Vzpomínka na křehkou demokracii :O)

Už jsem chtěl napsat „Zaplať pánbůh, už jsem se v tisku dlouho nesetkal s termínem naše křehká demokracie“. Velice mě celá ta léta popuzoval. Teď, když ho šmoci přestali tak masivně používat, zjišťuju, že mi vlastně chybí.

V jistém smyslu totiž to naše pojetí demokracie křehké vskutku je. Už kdysi, když se nejhlasitěji ozývalo heslo „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“, upravovali ho někteří se smutným pošklebkem na „Moje pravda a moje láska musí zvítězit nad tvou lží a tvou nenávistí“. Problémem křehké demokracie je právě skutečnost, že pravdu a lásku mají všichni, takže zvítězí-li někdo jiný, je to vždycky Lež a Nenávist.

Vzpomínám si na pěknou typickou příhodu.

Moje žena kandidovala na předsedkyni malé politické strany. Mimochodem, tato strana si dala slovíčko „demokratická“ do názvu jako první! Choť kandidovala z několika příčin, z nichž ani jedna nebyla příliš rozumná – za prvé, jelikož ji k tomu někteří členové vedení té strany ponoukali, za druhé, protože i tak byla její důležitou členkou a navíc tehdy jedinou ve vyšší státní funkci, za třetí, protože netušila, že by na tom mohlo být něco špatného.

Předseda a další místopředsedové proti tomu zpočátku nic neměli, aspoň to vypadalo křehce demokraticky, když na předsedu kandiduje ještě někdo a ještě ke všemu je to žena a stejně je to jenom do počtu.

Pět minut před volbami sice předsedu napadlo, že je to možná komplikace a zeptal se choti, jestli by svou kandidaturu radši neměla stáhnout, ale manželka nechtěla – bylo by to komické a zvolení jí stejně nehrozí.

Tušíte správně. Moje manželka volbu vyhrála a nastalo něco velmi křehce demokratického. Otcové zakladatelé vyskakovali jako čertíci z krabičky a metali po místnosti členskými legitimacemi. Vzápětí naplnili jeden ze základních politických (téměř kvantových) zákonů této krajiny, a sice že sloučením dvou malých stran vznikají tři až čtyři nové malé strany.

Jeden z významných otců zakladatelů mi pak řekl, že se mu tak nějak zatmělo před očima. Bože, vzpomínal, jak bylo krásné stranu zakládat, když nás v ní bylo jenom šest… Jakmile vyrostla na několik set členů, jaksi se už nedala dost jednoduše správně demokraticky kočírovat.

Obávám se, že každá naše demokracie bude pro někoho velmi, velmi křehká, nepovede-li se nějak šikovně vyměnit elektorát. Aby prostě vždy vítězila ta správná láska, pravda už se nějak sveze.