Povídání U kávy o KRAJINĚ české

V úterý jsem se chystala do kina se svou kamarádkou Valentýnou, předtím jsme si spolu zašli na kávu a napadlo mě, že bych ji mohla krátce vyzpovídat na téma: Česko očima cizince.

Valentýna má 26 let, mluví pěti jazyky, studovala univerzitu v Polsku, když letěla před sedmi lety do Ameriky, seznámila se tam se svým manželem – Čechem, se kterým jsou sezdáni již 3 roky. A jak to tak bývá, láska ji zavála, až do naší krásné země, kde žije téměř 4 roky.

Ptám se jí, jestli si vybavuje, kdy poprvé slyšela o České republice: „ To si pamatuju celkem přesně, dívala jsem se v televizi na Krtečka a myslela jsem si, že je to Sovětská pohádka. Táta mě opravil a řekl, že je československá. ‘‘ Krtek byl hodně populární. Taky si ze základky pamatuje, že hodně tatínků od spolužáků jezdilo do Česka za prací.

                Když už jí bylo jasné, že s manželem budou žít v Česku, předpokládala, že to tady nebude moc rozdílné od Polska, kde 5 let studovala. Nespletla se, v Česku si myslíme, že je to tu jiné, ale moc se to tu neliší.

                Ze začátku se, zde necítila dobře. Češi mají ucelenou představu, že když je z Ukrajiny, přišla tady za manuální prací a inteligence moc nepobrala. Na veřejných místech ji brali s odstupem, jakmile ale nastoupila do práce, bylo to jiné. Češi rychle zapomenou na první dojem.

                Ptám se jí, co ji napadne, když se řekne Česká republika? „ Rodné číslo. Na všechno a pro všechno chcete rodné číslo. Když jsem potřebovala vyřídit to důležité rodné číslo, musela jsem donést doklad o beztrestnosti – ale pro doklad o beztrestnosti, jsem musela doložit rodné číslo. “

                Dle ní, zde máme kvalitní kinematografii a specifický humor – když Poláci něčemu nerozumí, říkají, že je to jako český film.

                „ Česko je krásná země, všem známým bych doporučila návštěvu Prahy. Líbí se mi, že zde lidé sportují, jsou tu skvělé podmínky pro aktivní dovolenou. Chybí tu jen moře. To, ale nahradí, spousta zámků, hradů, muzeí. I malé vesnice si chrání své památky, svou pýchu. Pořádají se akce a setkání. Čechům se tu musí líbit, oproti okolním státům se tak moc nestěhují do cizích zemí za prací – když už tak jen z města do města, ale pořád většina zůstává ve své zemi. “

                Jen to jídlo se jí nezalíbilo. „ Několik let jsem se snažila překonat se a dát si vepřo-knedlo-zelo, omlouvám se všem! Opravdu to nejde. “ Naštěstí, je zde dobrá dostupnost i cizokrajných surovin, takže není problém si uvařit co komu chutná. „ Co se alkoholu týče, Vámi oblíbená zelená mě nenadchla, ale pivo dvanáctku máte vynikající. A Moravské víno. To je lahoda. “

                Víš něco o české politice? Ptám se jí. „ Popravdě? Je to školka oproti tomu co se děje u nás. Vy si myslíte, že je to děs a hrůza, ale opravdu může být mnohem hůř. To co si vy můžeme dovolit říct nahlas i víckrát, my řekneme jen jednou a naposled. “