:
T.R.Field, Kosočtverec na ohradách, kompletní vydání Fieldova díla z roku 1999
Ervín Hrych, Krhútská kronika
